Víly – obecně o vílách, magická místa

• Víra v duchy – víly je odvěká
• Pojem víly zahrnují veškeré skupiny – od víl, šotky, skřítky, duchy – v angličtině „fairy“ to zahrnuje skoro všechny magická stvoření
• V Evropě je víra v ně rozšířena; v Anglii na ně věřili jak Keltové, tak i anglosasové, a víly jsou tu v dědictví pořád
• Keltské pojmenování pro víly – sidhe znamená mohyla, kopec, mohylově vrchy – kde by i měli žít
• Říká se, že když Keltové obsadili Irsko, zdejší „místní lidé“ Tuatha De´Danaan, kteří měli nadpřirozené schopnosti, se museli stáhnout do kopců a ukazovali se jen výjimečně – lidé jim zanechávali obětiny v podobě mléka a masa; jsou velmi vysocí, štíhlí, věčně mladí, nesmírně krásní a obvykle se oblékají do bílé; anglosaský výraz pro duchy je „aelf“ či elf a znamená „bílý duch“ či „zářivý duch“
• Byli vysocí a krásní, září vnitřním světlem, bydlí v mohylách a lidé jim přinášeli obětiny „elfí oběti“ – dávali je k mohylovým vrchům
• Víly mají obývat říši, které se říká Onen Svět „Země víl“, Elphame či Svět na druhé straně
• Tato sféra není oddělena od naší, překrývají se; obvykle ji nelze jen tak zahlédnout
• Víly se někdy v našem světě objeví, ale většinou jen na okamžik, nebo ve snech
• Existují přirozená místa, kde se tyto světy prolínají – přirozená místa síly, mosty mezi světy, kde se může stát, že člověk projde skrz do jejich světa – většinou mezi kameny, mlhou, kruhem v trávě či obilí
• V jejich světě neexistuje pojem stáří či smrt, panuje tam věčné léto, jabloně plodí zároveň jablka i kvetou
• Legendy o vílách jsou známy na celém světě
• Ve starém Řecku a Římě lidé uctívali nymfy luk, hor, potoků, dryády, které žily ve stromech
• Irsko přetéká pověstmi o skřítkách, banshee, nočních šotkách, kteří kradou víno ze sklepů atd…
• V Anglii existují zápisky o raráškovi Veselého bracha Robina, skotačivého lesního skřítka, který se stará o lesní zvířata a dělá si legraci z lovců
• Podobné příběhy v Africe, Havaji, obou Amerikách, v Austrálii, Evropě, Japonsku, Číně a Rusku
• Někdy udávána jako životní síla, která proudí skrze přírodu, energie, která se projevuje v podobě duchů, jež obývají louky, pole, lesy, studny i vzduch
• Říká se, že stráží pole, jednotlivé stromy, hory, krby; mohou člověka požehnat, nebo ho proklít; dokáží přinést nemoc či zdraví do stáda dobytka
• Dříve bylo setkávání s vílami pro lidi běžné, které nazývali „Dobrými sousedy“, a se kterými bylo nutné udržovat dobré vztahy
• Lidi vílám přinášeli obětiny v podobě mléka, které nechávali u vztyčených kamenů, chléb a sůl přinášeli do polí, u krbu nechávali misku smetany a spoléhali, že jim víly budou pomáhat se sklizní
• Někdy obětiny ukládány do speciálních misek kamenů „kameny skřítků“; bývaly umístěny u dveří stodol či chléva – strážní duchové nazýváni Ochránci se za soumraku setkávali se svými posvátnými místy – dodnes známy jako ochranné stromy, kopce či kameny; strážili vesnice

Mezi světy:

• Kdysi žil v skoro každé vesnici vědmy či moudří muži, kteří s lesním lidem komunikovali – takoví lidé se běžně ve vesnicích v Irsku a Británii až do 1 světové války – jejich práce spočívala v udržování rovnováhy mezi lidským světem a světem víl
• Byli prostředníky při kontaktu s duchy, žádali o jejich požehnání pro dobrou sklizeň, napravovali narušené vztahy mezi lidmi a duchy
• Zklidňovali ničivé síly, uzdravovali, odháněly kletby; byli nositeli svědectví starých druidů, kněží a kněžek pohanského světa
• Staří Keltové a Sasové věřili, že mají mezi sebou nadané jedince, kteří se dokázali dostat do jejich světa víl – později pro ně byl stvořen pojem čarodějka

 

Magická místa a příbytky víl a elfů

Vchody:

• Práh domu je místo magické – není ani vevnitř, ani venku, je hranicí mezi 2 místy
• Často se považovalo za smůlu šlápnout přímo na práh a lidé si vždy dávali pozor, aby jej překročili – přenášení nevěst přes práh
• Práh je místo mnoha duchů, včetně šotků a i ruského domácího skřítka jménem děduška domovoj

• Všichni skřítkové nejsou vstřícní – Irové na prahu rozhazovali petrklíče, aby na práh nešlápli, v Anglii se prahy vyráběly z ochranného cesmínového dřeva

• Prahy se vyráběly i s mozaikou, protože víly a duchové chodí po rovných cestách a nemají rádi klikaté cesty

Krb:

• I krb je jakýmsi prahem
• Někteří duchové vstupují do domu komínem či kouřovým průduchem – př. italský domácí šotek Attilio, který se rád nahřívá o ohně, stejně jako jeho velšský bratranec Bwciod – oba dva nemají rádi, když je lidé pokoušejí vyhnat tím, že do ohně sypou popel či kus železa nechávají u kamen
• U krbu žijí i italští Folletti
• Mnoho domácích duch lehává u kamen a krboví kámen jim slouží jako vchod
• V Itálii na svátek Zjevení Páně děti věší punčochy pro vílu Refanu, která se objevuje jako mrzutá stařena a má je naplnit dárky

Brány:

• Zejména na starých cestách a pěšinách jsou brány jako magické hranice a místa, kde jsou vidět víly
• Ve Walesu, na každém dveřním trámu sedí víla
• Někteří jedinci užívali polní brány jako brány k magickým účelům

Mosty:

• Most není ani země, ani voda – má v sobě tedy magii hraničních míst
• Žijí na něm mnoho druhů víl – př. Bílé dámy, které kolemjdoucí žádají o tanec – když je poutník milý a zdvořilý, víly mu požehnají; když je drzý, víly ho hodí do řeky
• Na Isle of Man v Británii je most zvaný Bellona Bridge (Kouzelný most), po němž nikdo z místních nepřejde, aniž by pozdravil malý národ, který žije pod mostem
• Ve Švédsku lidi navštěvují mosty, když se chtějí setkat s vodními vílami Naecken (?nepřečtu po sobě) a požádat je, aby vám propůjčily nadání k hudbě – pod most se po 3 po sobě jdoucí čtvrteční noci zavěsí housle; poslední noc tam člověk najde dvoje housle, a pokud si vybere svoje, stane se velkým a slavným houslistou; pokud si zvolí špatně a vezme si ty druhé housle od víl, víly mu vezmou duši
• Mosty mají být i území trolů – napadají zvířata a na lidi házejí kameny

Brody:

• Někdy můžete na víly narazit na brodech, kde bývají i speciální svatyňky
• Poutníci tu mohou vzývat duchy pro bezpečný přechod či poděkovat za něj

Studně:

• Studně představují životní sílu a vždy je v ní nějaký duch
• Studně jsou i vstupy do světa duchů, kam mohou lidé zajít pohovořit si s vílami, duchy, věštit, přinést oběti
• V mnoha studnách se při vykopávkách našla spousta drobných předmětů – ozdobné zboží, keramika či bronzové šperky…
• Vodní víly mají schopnost uzdravovat nemocné – házení mincí do vody (v Británii se mince do studní házejí k uzdravení)
• Jedna studna ve Walesu poblíž Penchosu dokázala prý léčit rakovinu – pacient se musel omýt ve vodě, proklít chorobu a hodit do studny špendlík
• U některých studní byly i posvátné stromy „hadrové stromy“ – na větve se uvazují kousky látky, jejichž prostřednictvím se žádá u duchů o pomoc, požehnání či uzdravení – někdo ale tradici nepochopí a na větve věší různé igelity, což duchy rozzuří
• V Anglii v Derbyshiru se stále uchovává zvyk, kdy se zdobí studny obrázky z květin – dříve k uctění duchů – dnes pod záštitou církve s církevními motivy
• Studny, které byly dříve svatyně duchů léčivých vod, byly znovu přesvěceny ke křesťanským svatým – Anna (anu), Helena (Elen)
• Téměř v každém anglickém městě je studna zasvěcená světici, přičemž tato studna bývala kdysi určena k uctění léčivého ducha
• Studny víl jsou v Anglii, Irsku, Norsku mnohem běžnější než kdekoliv jinde
• Vodní duchové jsou většinou popisovány jako překrásné ženy – někde lze dohledat záznamy o strážcích, kteří na sebe brali podobu lososů, žab, hadů – největšímu z nich se říká Temný bůh
• Ve Skotsku strážila studnu poblíž vrcholu Ben Cruachan tzv. „Modrá stařena“ (Cailleach Bheur) – studna měla sklony přetékat; čarodějka musela při každém západu slunce položit prkno přes studnu  a při každém váchodu ho odstranit, aby zabránila přetečení studny; jednoho večera byla ale tak unavená, že usnula a voda přetekla, zaplavila údolí a utonulo v ní mnoho zvěře i lidí – tak vzniklo jezero Loch Awe
• V Německu, když dosáhneme dna studna, můžeme najít říši víly Frau Holda

Jezero, řeka, moře:

• Každou vodní plochu má obývat duch(ové)
• Mnoho řek je pojmenováno po duchovi, který v ní sídlil – př. franc. Siena je pojmenována po Seqauně; angl. Severa po Sabině, irská Boyne po Bóann, Dunaj po Danu….
• Moře se hemží vílami – mořské panny, mořští mužíci, nymfy, živlové atd.. ovládají počasí, vodu, rozpoutávají bouře..
• V prastarých dobách bylo běžnou praxí naklonit si duchy moře před vyplutím nějakou obětí – dodnes přetrval rituál křtu nové lodě (šampaňské); pokud obětina nebyla provedena, mohli si vyprosit příkladem rozbití lodě a vzití si duší námořníků – námořníci kdysi dělali vše pro to, aby mořské duchy neurazily – většinou šlo o nějaké tetování v podobě nymfy či mořské panny
• Na lodi se neříká příkladem „prase“ či se nekleje – jinak se musí do stožáru zapíchnout železný nůž, aby se neštěstí odvrátilo
• Na počest královny vodních víl Rân nosili námořníci vždy u sebe nějaký kus zlata (náušnici) a když loď ohrožovalo špatné počasí, hodili zlato do moře, aby si královnu udobřili – původně šlo o norskou bohyni, manželku boha Aegira
• Dle představy, že je vodní plocha branou k vílám, existuje spousta pověstí a legend o podvodních královstvích
• K vodním plochám se vždy přinášely obětiny – jehly, ozdobné špendlíky, brože, meče, nože atd. a všechny byly nějak ohnuté či zlomené, aby se v obyčejném světě už nedaly nějak použít

Rozcestí:

• Obzvláště magická místa jsou rozcestí (většinou 4 cest) – tvoří hranici 4 zemí – lidského světa, země víl, střední země a vyšším a nižším světem
• Obvykle nebezpečné místo – vládl tam strážný duch a bylo navštěvováno vílami
• Ve starém Řecku vládla rozcestím bohyně Hekaté, bohyně čarodějek
• V novodobém Řecku se tu zjevuje duch Iskios v podobě psa či kozla, když je měsíc v první čtvrti
• V Německu se na rozcestích objevuje Wod, divoký lovec, který jezdí na bílém koni, doprovází ho smečka strach nahánějících psů a oslovuje pocestné; ušetří ty, co se drží uprostřed cesty a nedají najevo strach – ty pak odmění zlatem či stříbrem
• Ve Walesu je doménou rozcestí bánší Gwrach y Rhibyn, „stará čarodějnice“; stařena s černými zuby, zcuchanými vlasy a netopýřími křídly; zjevuje se příbuzným toho, kdo má zemřít a kvílí jeho jméno
• V Chorvatsku na rozcestích se objevují víly
• V Rumunsku jsou to upíří duchové Dinsek (Oni), kteří vypadají jako velké kočky kráčející na 2 nohách; lehnou si na rozcestí a čekají na lidskou oběť, aby jim vysáli krev; nemohou ale doprostřed rozcestí
• Ve Francii Bon Garcons (Dobří chlapci); rozpustilí; číhají na rozcestích a útočí na poutníky; někdy se i zjeví v podobě koně- když člověk nasedne, tryskem se rozeběhnou a člověka shodí do příkopu
• Ve starém Římě strážili hranici duchové „Lares Compitales“ (Compitales – hranice); na důležitých křižovatkách stály mramorové oltáře a chrámy, kde se nacházely sochy 2 lares spolu s genius loci (duch místa); mnoho hranic vede podél cest a tito duchové byli ctěni na městských i vesnických křižovatkách; někdy bráno i jako hlavní božstvo
• Rozcestí bylo často místo pro kontakt víl; střed rozcestí býval často označen skupinkou květin či stromem – doslova náležel duchům
• Země nikoho; místo poprav; u rozcestí stály šibenice, protože duch popraveného spěchal za přízraky do podsvětí

Ostrovy:

• Ostrovy brali lidé za magická místa – ani voda, ani země
• Víly žili na plovoucích ostrovech jako Isle of Blest (Požehnaný ostrov), Lochlann, Green Meadows of Enchantment (Zelené louky kouzel), Ynis Gwydrin a Hy Brasil, které jako jediné jsou v dnešní době viditelné
• Z ostrova se nikdy nesmí nic odnést či na něj přinést železo
• Příběh jezera poblíž Brecknocku spojovaného s Twyleth Teg – vílí národ; maličký ostrov, na první pohled nevýznamný; uprostřed; nikdy si nikdo nevšiml, že by nad ostrovem přelétl pták; někdy se nad vodou přenášela hudba; za starých časů se na první máj otevírala brána ve skále; tunel za ní dovedl člověka až na ostrov k vílám a zahradám plných nejvybranějších plodů ovoce a květin; kráse vílího národa se nevyrovnalo nic a stejně tak i jeho vlídnosti; každému hostu se dostalo jídla, hudby, zábavy a náhledu do budoucnosti; pravidlem bylo nic neodnášet; jednou si jeden lotr odnesl květinu, kterou dostal, a ta na pevnině zmizela; dveře se pak již nikdy neotevřely; jeden muž se vílí národ snažil najít vypuštěním jezera, ale z vod se vynořila strašlivá postava a přikázala mu to nedělat
• Nejznámější je Avalon – ostrov jabloní; všude jsou sady; existuje mimo prostor i čas; ostrov má obývat 1 ze sester, z nichž nejmocnější a nejkrásnější má být Morgan le Fay; dle legend se na ostrov dostal jen návštěvník vedený bohem Barinthusem a byl místem pro ty nejstatečnější a nejlepší; dle legend krále Artuše na ostrov odnesly 4 královny (včetně Morgan), kde čeká pod kouzelným vrchem, až bude Británii nejhůř a ona ho bude potřebovat

Cesty duší:

• Když víly putují od kopce ke kopci, volí přímé cesty, které vedou mezi nimi – když se na takové cestě něco postaví, přináší to smůlu – př. když se navrhovala nová ranvej v Irsku pro letiště Shannon, dělníci odmítli kopat na bývalé cestě víl
• Přímé linie v přírodě neexistují, je plná křivek a záhybů, proto jsou přímé cesty nadpřirozené
• Přímé přírodní cesty jsou odjakživa spojeny s vílami, bohy, duchy a nadpřirozenými bytostmi vůbec
• Víra v přímé cesty duchů panuje na mnoha místech; všeobecně je známo, že mrtví musí jít přímou cestou a tou nejkratší
• V Číně putují zlí duchové po přímých liniích – proto jsou rovné cesty pro člověka nebezpečné
• Teorie „ley lines“ připisována Alfredu Atkinsovi (1921); linie energie spojující místa, která se k sobě nějakým způsobem vztahují
• Teorie věštce – cesty víl jsou energetické linie, které uvádějí do oběhu zemský magnetismus
• Příběhy o vílích cestách mezi prostým lidem od nepaměti – mezi učenci od 18. Století

Labyrinty:

• V Anglii mají žít víly i v různých labyrintech
• Jsou to rituální cesty, které se používaly k nalezení pramene v podsvětí, které leželo v jeho středu, k oživení duší zemřelých a k provozování magie počasí

Kamenné kruhy a vztyčené kameny:

• Oboje jsou spojovány s vílami
• O Channel Islands si lidé mysleli, že jsou kouzelné – bylo tam mnoho prehistorických hrobů, kamenných kruhů a monumentů; dle místních lidí stavby postavily víly, aby v nich mohly žít
• Takováto samotná místa se nazývala „pouqulnie“ (? Ano nepřečtu po sobě), tedy „obydlí víl“ – bytosti obývající takováto místa jsou stará jako čas a ochraňují svatá místa
• V Británii se nazývají „the Korred“ a ochraňují a stráží prastaré dolmeny a poklady, které pod nimi leží – prý mají obrovské hlavy, rudé oči, tmavou pleť, chlupatá těla, rozcuchané vlasy, kopytu podobné nohy, ostré nosy, vytáhlé paže a nohy a drápy jako kočka
• Zpočátku května, když přichází jaro, můžete najít stopy po jejich divokém tancování – zanechávají v trávě spálené kruhy
• V Cornwellu, JV Anglie – strážní víly se tu jmenují „Spriggans“ (Duchové); chrání poklady ukryté pod starými kameny
• Jednoho dnes e jistý muž snažil vykopat poklad ukrytý pod kopcem Trencrom Hill; když se k pokladu přiblížil, kolem něj se setmělo, zahřmělo a blesk pročísl oblohu – v jeho světle uviděl obrovský počet duchů, kteří šplhali po skále; napřed byli maličcí, ale postupně se zvětšovali až do obrů; muži se podařilo uprchnout, ale nikdy se nevzpamatoval; zalezl si do postele a již nikdy nepracoval
• Často jsou kamenné kruhy obklopeny tajemnou mlhou – když je v ní mezera, je možné, že byste jí prošli do světa víl; nejpravděpodobněji se tak ději při prvním máji, předvečeru svátku Všech Svatých či o letním slunovratu

Lesy:

• Les je odjakživa magické místo samo od sebe; žije v něm mnoho „víl“
• V Chorvatsku jsou „Sumske Dekle“ (Lesní panny), což jsou víly s tak dlouhýma Vlasta, že jim halí celé tělo; když se jim nechá jídlo venku, na oplátku jim víly uklidí dům
• V Řecku mají „sylvány“ – krásné a nebezpečné; někdy přivedou pocestné až ke smrti
• V Maďarsku jsou Vadleany (lesní děvy) – nahé, vlasy mají až na zem; když les zašumí, signalizuje to přítomnost víly
• Mezi J. a Z. Slovany jsou meluzíny (Vile); žijí v lesích, jezdí na koních či na jelenech; loví šípy zvěř a stáda kamzíků
• Dryády – některé lesní víly vztahující se ke konkrétním stromům, od kterých se nemohou příliš vzdálit; v Dalmácii se popisují jako skupina čarodějnické královny Herodias; v Srbsku „divna“(božská) – původně nejspíše pohanská bohyně
• Na V. i Z. existují pověsti o elfech a skřítkách, kteří obývají lesy – dle oblíbené tradice přináší smůlu pokácet strom – obzvláště takový, který je nějak spojen s vílou – hloh, dub, bříza, jeřáb
• I arabský džin někdy žije mezi stromy
• Ve starém Římě a Řecku byly lesy domovem dryád, panů, kentaurů a mnoha jiných
• S konkrétními stromy bývaly spojovány nejrůznější nymfy – Rhoea ke granátovému jablku, Dafné k vavřínu a Heliké k vrbě
• Ve Skandinávii a v Německu byli lesní duchové obvykle divocí lidé schovaní v mechu – Mechový lid

Kruhy v trávě:

• Většinou jasně zelených kruhů v trávě či kruh z houby špičky obecné (marasmus oreades), které se objevují na trávnících a loukách a zanechávají za sebou holá místa či později v roce zelenou trávu; jsou to místa, kde rádi tančí – některé z kruhů mají být staré i 600 let
• Pokud člověk vstoupí do kruhu k vílám během veselení, většinou musí tančit, dokud nepadne či neumře a navíc pro člověka mimo kruh je neviditelný
• Z vyprávění během večera ve vílím kruhu, uběhlo v lidském světě i několik let

Mohyly:

• Někdy se vypráví, že vstup do světa víl vede skrze mohyly, které se někdy otvírají na zaklepání čarodějnicí či v určitých dnech roku
• Mají různé velikosti, jen v Británii jich je kolem 40000
• Jsou skandinávské, keltské, germánské či slovanské; o všech se říká, že někdy září či vydávají zvláštní světlo
• Mohyly jsou spojení mezi živými a mrtvými, tímto světem a oním světem – dle Sasů a Keltů žijí víly právě v nich
• Duchové mrtvých prý žili v podzemním království spolu s vílami a tomuto království vládl Pán mrtvých, král víl; v J. Walesu se nazývá Gwyn ap Nudd a vládne velšským vílám Twyleth Tegg; vchod do jeho království vede skrze velšská jezera nebo pod Glastonbury Tor v Anglii
• V severním Walesu je králem víl Arawn, starověký keltský bůh podsvětí; v jednom příběhu si na nějaký čas vyměnil místo s lidským králem Pwyllem
• Mnoho mohyl je umístěno tak, aby sluneční paprsky o zimním slunovratu dosáhly jistého místa v podzemní místnosti a obnovili sluneční cyklus a také znovu oživili duše předků – čarodějky chodili do podsvětí, aby se naučily různá kouzla
• Chce-li někdo najít vchod do mohyly, musí ji 9x obejít

Jeskyně:

• I jeskyně jsou považovány za vchody do podsvětí – dlouho spojovaného nejen s duchy, ale i s trpaslíky apod. – těží vzácné kovy, střeží zemi a její bohatství; jsou duchy skal a jeskyní
• Trpaslíci žijí ve skandinávských a německých horách; dokonale znají všechny minerály a v podzemí se pohybují zcela přirozeně
• Kdysi měli lidé s trpaslíky dobré vztahy, ale dnes je tomu všechno jinak
• Jsou známy verze v mnoha státech o lidech, kteří vstoupili do jeskyně, hory apod.. a přitom na světě uběhl celý rok

Duha:

• Na konci duhy lze najít poklad nějakého skřítka
• Často považována za most mezi světy – nejčastěji bohů, země víl, příštímu životu
• Anglosasové věřili na Duhový most Bifrost, který spojoval Zemi se světem bohů – „Chvějící se cesta ohně“

Hory:

• Mocná místa; některé hory jsou posvátné (Olymp, Kailáš..)
• Často hory obývali mocné bytosti
• Některé hory měli svého strážce Fabián, Krakonoš…
• Alpské víly zvané „Salvanelli“ – veselé; rádi si zažertují, svádějí poutníky z cest a zanechávají je zmatené na horských římsách
• Slované mají Samogorsku, která žije na nejvyšších vrcholách hor
• Tenniny jsou krásné dívky v buddhistické tradici, které lze potkat v nejvyšších horách
• Ve Slovinsku existují Vesny, žijící v horských palácích a ovlivňují osudy lidí i úrody
• Víly byli dle tradice i na vysokohorských stezkách – stavba svatyní

Z vlastních zápisků; Jak se setkat s vílami, Anna Franklin, Fontána, 2007,