Ghúl

22.03.2014 18:37
  • Také jako ghoul, u ženského pohlaví většinou ghúleh (plural ghilah)
  • Jde o bytost z arabského folkloru, který ale zcela rychle a nadšeně pronikl do našich mytologických a bestiářských knih
  • Většinou má přebývat na hřbitovech, pohřebních místech a místech s větší koncentrací smrtí; někdy se udává i místa neobydlená či nebezpečná člověku
  • Anglické pojmenování vzešlo z arabského al-ghūl, což literárně znamená „démon“; zlý typ džina, který se cítí být zplozen největším arabským zlem Iblisem (náš Otec Satan)
  • Popisován i jako podoby měnící démon, většinou obývající pouště a odlehlá místa; může na sebe dle některých verzí vzít podobu zvířete – nejčastěji hyeny
  • Popisován, jak láká neopatrné poutníky hluboko do pouště, aby je tam zesílené zabil a sežral; také má požírat malé děti, které má někdy i unášet, rabovat hroby
  • Pije krev a živí se z mrtvol, přičemž má na sebe brát podobu požíraného
  • Někdy se uvádí, že jde v podstatě o oživlou mrtvolu – jakýsi zombie s vlastnostmi upíra; většinou označován jen jako nekrofág
  • Má několik druhů; nejnebezpečnějších ghúlem je ženského pohlaví druh zvaný „norma“ – svádí důvěřivé muže pod příslibem milostného laškování, ale na muže čeká smrt
  • Ghúlem se dle jedné verze může stát jedinec pohřbený na tajném místě
  • Většinou tedy pochází z člověka; někdy se udává vysoká inteligence a lstivost, někde se zase uvádí inteligence zvířete – tady si nevyberete
  • Ghúl má také vydávat jakési zvuky – skučení či hučení; někdy popisován jako člověk, někdy se zase udává silné drápy na rukou a špičaté zuby; někdy i se znetvořenou hlavou (tady se to asi liší dle „stavu“ či dle druhu)
  • V pozdější době se pojem ghúl začal užívat jako označení pro vykradače hrobů či pro ty, kteří si užívají různé hrůznosti; dostal se i na nebe – v pozměněné verzi je názvem hvězdy Algol
  • Díky dnešní technologii se stává častým nepřítelem v počítačových hrách

Z vlastních zápisků; wikipedie CZ, starší verze bestiáře, Lexikon magie a esoteriky, CZ Books, 2006, Benedikt Štírský a kolektiv