5 měst duchů, kde vás duchové nechtějí

1.) Dudleytown, USA, vylidněno v 2 pol. 19 stol.

• Leží opuštěné na SZ USA ve státě Connecticut
• Místní opuštěné město je nejčastěji známé pod názvem „Město smrti“
• Roku 1753 ho zakládali Martin a Abel Dudleyovi jako malou osadu pro dělníky, které najímají na dřevařské práce
• Osada se postupně rozroste v malé městečko a získává jméno po zakladatelích Martina a Abelu, kt. pocházejí z anglických vévodů z Dudley – ti byli v důsledků mocenských bojů o anglický trůn v 16 století popravováni, některým se podařilo utéci do USA, kde se z nich stali statkáři; než utekli, měli na ně uvrhnout nepřátelé kletbu
• Smrt dlouho nečeká ani na Martina s Abelem – nedlouho poté, co se do Dudleytownu přestěhují, se sami zblázní – ráno je najdou obyvatelé městečka ležet venku v zuboženém stavu
• Dle svědectví některých lidí se oba dva třásli strachem; doma leží celé dny oba na lůžku, nehýbají se a dle některých verzí opakují „Pronásledovali nás démoni! Celé město je v jejich moci. Odejděte odsud, dokud ještě můžete.“
• O 6 let později je cestou do kostela před očima lidí rozlámán dřevorubec Killian Greenshorn; dle svědků něco neviditelného zatlačilo hlavu a nohy za záda a zakroutilo je tak, že bylo slyšet zapraskání kostí; muž je na místě mrtev
• Roku 1792 při opravě střechy je mladík neviditelnou silou vytažen do vzduchu, stočen do klubíčka a mrštěn z výšky na zem; opět vše vidí svědci a než chlapec zemře, stačí říct, že ho ze střechy shodil chlupatý démon
• Série podivných úmrtí pokračuje a děsí lidi; jednou je žena zasažena bleskem z čistého nebe či přes noc nevysvětlitelně zmizí z povrchu zemského celá rodina
• Lidé začli město opouštět a v polovině 19 století se z něj stalo prázdné město, ale roku 1892 se zde usídlil farmář John Brob(p?)hy a jeho žena
• Farmáři začnou nejprve umírat zvířata a pak dojde i na jeho ženu; Brob(?)hy skončí v psychiatrické léčebně jako blázen
• Roku 1920 se tu usídlí newyorský lékař William Clark se ženou a historkám o prokletí se jen směje; jednoho dne musí na pár dní z města odcestovat a po návratu najde svou ženu pomatenou „Tma se zhmotnila a démoni mě chtěli pohltit“; skončila nakonec v blázinci
• Od té doby ve městě nikdo nežije a vstup sem je zakázán; dokonce má všechny varovat varovná cedule
• Amer. Herec Dan Aykroyd, který sem občas zavítá, a který se zajímá o nadpřirozené věci zjistil, že místní voda obsahuje olovo – olovo může vyvolat halucinace

2.) Goldfiled, Nevada, USA, vylidněno 1923

• Město Goldfiled ve státě Nevada, USA; založeno roku 1902 jako hornické město v době, kdy bylo v této oblasti objeveno zlato
• Zlata bylo tolik, že se tu brzy zrodilo prosperující bohaté město, kam se začala sjíždět smetánka, která se ubytovává v luxusním hotelu stejného jména
• Rušný život ve městě ukončí požár, který roku 1923 zničí většinu města, plameny se ale záhadně zastavují před oním hotelem, které se stalo oblíbeným místem duchů
• Nejznámějším přízrakem v hotelu má být kurtizána Elizabeth, kterou před požárem má navštěvovat bohatý prominentní obchodník George Wingfiled
• Elizabeth otěhotní a tvrdí, že čeká dítě právě s ním; známý a vlivný obchodník se začne bát, že narozením dítěte by mohla utrpět jeho pověst a tak se dle příběhů rozhodne Elizabeth připoutat k radiátoru
• Nosí jí jídlo a pití, Elizabeth prosí o smilování, ale George je neoblomný; připoutanou ji nechá do doby, než Elizabeth neporodí
• Některé verze říkají, že zemřela při porodu, dle jiné verze ji George zabil poté, co uslyšel pláč novorozeněte a dítě měl hodit do staré těžební šachty
• Každý, kdo hotel navštívil tvrdil, že z hlubin hotelu vychází pláč dítěte, který zní ve všech chodbách; navíc je tu vidět duch ženy s dlouhými vlasy, bílými šaty a smutným výrazem, která volá své dítě
• V pokoji číslo 109 je i nevysvětlitelná zima a často v ní přestávají fungovat kamery

3.) Oradour – sur – Glane, Francie, vylidněno roku 1944

• Městečko leží v centrální Francii; ve 40-tých letech 20 století 2 světovou válku moc nepociťovalo a snažilo se být co nejméně nápadným
• Němci toto městečko vybili do posledního a z ruin města se dodnes ozývají kvílivé zvuky
• Impuls k tomuto městečku přivede náhoda, kdy 4. června 1944 se v Normandii vylodí spojenci; zvěsti o Američanech a Britech se šíří jako lavina a francouzští odbojáři začnou Němcům otravovat život
• Druhá tanková divize SS dostává zprávu o tom, že se mají přemístit k Normadii a pomoci Němcům přemoci nepřátele; při pochodu dostane velitel Adolf Diekmann (1914 – 1944) tip, že ve městečku Oradour – sur – Vayres drží jednoho z nacistických důstojníků v zajetí od 2 francouzů
• Velitel na nic nečeká a k městečku posílá 200 mužů, ale splete si názvy měst a pošle je do Oradour – sur – Glane, která s ním sousedí
• Diekmann obklíčí městečko a nechává si na náměstí přivést všechny jejich obyvatele, 10. června 1944
• Ženy a děti jsou nahnáni do místního kostela a všichni muži nahnáni před popravčí četu, která je zabíjí jeden po druhém velmi brutálním a pomalým způsobem; ze 190 mužů přežije jen 5, kteří utečou
• Němci do nevinných mužů střílejí od pasu dolů kulomety, aby jejich smrt byla pomalejší a bolestivá
• K ženám a dětem zavřených v kostele hodí Němci zápalnou bombu – ti co nezemřou v plamenech, udusí kouř a těm, kterým se podaří z kostela dostat, zabijí připravené kulomety
• Děti, jímž se podaří uniknout vojáci dostihnou a hodí do žumpy, kde se utopí
• Toho dne zabijí celkem 642 lidí a zbourají většinu města; po válce je sice poblíž trosek postaveno nové městečko se stejným názvem, ale z ruin se stále ozývá kvílení duchů

4.) Gunkanjima, Japonsko, vylidněno roku 1974

• Ostrovní město Gunkajima vzniká po roce 1890 (v překladu „bitevní loď“, protože z dálky opravdu ostrov vypadá jako bitevní loď) na ostrově Hašima o rozloze 480x140 metrů;
• Společnost Mitsubishi zřídí kvůli těžbě uhlí na mořském dně kolonii; uhelný důl se postupně začíná rozrůstat, je potřeba více dělníků a tak se na malém ostrově staví mnoho panelových domů
• Během druhé světové války však ostrov slouží jako tábor nucených prací pro zajaté korejce a číňany, kteří zde přežívají v otřesných podmínkách
• Zajatci jsou mučeni, biti a je jim odpíráno jídlo; krutost si postupně vybrala daň a zajatci postupně umírali; jeden z přeživších si vzpomíná, že nebyl týden, co někdo neumřel
• Duchové mrtvých na ostrově zůstali, ale po válce se na ostrově opět začíná těžit
• Roku 1959 je zde budova na budově a v každé mezeře či škvíře něco je – kino, bar, restaurace, obchody i nevěstinec – v té době se tu tísní na 5000 lidí a tehdy začnou dělníci z dolu umírat
• Někteří zemřou na otravu nahromaděným plynem, jiní jsou zavaleni, ale jsou i tací, kteří jsou ve svých pokojích nalezeni mrtví bez příčiny
• Opuštěno město začlo být roku 1974, kdy uhlí postupně ustupovalo ropě; od té doby město chátrá, budovy  se hroutí
• Malá část ostrova je veřejnosti zpřístupněna až po roce 2009, ale povídá se, že lidé, kteří ostrov navštíví poté umírají, jsou prokletí či se jim stávají různé tragické události

5.) San Zhi, Taiwan, vylidněno 1980

• Severní cíp země, místo s nádherným výhledem na moře; roku 1978 se tu začíná stavět futuristický projekt – barevné domky připomínající létající talíře UFO
• Na místě v průběhu stavby se začínají dít podivné tragické smrti dělníků
• Především na silnici vedoucí ke staveništi se stávají nehody – jakoby dělníky někdo likvidoval jednoho po druhém
• Čím více lidí umírá, tím horší je už tak napjatá situace a dělníci se začnou bouřit – dle nich neměli zabíjet draka, který umřel díky projektu
• Kousek od brány areálu se totiž nalézala kamenná socha draka, ale díky velikosti musela být odstraněna – nehody se začli objevovat až po stržení sochy
• Dle některých ale za nehody může pohřebiště nizozemských vojáků ze 17 století, kterých tu má být pohřbeno na 20 000; při stavbě samotné se objevovaly ve výkopech kostry po desítkách
• Nechuť lézt do domovu mrtvým spolu s nedostatkem  financí dovede všechny ke zrušení projektu a nedostavěné Ufo domky postupně chátraly
• Roku 2008 bylo vše srovnáno se zemí kvůli začátku nového projektu – letoviska, ale dodnes se nezačalo stavět

Z vlastních zápisků; zdroj Enigma, Jan Holeček, listopad 2013