Gryfové

• Bájný až mytologický tvor; většinou zobrazován jako poloviční orel a poloviční lev – popisy nohou, křídel, hlavy se různí; heraldický symbol, ale i mnohem starší – první výskyty se datují do období až 4 tisíciletí př.kr.;
• Vyskytoval se hojně nejen u starých Řeků, ale i ve staré Mezopotámii a u Skytů ve Střední Asii hlavně v oblasti Mongolska (pohoří Altaj)
• Většinou jsou známí jako bájní strážci pokladů; staří cestovatelé o nich hovoří jako o reálných bytostech a popisují je ve svých spisech spolu s ostatními normálními zvířaty
• Často jsou to oblíbení mazlíčci králů a pánů, kteří k nim mají chovat respekt; většinou jsou popisováni s velkým obřím zobákem na roztrhání své kořisti, ptačí hlavou orla, přední nohy jsou též z orla, tělo a zadní nohy lví, lví ocas a velká mohutná křídla
• Prvotní zobrazování gryfů se většinou hází do Egypta a Perské říše, odkud je mají přejímat Řekové; mnoho soch s ptačími pařáty se má datovat až do období 3300 př.n.l.; v paláci Knóssos na dnešní Krétě mají být dodnes viděny fresky z 15 stol.př.n.l.
• Ve starověku jsou většinou považováni za nositele a strážce božské moci a i proto jsou přiřazováni za příbuzné nebeských cherubínů, později mají hlídat poklady a majetek
• Chování gryfů nemá nijak zvlášť vybočovat ze zvířecí říše; jako většina ptáků jsou monogamní a se svým partnerem vydrží celý život a pokud 1 z nich zemře, pokračuje další sám
• Pobyt gryfů na dvoře asijského panovníka popisuje cestovatel Marco Polo (1254 – 1324) -  ve svém díle „Milion“ líčí zálibu chána Kublaje (1215 – 1294), mongolského vojevůdce a vládce, v lovu divoké zvěře, v čemž mu má být nápomocen tucet cvičených gryfů; autor si za svým stojí i na smrtelné posteli a prohlašuje, že toho nesepsal ani polovinu toho co viděl, poté, co jej žádají aby vyškrtl vše co si vymyslel
• Roku 1581 vydává německý luteránský teolog a historik Heinrich Bünting (1545 – 1606) cestopisný spis „Itinerarium Sacrae Scripturace“, kde líčí perského krále Sophi Ismaele, který má na svém dvoře v městě Samarkandu (Uzbekistán) jednorožce a několik gryfů „Ti gryfové jsou o něco málo vyšší a větší než lvové, hlavu mají barvy červené, nohy křivé, krky pernaté, tělo červené jako krev, křídla černá jako orel, nohy jako drak, dlouhý ocas jako lev a velmi jsou žádostiví mrch a masa. Pokud jsou ještě mladí, král pro kratochvíli vodí je s sebou, ale když odrostou a k síle přijdou, chová je v silné vazbě a na řetězích, které jim na hrdlo okolo krku dávají.“
• Cca od 7 – 3 stol. Př.n.l. kočují euroasijskou stepí národ Skýtů, zanechávají za sebou tisíce mohyl, v nichž zanechávají mnoho věcí značících jejich život – tyto předměty od roku 1715 sbírá ruský car Petr Veliký (1672 – 1725), díky němuž se dochovaly – často jde o zvířecí motivy – koně, orly, sokoly, kočky, levharty, jeleny, srnce a také gryfy s nimiž se měli setkávat při svých cestách pouští Gobi
• Určit původní domovinu gryfů je těžké – Rusko, Mongolsko, Etiopie; Bünting ve spisech líčí, že gryfy dostaly králové od Kněze Jana z Afriky (bájná země Kněze Jana..)
• V jedné z teorií se říká, že by v částech Afriky mohl přežívat dodnes, živit se opicemi, antilopami – místní domorodci mu říkají „kongamato“ (přízrak smrti); všichni kmenové ho popisují s tělem červené barvy až rudé, zakončené dlouhým ocasem, kostnatá hlava se zobákem plných zubů a blanitými křídly s rozpětím 2 metry
• Teorie o Pteranodovi- pravěkém létajícím tvoru; podobné zvíře vidělo létat v roce 1976 v Texasu při návštěvě národního parku Big Bend 2 ženami a roku 1982 na Novém Zélandu
• Silný má být natolik, aby odnesl koně s jezdcem; má přízeň většiny králů; oblíben v královských zahradách
• Teorie o Lvu jeskynním v oblasti Mongolska, kt. měl vyhynout kolem 10000 př.n.l.; měl lovit medvědy s rozměry 3,2 dlouhý, 1,3 délka ocasu, 1,5 metru vysoký od země po ramena s hmotností kolem 300 kilo
• Jedna ze zmínek je z řecké básně, která vypráví příběh o kmeni 1 – okých lidí „Arimaspové“, kteří kvůli zlatu válčili se zvířaty ½ lev a ½ orel – údajně v zemi zvané „Scythia“

Z vlastních zápisků; zdroj Legendární příšery, Prima Zoom; Enigma, Eva Soukupová, 6/2013