Děčín – Odchod skřítků, poklad a chudý rybář

• V jedné staré chatrči pod Děčínským zámkem bydlel chudý německý rybář Friedl; žil skromně, většinou jen s tím, co ulovil; byl respektován a jednal uvážlivě
• Jednoho dne trpělivost skalních skřítků došla a navečer se sešli na dvoře chudého rybáře s tím, že chtějí převézt na druhý břeh; na zádech měli nůše a rance, v rukách košíky a chystali se na dlouho cestu
• Na dotaz, kamže to jdou, dostal odpověď, že minulou noc byli přepadeni v jejich odvěkém sídle a okradeni o jejich drahocennou stříbrnou lampu; rozčilovala je hrabivá povaha lidí, lakomství a nenávist lidí a dušovali se s tím, že zlodějům nepřinese lampa a jiné štěstí, ale spíše opak
• Jejich poslední slova byla I o tom, že se štěstí nedočká ani celý kraj; rybář tedy naložil skřítky a mlčky je převezl na druhý břeh Labe
• Poslední skřítek zanechal na dně loďky hromádku bukových listů a rybář se jich všiml až, když se vracel; jelikož měl rád pořádek, hodil listí přes palubu
• Když uvázal loďku, všiml si v oslnivé záři, zapadaného bukového listu, který byl celý ze zlata; na chvíli se sice zamrzel, že ostatní hodil do vody, ale pak si vzpomněl na slova skřítka
• Událost si nechal pro sebe, stejně by mu nikdo nevěřil; když cítil, že mu dochází čas, vzkázal pro faráře a zlatý list položil do středu stolu; smrt byla rychlejší a než farář vešel, stůl byl prázdný – nadpřirozený svět si své tajemství dokázal uhájit
• (nikdo o tom nevěděl, a přesto je příběh znám – jeden z vedlejších faktorů nevěděných příběhů)

Při hledání podkladů pro Děčínské strašení nalezeno na https://aleszak.blog.cz/0711/decinske-povesti-skritkove-opustili-decin-kvuli-lidske-zlobe (původní zdroj není znám, nemá ho zapsán)