Případ Antoina Gaye

• Lyon, Francie, 1843
• Za vlády Ludvíka XVI (1754-1793 se narodil jistý Antoine Gay (1790 – 1871) ve francouzském městečku Lantenay do rodiny státního úředníka (31.5.1790)
• Od dětství si přeje stát se mnichem, ale nemá dostatečné známky ve škole – dá se proto na dráhu tesaře a vojáka
• Touha po mnišství je u něj ale silnější a ve svých 46 letech se rozhodne si sen uskutečnit – vydá se k bráně kláštera La Trappe d´Aiguebelle na Východě Francie
• Život mezi mnichy probíhá pokojně, ale po roce se psychicky hroutí
• Od doby, co opustí kruh bratrů, se strhne lavina věcí
• Roku 1837 začne u muže nepředvídatelné křeče, řve jako zvíře – přesto si mnozí myslí, že je jen blázen
• Muž se dostane do péče misionářů, kteří působí ve východofrancouzském La Salette, tam je prohlédnut a kolem roku 1840 píše jejich představený Burnoud do dopisu grenobelského biskupa Jacquese Ginoulhiaca „Prohlédli jsme pana Gaye z Lyonu třikrát, každé sezení přitom trvalo 1-2 hodiny. Považujeme přitom za velmi pravděpodobné, že je tento muž posedlý ďáblem.“
• Při prohlídce vyjde najevo, že Antoine ovládá skvěle latinu – nikde ale neměl možnost se ji učit
• Roku 1843 je jeho záchvatu přítomen i lékař Pictet – vyskočí do výšky, začne se křečovitě zmítat s děsivým výrazem v očích; oblečení ze sebe strhne; zastaví se na pěšině, otočí se na doktora a nelidským hlasem začne cosi nesrozumitelného řvát; lékař se začne modlit, ale Antoine se sám uklidní, narovná se, oblékne si odhozenou košili, usměje se na doktora a odchází; doktor je od té doby přesvědčen, že je muž posedlý
• Odborníky ale nikdo nebere vážně a Antoine putuje do domova pro mentálně zaostalé
• V domově potká dívku jménem Chiquette a kolotoč se roztočí víc než dřív
• Antoine na dívku začne syčet v neznámém jazyce – řev se ale kupodivu dere i z úst dívky – oba dva jsou posedlí a zdá se, jakoby se spolu začali hádat
• V pamětech Josepha Chirona, který v ústavu pečoval o nemocné, psal: „Mezi těmi dvěma padlými anděly se rozvinula pozoruhodně násilná hádka. Ti dva pekelníci zněli jako vzteklí psi.“
• Takovýchto vášnivých diskuzí se mezi těmi dvěma odehraje několik
• Lidé z Antoinova okolí se pro posedlého snaží sehnat pomoc – pomoc pro něj je ale několikrát svržena ze stolu
• Nejprve je žádost zrušena s odůvodněním, že vymítač je z jiného okresu než Antoine, podruhé ani důvod není
• Po smrti byl uložen někde v okolí kostela svaté Ireny v Lyonu
• Přesné hrobové místo jasné není, ovšem pozná se dle toho, že na něm roste černé kvítí

Z vlastních zápisků; Eva Lacinová, Enigma, 2013, květen