Nový Hrádek – Ošizený čert

• Slabinou Nového Hrádku byla voda. Její zásoby zajišťovaly pouze cisterny, zachycující dešťové srážky. Vyhloubit studnu by znamenalo dosáhnout hloubky nejméně 80 m, až k úrovni řeky Dyje. Pověst o studni vypráví
• Kdysi prý k hradu přitáhli nepřátelé a obklopili jej neprodyšným kruhem. Zdolat pevné hradby se jim nedařilo a tak se rozhodli nechat obránce vyhladovět. Jídla byla dost, ale horší to bylo s vodou. Bylo horké léto a sucho.
• Když obránci vypili i poslední kapku, nezbylo jim než čekat na zázrak. Hradní pán se však vzdát nehodlal  - to se prý spojí s čertem. A spojil.
• Rohatý nedělal žádné drahoty. Splní prý to, oč ho žádá: vyhloubí studnu, zajistí vodu, ale zadarmo to nebude. Až se prý stará lípa na nádvoří zazelená, přijde si pro pánova synka. Jediného syna.
• Pán zesmutnil a podíval se na syna. Pak mu hlavou ovšem bleskl nápad, usmál se pod vousy a bez váhání podepsal smlouvu krví.
• Pekelník se pustil do práce. To, co by stovce lidí trvalo několik let, dokázal do večera sám. Než slunce zapadlo za obzor, odrazily se jeho paprsky na vodní hladině v okovu nové studny. Posádka byla zachráněna, obléhatelé odešli.
• Čas utíkal. Léto vystřídal podzim, pak zima. Sotva se počátkem jara na holých větvích začaly nalívat první pupeny, povolal pán do hradu dřevorubce.
• Když se po čase znovu objevil čert, aby si synka odnesl, našel majitele s chlapečkem na klíně, s klidem sedícího na pokáceném kmeni. Pochopil, že pán přechytračil – protože takhle se lípa už nikdy nezazelená. Zlostně zaklel a zmizel v oblaku dýmu. Studna už na hradě zůstala, ale voda se v ní po čase ztratila.
• Objevuje se tu přízrak čerta, který chodívá po místě, kde stála lípa a zlostně skáče po zborcených zdech
• Duch hradního pána je mu v patách a odpovídá upřímným smíchem

z vlastních zápisků; zdroj za strašidly na hrady a zámky