Jidáš Iškariotský a teorie jeho zrady

Obecné:

• (úm. Mezi 29 – 33); 1z 12 – ti apoštolů; otec Šimon
• Za 30 stříbrných zrazuje Ježíše a prodává jej farizeům (představitelé tehdejšího židovského názorového proudu, který nesouhlasí s Ježíšovým učením)
• Dodnes je tento čin známý jako „Škaredá středa“
• Getsemanská zahrada – místo, kde trávili tu noc, co zatkli Ježíše a místo, kde Jidáš líbá Ježíše na tvář a tím jej zrazuje; římský prefekt Pilát Pontský Ježíše odsuzuje
• Příběh je znám v nejstarší knize „Bibli“ v Novém Zákoně; příběh zmíněn ve všech 4 evangeliích
• Jeho skutečné jméno údajně bylo „Juda“, což v té době je běžné jméno
• Teorie o 2 lidech či 2 jménech stejného: Jidáš Iškariotský a Jidáš Bratr Páně

Původ:

• Iškariotský -  toto po otci nemá; spekuluje se o sektě „Sikaria“ (možná zkomolenina), která v této době vede společně se zélóty poměrně drsný ozbrojený odboj proti Římanům
• Iškariotský – zkomolenina aramejského slova“šakaria“ (lhář)
• Iškariot – možné z hebrejského slova „iš kariot“ (muže z Kariotu); tato vesnice ve své době skutečně existuje (na Jihu Judeje) nedaleko Hebronu;  znamenalo by to, že jako jediný nepochází z Galileje na Severu, ale z jihu a  tudíž může mít odlišné zvyky, povahu, názory, povolání; o tehdejších lidech z Jihu je tudíž známo, že jako zemědělci jsou konzervativní a spíše rozvážní, což mohl být důvod, proč mu byla svěřena pokladna
• Evangelia uvádí, že měl k penězům velmi silný vztah a dokonce jej popisují jako zloděje či lakomce
• Jiná teorie říká, že 2 Jidášové neexistovali, že šlo o 1 osobu, bratra a apoštola v sobě a až teprve později byla jeho postava rozdělena na 2 – kladný a záporný

Zradil?:

• 1 z teorií říká, že titul zrádce dostal až po roce 70, kdy je poraženo židovské povstání proti Římu: „Tehdy se křesťané, v očích římské moci však spíše jen židovská sekta, ocitli v nebezpečí, že budou v době velkého židovského povstání v letech 66 – 70 vnímáni jako nepřátelé lidu“ – Pinchas Lapide (1922 – 1997)
• „Když po roce 64 navíc musejí čelit Neronovu obvinění, že zapálili Řím, zřejmě vymýšlejí legendu o zrádném Jidášovi. Křesťané totiž chtěli dát najevo, že proti Římu nic nemají a že Židy považují stejně jako Římané za své nepřátele.“ – Pinchas
• Teorie z předchozího řádku nahrává i fakt, že v údajných dopisech Pavla (cca 40 – 60) se o Jidášově zradě nemluví; zmiňují se o ní až evangelia sepsaná po roce 70 n. l.
• Čím mladší evangelium je, tím více informací přináší o Jidášově zradě; Markovo evangelium věnuje Jidášově zradě 169 slov; v Janově 489 slov

Jidášovo evangelium:

• Evangelium podle Jidáše nalezeno v 70. letech 20. Století; lokalita Al Minjá, str. Egypt
• 62 stran; zveřejněn v dubnu 2006 švýcarskými badateli ze Ženevské univerzity
• Rekonstrukce evangelií je jen 4/5 ; řecký originál textu se též nedochoval
• Psal o něj i biskup Irenej z Lyonu (úm. 202) roku 180 n.l.; tato jeho kopie je pravděpodobně ze 3 či 4 století a je psána v koptském jazyce (staroegypt. Nářečí)
• Irenej autorství připisuje tzv. „kainitům“ – sektě, která se vzbouřila proti křesťanské ortodoxii
• Irenej také obviňuje kainity z chválení Jidáše, kterého tato sekta považuje za nositele skrytého mystéria
• Zmíněné evangelium Jidáše hájí a tvrdí, že jeho zrada byla součástí Božího plánu, protože bez ní by nemohlo dojít ke vzkříšení a vykoupení lidstva
• Dle tohoto evangelia dokonce Jidáš jako jediný chápe podstatu učení svého mistra a všechno, co dělá, dělá na základě pověření svého mistra
• „Odstup od ostatních a já ti vyjevím tajemství mystérií.“ – evangelium
• „Je možné, abys jich dosáhl, ale budeš velice truchlit. … Pozvedni své oči a pohlédni na ten oblak a na světlo v jeho nitru a na hvězdy, jež ho obklopují. Hvězda, která je před ostatními je tvá hvězda. … Budeš proklínán ostatním potomstvem – a nakonec nad ním budeš vládnout.“ – evangelium
• V závěru evangelia vydává Ježíše ozbrojencům a tím plní svůj úkol; Ježíšovo odsouzení, ukřižování a vzkříšení tu nijak nepopisuje, ale těsně před koncem se zde o Jidášovi objevuje překvapivá scéna, ne nepodobná nanebevstoupení Ježíše: „Jidáš pozvedl své oči a spatřil zářící mrak, i vstoupil do něj.“

Proč to udělal… Udělal to ?

• Dle kainitů byl Jidáš nejvíce duchovně pokročilý, byl nejvíce zasvěcen do Ježíšova tajemství, a že měl zvláštní pověření; jednak tak, aby Ježíš mohl zemřít a tak spasit svět; dříve ale než se stačí rozšířit jejich názory, zasahuje („naše milá“) církev a jejich sekta lehne popelem
• Snaha Jidášovo chování nějak vysvětlit – posedlost ďáblem, lakomství; ovšem účastní se zázraků, uzdravuje ve jménu Ježíše Krista, a proto se jeho čin vysvětluje jako zrada za peníze
• 30 šekelů stříbra je v té době spíše jen symbolická částka, kterou tehdejší mojžíšovský zákoník stanovil za pouhé neúmyslné zranění otroka – proč si tedy Jidáš neřekl víc? A proč jako správce pokladny neutekl se vším?
• Teorie a zradě, protože chtěl být v čele hnutí
• Mnohem pravděpodobnější je teorie o možném členství ve zmiňované sektě extrémistů sikariů a zélótů; podle ní považuje Ježíše za osvoboditele Izraele, který by se mohl, i díky svým nadpřirozeným schopnostem, postavit do čela ozbrojeného povstání proti římským okupantům; přeje si, aby se Ježíš stal izraelským králem a on mu byl po boku; takové představy ale ježíš, odmítá – jasně totiž hlásá, že jeho království není z tohoto světa; to však Jidáš možná nechce pochopit a sám nabízí velekněžím, že jim hledaného kacíře vydá – teorie o tom, že Jidáš doufal, že projeví Ježíš tváří v tvář svoji božskou moc?!
• Něm. Církevní historik Joachim Neander (1650 – 1680); dle něj by projevení moci nebylo až tak vyloučeno: „Jidáš se tak pokoušel Ježíše vyzkoušet – buď je opravdovým mesiášem a pak se zachrání, nebo Mesiášem není a pak si zaslouží smrt.“
• Teorie o společném plánování zatčení – oba vědí, že jen tak se Ježíš dostane až před velekněze a prokáže, že je skutečně Mesiášem; dle kanadského historika Williama Klassena však Jidáše nemile překvapilo, když byl ježíš už po prvním nočním výslechu vydán Římanům „Jidášovo nečekané odmítnutí odměny za zradu a následná sebevražda jsou potom logickou reakcí za selhání celého plánu.“
• Pojem sebevraždy Jidáše jako sebeobětování; sdílení stejného osudu s Pánem či akt poslední vzpoury

Mimo mísu:

• Oběšení Jidáše – všeobecně se věří, že se oběsil; avšak židovský arcibiskup a kronikář Jacobus de Voragine (1229 – 1298) však soudí, že Jidáš se oběsil a vyhřezly mu vnitřnosti.. „Visel ve vzduchu, protože urazil anděly na nebi i lidi na zemi. Prasknul, protože se nehodilo, aby jeho duše vyšla ústy, která se dotkla úst ježíšových,“ píše ve své knize „Legenda aurea“ (Zlatá legenda)
• Teorie o Jidášovi jako o prvním upírovi; oběsil se na osice – zabít jej tedy může jen kůl z osikového dřeva; (teorie o Kainovi jako o prvním upírovi)

Z vlastních zápisků; zdrojem je starší číslo časopisu Enigma a wikipedie EN; https://leccos.com/index.php/clanky/jidas-iskariotsky, https://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005060001