Duchovní a magie

ABRAMELINŮV RITUÁL – v knize Abramelinova posvátná magie popisuje wormský žid Abraham své cesty Arábií a Egyptem, při nichž hledal moudrost a vědění; v Egyptě se setkal s mágem Abramelinem (i jako Abramelim) jež mu předal rituální text, s jehož pomocí lze vyvolat anděla strážného; ten, komu se to podaří, může vyvolat anděly, démony a za pomoci anděla strážného je donutit, aby mu sloužili; rituál trvá 6 měsíců; začít se musí na velký Pátek a po celou dobu se mág nesmí zabývat ničím jiným než rituálem; knihu do angličtiny přeložil S. L. Mac Gregor Mathers a vyšla roku 1898 v Londýně; Mathers byl jedním ze zakladatelů Hermetického řádu Zlatého úsvitu – Abramelinova posvátná magie měla značný vliv na magii i členy řádu; sám Aleister Crowley se rituál snažil provést roku 1900

ABSOLUTNO – metafyzický termín; ztotožňován s Bohem; „to, co existuje samo o sobě jako nejvyšší substance

ADAPTACE – příprava k magické operaci; postup přesně popsán v magických učebnicích; délka adaptace je dána povahou magické operace (40, 7 či 3 dní); podstatou má být vytváření magické osobnosti – dynamizace mágovy imaginace a duchovní vůle (pozn. Některým stačí pár minut a někdo celý proces vynechává…)

ADONAI – z hebrejštiny „můj pán“; nahrazuje se tím nevyslovované jméno Boží Jehova, Jahve; A. Crowley zastával názor, že jde o označení strážného anděla, neboť v hebrejštině má číselnou hodnotu 65 a představuje tak spojení člověka čili mikrokosmu (5) a Boha čili makrokosmu (6)

AEON – též i jako Eón; gnostický termín; značí buď nějaký věk či historické období či věčnou sílu, plynoucí z božství; patrně z řec. Aeinous (věčný duch)

AEROLIT - zjevení; sestoupení duch; boží poselství; nebeská roucha

AGLA – zkratka hebrejského „Ateh Gibor Le Olam Adonia“ (Jsi mocný, ve věčnosti, ó Pane); často se dříve užívala jako zaklínací formule na amuletech a talismanech; zapuzuje nečisté síly a je vyslovován v nebezpečí během magických operací ve smyslu „Apage Satanas“ (Satane odstup)

AHRIMAN – zarath.; název principu či boha zla

AHURA MAZDA – či dohromady Ahuramazda; nejvyšší a nejsvětější duch (bůh); zarath.

AKÁŠA – či ákáša; výraz z indického jazyka pálí; slovo začal užívat Rudolf Steiner jako Kronika Ákáša; zaznamenány jsou v ní veškeré minulé, současné i budoucí události; má obsahovat veškeré vědění; éter; (pozn. Někdy i jako Akášino pole)

ALBA - v křesť. liturgické roucho; bílý šat, do kt. dal obléci Ježíše Krista Herodes; jeho bílé plátno znamená čistotu a mravní bezúhonnost

ALEGORIE - termín z řečtiny; označuje vyjádření abstraktní ideje, jinotaj; používá se zejména ve výtvarném umění, v próze a poezii; v mytologii úzce souvisí se symboly

ALCHYMIE - obor lidského poznání, které míchá vědecké bádání a některé magické obory či astrologii; někdy jako předchůdkyně vědeckých oborů; rozvinutí experimentálních metod poznávání přírodních jevů; snaha o přeměnu neušlechtilých látek na látky ušlechtilé; vznikla z pozdně egyptské démonologie, jejíž těžko srozumitelné postupy přivedli do logických receptur s přesnými postupy arabové; od počátku velmi úzce spojena s mystikou a magií; v cca 11. století se začala šířit do Evropy; přední role byla výroba zlata, elixíru nesmrtelnosti a kamene mudrců - Velké dílo (Opus Magnum)

ALKAHEST - termín užívaný v alchymii; označuje roztok, používaný jako universální rozpouštědlo; znám i pod jménem "Azoth"; slovo Azoth uměle vytvořil Paracelsus, který jej chápal také ve smyslu základních principů všech kovů; skládá se z prvního a posledního písmene hebrejské, řecké a latinské abecedy; dle jiné teorie vzniklo z arabského termínu pro rtuť "al zauq"; u Paracelsa a Helmonta jde o látku rozpouštějící látky a oddělující od nich "pralátku"; tlení pralátky bylo základním jevem alchymistické transmutace; způsobovalo je vnitřní teplo látek, jímž se otvírají těla pro přijetí nových forem a kvalit; sám Paracelsus připravoval Alkahest opakovanou destilací alkoholu a pomocnou látkou mu byla dešťová voda

ALLÁH - islámský bůh stvořitel; prorokem Mohamedem určený jako jediný pravý bůh; v Koránu je mu přisouzeno 100 jmen, z nichž 99 je známo a poslední je tajné; islámský růženec má 99 korálků; není nikdy zpodobňován - islámská tradice zakazuje zobrazení zvířat a lidí

ALRUNA - německý termín používaný pro mandragoru či častěji pro magickou figurku zhotovenou z mandragory; kořen mandragory často připomíná lidskou postavu; alruna se po své magické úpravě stává magickou bytostí; pokud zahyne, má být zakopána na rozcestí; starogermánský okultismus rozuměl pod tímto termínem magické sošky obecně - ty byly zhotovovány také z kořenů lísky dubu či habru; slovo alruna též označovalo uměle stvořeného homonukla menších rozměrů

AMEMAIT - egyptská bohyně podsvětí; účastnila se obřadu vážení srdce v síni obou pravd; pokud byl zemřelý shledán nevhodným pro vstup do Usireova království, pozřela ho; měla krokodýlí hlavu, tělo a přední končetiny lva a zadní končetiny hrocha; "Velká požíračka"

AMFISBAINA -  mytologické zvíře zpodobněné jako had se 2 hlavami; 1 hlava je vepředu a 1 hlava je vzadu na ocasu; v řečtině znamená "jdoucí ve dvou směrech

AMON - egyptský nejvyšší bůh slunce a stvořitel; pán nebes a vládce Egypta; nejčastěji zobrazován jako faraon s modrou pletí a vysokou korunou se 2 pštrosími pery; posvátné zvíře husa či beran; bůh města Vesetu (Théby)

AMRITA - termín z hathajógy; má několik významů; ve védách se objevuje jako nápoj nesmrtelnosti; sexuální magie označuje zadržování ejakulace při pohl. styku; zadržovaný ejakulát má magické účinky především pro taoisty

ANALOGIE - řecký termín; označuje podobnost, paralelu;

ANDROGYN - oboupohlavní bytost; v alchymii často vystupuje jako symbol - poloviční muž a poloviční žena; bývá i reprezentován Hermovou holí; jako symbol vyjadřuje dualitu všech věcí a sjednocení všech protikladů; je to 1 z nejvýznamnějších ezoterních symbolů; dle Platona byl "výchozím tvorem", z něhož se teprve oddělila obě samostatná pohlaví; nelze ztotožňovat s hermafroditem (pozn. jedna z teorií o Adamovi je ta, že byl oboupohlavní - z jedné strany žena a z jedné strany muž a byl až později byl rozdělen)

ÁNGIRASOVÉ - hind. poslové mezi bohy a lidmi; ztotožňováni s andělama

ANIMA MUNDI - latinsky "duše světa"; Paracelsus prostřednictvím tohoto výrazu vyjadřoval přesvědčení, že vše má svou duši - i svět jako celek - tento názor se označuje někdy jako "panpsychismus" - těmi byli prvně alchymisté věřící na duše u rostlin, minerálů a kovů; hermetismus spojuje tento výraz s astrálním světem

ANCH - též ankh; "život"; egyptský kříž; "klíč Nilu"; Crux Ansata; v rukou bohů většinou znamená věčně přetrvávající život; egypt.: symbol života, univerzum, veškerý život - lidský i božský, klíč k poznání tajemství a skryté moudrosti, moc, autorita, boží zaslíbení, spojuje v sobě mužs. i žens. symbol Usira a Esety, oba plodivé principy nebe a zemi, znamená i nesmrtelnost, budoucí život, "dobu, která přijde", vykládán i jako podoba Stromu života či byla horní oválná část interpretována jako symbol věčnosti a kříž jako znamení rozsahu v délce a šířce, tzn. rozsahu od nekonečnosti (v prostoru i čase) až ke konečnému; může také představovat slunce vycházející nad horizont

ANÚBIS - též i jako Anup, Anupew; egyptský bůh mrtvých; vládce říše mrtvých - po něm nastoupil Usire; dohlíží při posledním soudu na vážení srdcí; provází duše podsvětím a je ochráncem mumií před zlými duchy; šakalí hlava

APOKALYPSA -  řec. slovo "apokalupis" (odhalit); označuje zjevení; spojován s koncem světa; vyobrazení ve Zjevení sv. Jana (2 stol. řecký mystik); i dnes vyvolává v lidech bázeň; při kulatých výročí strach z konce - největší při 1000 či 2000; roku 999 byl strach z konce tak velký, že se lidé sami dobrovolně vzdávali svých majetků; k podobným situacím dochází při zhoršení situace - chiliasté v době řádění moru a během 30 - leté války prohlašovali, že se blíží druhý příchod Krista a lidé, kt. jim uvěřili, hledali spásu v sebemrskačství a sebetrýznění

APOKRYFY - z řec. a znamená skryté; teologie užívá termínu pro označení textu, kt. nepatří do bibl. kánonu, ale svou povahou náboženského spisu se kanon. textu blíží; katolická církev užívá pojmu pro nepřijatý spis do bibl. kánonu - jak jej definoval Tridentský koncil roku 1546 - toto pojetí odpovídá protestantskému pojmu "pseudoepigraf";  apokryfů existuje velké množství, a to jak ve Starém i Novém zákoně (Mariino evan., Matějovo evang., tajné Markovo evang., Petrovu apokalypsu či 3 list Korinťanům)

APOPHIS - egyptské hadí božstvo; žije na březích nebeského Nilu čili Nun; každé ráno se snaží porazit slunečního boha Re, jenž vyjíždí na svou cestu 12 provinciemi říše (12 hodin); Re pokaždé vítězí; špatné počasí a bouře znamenali boje mezi nimi; zatmění znamenalo, že Apophis na krátkou dobu zvítězil

APORTACE - schopnost promítání objektů ve viditelném prostoru prostřednictvím psychotronických sil; touto schopností se pyšnilo mnoho médií a spiritualistů včetně Heleny Petrovny Blavatské

ARCHA - symbol měsíce a moře; obvykle zobrazována v podobě půlměsíce; ženský princip, nositel života; lůno, regenerace; loď osudu; záchrana, zachování; archa na vodách znamená zemi, která pluje na oceánu veškerenstva; archa s duhou představuje 2 mocnosti - spodní a vrchní vody, jež dohromady tvoří jedno a znamená univerzální regeneraci; hind.: archu vystaví Manu na příkaz boha Višnu - nese semena života, kontinuita, stabilita; egypt.: archa Esety je lůnem matky, nositelky života; křesť.: archa představuje církev, v níž by měl být člověk zachráněn, protože se v ní plaví po vodách života - čistá a nečistá zvířata v ní symbolizují světce a hříšníky; znamená i Krista, Spasitele lidstva, Pannu Marii jako ta, která Krista nosila a v architektonické symbolice značí chrámovou loď; dle sv. Tomáše Akvinského znamená archa úmluvy Krista, zlatý příkrov je jeho moudrostí a milosrdenstvím, zlatá nádoba s manou jeho duší, Áronova hůl jeho kněžskou důstojností a desky zákona symbolem jeho postavení coby zákonodárce; pro svatou Bonaventuru byla eucharistií a pro sv. Ambrože představovala Pannu Marii, která v sobě uzavírala dědice Zákona; sumer-semit.: archa se jako symbolická loď objevuje často v Chaldeji; žid.: archa úmluvy znamená boží přítomnost, místo boží, nejposvátnější symbol židovského náboženství, byla vyrobena z nezničitelného dřeva a pokryta zlatem, jež symbolizuje blahodárnou moc; Filón ztotožňuje archu s moudrostí, v protikladu ke stolu s 12 bochníky jako symbolu pro svět vnímaný smysly

ARCHA ÚMLUVY - žid.: střed, srdce světa, kosmos, velesvatyně, sídlo šechiny (přítomnosti boží)

ARCHETYP - ve starověké filosofii znamená pravzor věcí či idejí; v psychologii pak označuje vzorec psychic. percepce; shodné rysy mýtů a náboženských projevů v odlišných kulturách mají psychologický základ právě v archetypech; termín rozšířil švýcarský psycholog Carl Gustav Jung; uváděl jej především v kontextu kolektivního nevědomí; představuje symbolicky ideu, která není reflektována vědomím, ale pramení z nevědomí; dle Junga jsou všem lidem společné jisté duševní obrazy - s nimi se opakovaně setkáváme v pohádkách a náboženských spisech - i v magii a astrologii; k nejznámějším archetypům patří Moudrý stařec, dítě (božské dítě), hrdina či panna

ARKÁNUM - "arcanum"; lat. výraz označující tajemství; v obecné rovině užíván pro vědění, jež není přístupno všem, ale pouze zasvěceným taj. spol. a mag. um.; tarot

ARTUŠOVSKÝ MÝTUS - existence krále Artuše není zcela potvrzena; Geoffrey z Monmouthu ve svých "Dějinách britských králů" (1135) vycházel z mýtu o muži jménem "Arth Vawr mab Uthr" což velšsky znamená Strašný velký medvěd; Lewis Spencer předpokládal, že byl ústřední postavou pozdně pohanského kultu na území Británie - možná i sluneční bůh; díky nesprávnému překladu (Syn Uthera) se začala legenda šířit; pokřesť. forma vycházela z pohanských kořenů - původní keltský Artuš vpadl do Annwn - Země smrti, aby keltskému bohu Dagdovi ukradl magický kotel (grál)

ASTRÁL - ne v materiál. světě; substance; skrytá dimenze jsoucna - náš hmotný svět je jeho odrazem; v astrálu se odráží a uchovává veškeré psychofyzické dění světa, kt. dovedeme smysl. obsáhnout; je zdrojem života a veškeré kreativity; astrální svět je nepostižitelná dimenze, v níž se nachází otisky všech psych. hnutí, hist. událostí, mají tu přebývat stíny zesnulých atd.; dle některých teorií tu sídli přírodní duchové, božstva a andělé (pozn. já osobně bych to trochu formulovala jinak, ale budiž; co skupina, sekta, víra, to jinačí výklad

ASTRÁLNÍ BYTOSTI - veškeré útvary astrálního světa lze označit za bytosti, neboť jsou schopny pohybu a nadány inteligencí; "předobrazy" všech živ. forem, zároveň však z jejich života vznikají; dle mnoha teorií každá myšlenka vytváří astrální bytost, žijící ve vazbě na svého stvořitele a nemá zanikat ani po jeho smrti; vyvolávání astrálních bytostí bylo velmi časté u okultistů 19 a 20 století, při nichž se objevovaly různé tvary, které bylo možnost popsat; existuje i teorie o vazbě na ektoplazmu; pohané některé astr. byt. personifikovali a uctívali a tak v mnohém měli mít možnost astrální svět vidět a odtud dle teorie mají být příběhy o vílách, bludičkách, světlách atd..

ASTRÁLNÍ PROJEKCE - různé formy utváření útvarů za pomoci imaginace a vůle

ASTRÁLNÍ SVĚTLO -  nepostižitelná dynamická substance astrálu tvořící "živ. prostředí" všech astrálních bytostí; prostředek mnoha mag. operací; uplatňuje se zde princip Hermových vah; pozitivní čin indikuje také nag. následky

ASTRÁLNÍ TĚLO -  tvořené jemněhmotnými elementy, jež duše potřebuje pro vstup do hruběhmotného těla; mnoho mag. cvičení si klade za cíl užívání astrálního těla pro získávání poznatků z astrálu a jejich využívání v materiálním světě

ASTRÁLNÍ VÍR -  shlukování astrálního světla do určitých útvarů; cíleně může být vyvolán magickou cestou, neúmyslně silným afektem či koitem; některé druhy astrálních vírů lze poutat v ohni, vodě či obrazech

AŠERA - semit.: kultický objekt; posvátný kůl nebo strom či stromy vyznačující místo zasvěcené bohyni Ašeře; spojován tedy s ženským aspektem božství; i falický symbol či ztělesnění božstva stromu

ATHANOR - alchymistická pec; sloužila k výrobě drahých kovů; výraz z arab. termínu pro pekařskou pec

ÁTMAN - v sanskrtu "dech"; ind. nábož. tak označuje jádro náboženství a užívá se obvykle ve spojení se slovem Bráhman

ATRIBUT - podstatný, důležitý znak př. náležící bohu, světci; atribut mívá obvykle nějakou přímou souvislost se svým nositelem či jeho životním osudem; u svatých se atribut někdy váže k okolnosti jeho smrti (kolo, meč, šíp) či s oborem, nad kterým mají patronát - př. sv. Petr - klíčník nebe - zobrazován s klíči v ruce či se zlatým klíčem) (pozn. pro laiky, je to věc, která nějak výrazně zasahuje, ovlivňuje či vystihuje boha, světce atd.; většina bohů bývá se svým atributem - věcí znázorněna na obrazech, vyjeveních atd..)

ATUM - egypt. bůh stvořitel; dle egypt. myt. vznikl sám ze sebe; představuje chaos, panující před vznikem světa a oddělující země od nebes; Atum ze sebe samého stvořil prvního boha Šu, boha vzduchu a bohyni Tefnut; na konci dnů Atum svět, který stvořil opět zničí

AUM - slabika óm

AUMAKUE -  duch. bytost; vychází z lidského podvědomí; představuje individuální vyšší já; spirituální - astrální dvojník člověka, do jehož těla vstupuje během změněného stavu vědomí; může se též zjevovat při cílené evokaci nebo ve snech vyvolaných požitím psychotronických látek

AURA - v latině znamená duch či světlo; obklopuje tělo; v auře se odráží zdraví, povaha, duševní stavy jedince

AUREOLA - lat. výraz pro svatozář

AVÁTAR -  v hind. obyčejně 1 ze zrození boha Višnua (1 z 9); s 10-tou má nastoupit "zlatý věk"; v ezot. se takto i označuje jiná zrození božského impulsu (př. Ježíš Kristus)

AVESTA - posv. písmo zarath.; v perštině znamená slovo avesta zákon; užívá se též termín Zend - Avesta (k zákonu) což je vydání rozšířené o komentář

AZOTH - viz Alkahest

AZRAEL - anděl smrti; Islám; původně 1 z géniů (duchů) tvoření; údajně byl evokován Apolloniem z Tyany

B

BA - st. egypt; 1 ze součástí duše; ba bylo původně slovo označující boha; zobrazován jako pták s lidskou hlavou; duše ba se vrací do těla zemřelého, dokud tělo stále drží pohromadě; po zetlení se ba odebere do nebes k bohům; ženský protějšek je "bat"

BAAL - v hebr. "pán"; v západosemits. náb. byl bohem plodnosti a života, bohem bouře; zobr. jako muž s býčími rohy

BAKCHUS - i jako Bacchus; římský bůh vína; na jeho počest se konaly oslavy "liberalie", které měly značný sex. podtext; boha při nich předst. falické symboly; tyto oslavy byly tak nevázané, že proti nim musel několikrát zasáhnout i římský senát; od jeho jména se odvozuje i termín "bakchanálie" označující divoké a nespoutané oslavy; řecký Dionýsos

BALDACHÝN - duch. i světská autorita; královská důstojnost; svrchovaná vladařská moc; buddh.: posvátný strom osvícení, 1 z 8 šťastných znam.; bílý baldachýn znamená čistou mysl, jež objímá dharmu a chrání lidské bytosti; čín.: královská důstojnost, svrchovaná vladařská moc, ochrana; hind.: duchovní a světská moc, čtverhranný baldachýn pro kněze, kulatý pro krále

BASTET - egypt. ochranná bohyně; dcera Ra; "nástroj jeho pomsty"; "hněv v oku boha Rea"; posv. zv. kočka; dříve zobrazována jako lvice, později jako žena se lví hlavou; mumifikace koček

BAT - ženský protějšek BA

BERSERKOVÉ - postavy ze sever. mytol.; fanatičtí; zuřiví a nepřemožitelní válečníci; válečná družina nejvyššího boha Odina

BES - egypt. ochranný bůžek; ochránce rodiček; znázorňován s pitoreskním obličejem, zavalitým tělem, krátkýma rukama a krátkýma  křivýma nohama; řecko - řím. kult. jej převzala a znáz. ho s obřím ztopořeným penisem

BEZEŠVÝ ŠAT - celistvost; úplnost; nepřerušená tradice; roztrhnout šat tedy znamená zříkat se tradice či ji porušovat; v křesť. je bezešvý šat znamením Kristova umučení; v Janově evang. se píše, že Ježíšův spodní šat byl utkaný vcelku a vojáci o něj losovali

BIČ, DŮTKY - autorita; panování; vláda; nadvláda; trestání; symbol plodivé a tvořivé síly, která neustále obnovuje mužskou plodivou schopnost; atribut Velké Matky v děsivém aspektu; spojován s bleskem a bohy; bič spolu s holí značí chov dobytka (bič) a rolnictví (hůl); v egypt. symbolice zahání Moncev zlé duchy a nouzi bičem, který se pak stává symbolem štěstí; atribut eg. boha Monceva, Usíra, řec. Apollóna a Dionýsa, dále bohyně Kybely a Erinye; 1 ze symbolů Kristova umučení a vyčištění chrámu; atribut sv. Ambrože, který bičuje ariány; bičování mělo podnítit plodnost, nejen mužskou plodivou sílu, ale i římské nevěsty byly bičovány; o Lupercaliích římští mladíci běhali nazí po Palatinu a řemínky mrskali každou ženu, kterou potkali, aby ji učinili plodnou; ovocné stromy a lísky byly často šlehány ze stejného důvodu jako ženy; spojitost i s vyháněním ďábla či trestání za obcování s ďábly a démony

BILOKACE - schopnost vyskytovat se na 2 místech současně

BLASMEFIE -  z řečtiny označující bezbožné či rouhavé slovo; hrubá urážka Boha či osoby spjaté s nábož. úctou; ve středověku často brány za znak posedlosti; dle církevního práva jde o velký zločin; před osvícenectvím byla blasmefie 1 z nejhorších zločinů; ještě zákoník za Marie Terezie stanovil 3 formy zločinu rouháním, jež byly trestány upálením, useknutím ruky, vyříznutím jazyka, bitím či stětím; v mnoha státech je blasmefie zločinem dodnes (Anglie...); u nás bylo rouhání trestné do roku 1950 a hrozilo za něj až 10 let vězení

BOAZ - pravý ze 2 sloupů v Šalamounově chrámu v Jeruzalémě; též i jako boas; svobodní zednáři ho považují za bílého, ženského;

BODEC - čin; ovládaní; pohyb; čín.: moc, duchovní autorita; hind.: bodec na slony je atributem Ganéši

BOOK OF SHADOWS - kniha stínů

BOUŘE - tvořivá síla; přináší déšť; osvícení

BRAHMA - 1 z božské trojice (trimúrti) hind. panteonu; spolu s Višnu a Šivou symbolizují 3 aspekty života. stvoření (Brahma), uchování (Višnu) a ničení (Šiva); v buddh. je Brahma 1 z dharmapálů, ochranných božstev; zobrazován se 4 hlavami, které hledí do 4 svět. stran; má 2 páry rukou - v jedněch drží rukopisy véd; posv. zvíře je divoká husa

BRÁHMAN - ze sánskrtu; označuje svatou moc; nejprve se jednalo o posvátnou formuli, vyslovenou kněžími a později získala abstraktní význam, vztahující se k tvořivému zdroji všeho jsoucího; se slovem i spojen výraz "átman"

BRÁNA -  symbolizuje vchod; komunikace; vchod do nového života; komunikace mezi 2 světy (život a smrt); ochranný, útočiště skýtající aspekt Velké Matky; v křesť. je Panna Marie někdy zobrazována jako nebeská brána; obvykle jsou střeženy růz. mytol. zvířaty a bytostmi s nadpřirozenou silou; v Usirově domě je každá brána střežena bohyní, jejíž jméno je třeba znát; brány východu a západu jsou dveřmi  světového chrámu jímž prochází slunce; "úzká brána" je nejdůležitějším místem komunikace mezi nižším a vyšším, je přechodem do duchovní chudoby pro kandidáty iniciace nebo ve smrti, jenž vede do nového života; spojována s moudrostí;

BRATŘI STÍNU -  někdy se tak označují mágové jdoucí "levou cestou" - tj. ti, kdož se věnují černé magii

BUBEN - prapůvodní zvuk; řeč; božská pravda; zjevení; vesmírný rytmus; atribut všech bohů hromu; užíván při extatických tancích; afic.: srdce, magická síla; buddh.: hlas zákona, radostná zpráva, úder na buben dharmy probouzí ty, kdo jsou nevědoucí a těžkopádní; čín.: hlas nebes, rybí buben je emblémem Čang Kuo-laoa, tao génia či nesmrtelného; frýž.: atribut Velké matky, Kybely; užíván při extat. tancích; hind.: atribut Šivy a Kálí jako ničitelů a Durgy, Sarasvatí, bohyně umění a hudby má buben jako emblém, ze Šivova bubnu vychází prapůvodní tón stvoření;jap.: vyzývá k modlitbě, spojován s kohoutem; řec.: sexuální orgie, užíván při extat. tancích; šaman.: magická síla k vyvolávání duchů

BUDDHISTICKÉ SYMBOLY - 8 znamení dobré předtuch jsou lastura, deštník/slunečník, baldachýn, mystický uzel, 2 ryby, lotos, váza, kolo zákona; dalš. symboly jsou svitek, sekyra, bodec, oštěp, lano, žebrácká miska, obětní pohár, vějíř, luk a šíp, růženec, kadidelnice, metla na odhánění much, kohout-slunce, zajíc-měsíc, hudební nástroje, tykev či dýně; emblémy na stopách Buddhových jsou svastika, kolo, lastura, 2 ryby, vadžra, koruna, váza

C

CADUCEUS - lat. výraz označující Heroldovu hůl; někdy se na vrcholku nachází okřídlené slunce (znak Horuse); v řec. kouzelná hůl; hůl ovinutá 2 hady a zakončená dvojicí malých křídel; křídla symbolizují transcendenci, hůl značí moc a dvojitý had představuje protiklady, které se nakonec sjednotí; tito 2 hadi symbolizují též nemoc a zdraví, léčení a otravu atd.; představují síly spojování a uvolňování, dobra a zla, ohně a vody, výstupu a sestupu, také rovnováhu, moudrost a plodnost; alchym.:mužs. síra a ženská rtuť, moc, transformace, spánek a bdění, "solve et coagula" Velkého Díla, syntézou protikladů a transc. funkce zprostředkování mezi horn. a doln. oblastmi; hlasatelská hůl je Axis Mundi, světová osa, po nichž se nahoru a dolů mezi nebem a zemí pohybují bohové jako prostředníci a poslové; Caduceus nosí poslové jako symbol míru a ochrany a takto je především jejich atributem; nosí jej egypt. Anup, řecko-římský Hermés-Merkur (u něj značí i zdraví a mládí), fénický Baal a někdy i Eset a Inanna; nositel měsíční a sluneční symboliky; Homérova zlatá ratolest štěstí a blahobytu se 3 lístky; může mít podobu zakončenou koulí s vyčnívajícíma rohama, což je chetitský a fénický solární symbol

CELOSTNÍ MEDICÍNA - termín pochází od berlínského psychoanalytika Friedricha Perlse; alternativní metoda ke klasické medicíně; vychází z názoru, že představy, pocity a činy souvisejí s celou lidskou osobností; člověk je tu brán jako nedělitelný celek těla, ducha a duše a k onemocnění dochází, je-li narušena vzájemná harmonie těchto aspektů; celostní medicíny působí na tyto roviny zároveň

CEP - svrchovanost; panování; nadvláda; nejvyšší moc; často zobrazován s pastýřskou holí; v egypt. Umění jako atribut Usira

CERES - říms. bohyně úrody a setby; slavnosti "cerealia"; její kult spojován s Matkou Zemí (Tellus Mater); v řec. splynula s bohyní Démétér

CESTA PRAVÉ RUKY -  v magii příznivá cesta; jako hemisféry v mozku jsou i cesty pravé i levé ruky propojeny neustálým elektrochemic. Spojením

CINOBR/RUMĚLKA - alchym.: "žhnoucí zlato", výsledek generativního působení síry a rtuti, mužského a ženského principu, pevného a nestálého, horkého a studeného ve Velkém díle

COVEN - čarod. kroužek, spolek, skupina, rodina; spolu slaví a provozuje mag. rituály; původně měl coven vždy 13 členů, z nichž 1 byl vůdcem; nyní je počet členů v covenu různý

CRUX ANSATA -  Anch

CUPIDO - Amor

Č

ČAKRA - též i jako čákra, čakram; slovo ze sanskrtu (kolo); energetická centra v člověku; u páteře; při aktivaci jimi prochází kundaliní (hadí síla); duchovní a psychické centrum v člověku; symbolizuje se lotosem a kolem; je-li centrum probuzeno, lotos se točí a otevírá; lotosy každé čakry mají jiný počet plátků

  • Múláhára - stydká kost, genitálie
  • Svádhišthána - křížová oblast mezi genitáliemi a pupeční krajinou
  • Manipúra – pupek
  • Anáhata - srdeční krajina
  • Višuddhi - hrdelní oblast
  • Ádžňá - čelo, ztotožňován někdy s třetím okem
  • Sahasrára - vrcholek hlavy

(pozn. existuje toliko verzích o výkladu a popisu čaker - všichni jsou v tomhletom ohledu velmi chytří a jen jejich popis je ten správný a běda, když zapomenete dodat směry rotací či blokády čaker…)

ČAPKA - vznešenost, svoboda (otroci chodí bez); germ.: ušlechtilost, moc, plášť s kapucí udělující neviditelnost nosili trpaslíci; řecko-řím.: kuželovité čapky Dioskúrů, jsou polovinami Lédina vejce, z kterého se narodili a také představují hemisféry; šaman.: čapka moci je jedním ze základních symbolů šamana; žid.: modrá rituální čapka obřadního roucha symbolizuje oblohu

ČAS - tvůrce i ničitel;  "Čas zplodil vše, co je a bude." (Bhagavadgíta); "Čas, jenž stále postupuje vpřed, ničí svět." (Upanišady); čas vychází z počátků a k nim se i navrací; je ničivou silou, ale i silou, která odhaluje pravdu; "za onoho času" symbolizuje Zlatý věk, kdy byly všechny věci možné; zastavení času je průlomem k osvícení a věčnosti; Černá Kálí, představuje čas jako pohlcovače, jako nemilosrdného zhoubce; černé panny symbolizují nerozlišenost, prvotní látku (prima materia) iracionální, lunární, temný, ženský aspekt času; symboly času jsou přesýpací hodiny, srp, had, otáčející se kolo, kruh jako nekonečný cyklus, ale také jako kosmické dokončení, kosa, žnec, jenž je také Kronem/ Saturnem jako personifikací času; s časem jsou také spojovány lunární zvířata a symboly

ČARODĚJ, ČARODĚJNICE - u žen také čarodějka; ve starých dobách byli velmi ctěni a respektování a lidé k nim chodili pro rady, léky a věštby; s nástupem křesťanství čarodějnictví upadlo do éry temna, všechny čarodějnice byly rázem zplozenci ďábla, pronásledováni, mučeni a upalování v rámci "vyššího dobra" anebo z Boží vůle; v jistém slova smyslu byly jejími "povolenými nástupkyněmi" babky kořenářky a vědmy (pozn. kontroverzní téma; všichni dobře víme o čarodějnických procesech, které byly často vykonstruované a oběti, kterých padlo desetitisíce, byly nevinné; dle církve bylo vše konáno v rámci dobra s božím svolením… docela by mě zajímalo, co by na to řekl Bůh... kdyby byl takový jak si jej všichni představují..)

ČARODĚJNICKÁ MAST - též také známa jako létací mast; jedná se o zvláštní mast, kterou si čarodějnice vtírala na tělo, když odlétala na Sabat; hlavní složkou bylo sádlo a různé byliny; někdy se říkalo, že ono sádlo bylo lidské; potíráno bylo podpaží, krční důlek, břicho a genitálie; čarodějnice tím získala schopnost létat (někdy i na koštěti), ale díky směsi speciálních rostlin se nejspíše jednalo o změněný stav vědomí, halucinace či vedlejší účinky psychotropních látek v masti

ČARODĚJNICKÉ PROCESY - rozumí se tím světské i církevní; hlavní období bylo kolem 15-18 stol n.l.; hony na čarodějnice pořádala jak katolická, tak i protestantská církev; především se tak dělo v Evropě, ale jsou známy i případy z USA (př. Salem - 34 obětí); čarodějnice byli podrobováni krutému nelidskému mučení, kdy se daná osoba přiznala raději ke všemu, co nespáchala, jen aby už měli všechno za sebou; počet obětí se dnes počítá na miliony, i když přesné číslo nikdo neodhadne; čarodějnictví mělo být odsuzováno i v Bibli "Vir sive mulier in quibus pythonicus vel divinationis fuerit spiritus morte moriantur" (Muž či žena, v nichž byl duch věštecký neb jasnovidecký musejí zemřít - 3.mojžíšova, kapitola 20); trest ohněm pro osobu provozující čarodějnictví znalo už římské právo; v raném středověku k procesům nedocházelo, protože byl obecně brán výrok sv. Bonifáce, že čarodějnice a čarodějnictví ve skutečnosti neexistují a jedná se jen o pověry a iluze; změna nastala v 15 století, kdy papež Inocenc VIII svou bulou "Sumnis(? nepřečtu po sobě) desiderantes affectibus" podpořil úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jacoba Sprengera, jež pronásledovali čarodějnice v oblasti severního Německa; Kramer a Spranger roku 1486 vydali proslulý spis "Malleus Meleficarum" (Kladivo na čarodějnice) - kniha byla ale inkvizicí roku 1490 zakázána, poté opět povolena a později skoro uctívána; na základě mnohdy falešného udání bylo:

  • zatčení a výslech
  • dále nasazeno útrpné právo (mučení, které mělo často několik stupňů
  • odsouzený byl vystaven různým stupňům mučení, které se stupňovaly k horšímu a bolestivějšímu, takže většina se doznala i k tomu, co neudělala, jen aby už byl na hranici a byl konec
  • často byl obviněný vystaven "zkoušce vodou" - věřilo se, že čarodějnice potopená do vody se neutopí; často byla ale tato osoba svázána tak, aby napomáhalo udržet se nad hladinou
  • na těle bylo hledáno ďáblovo znamení - mateřské znaménko či pigmentová skvrna, jež nemělo po vpichu krvácet
  • většina čekala smrt na hranici zaživa, ale ti majetnější mohli uplatit kata, aby jim předem vykonáním trestu zlomil vaz
  • za pobyt čarodějnice/čaroděje ve vězení se muselo platit
  • platilo se i za útrpné právo a i za závěrečné vykonání - pokud byl jedinec nemajetný, připadly náklady na vrub majitele panství

u nás byly procesy ojedinělé; známé jsou u nás procesy na Jesenicku, kde během 17. století bylo upáleno cca 100 osob; znám je i proces se šumperským děkanem Kryštofem Aloisem Lautnerem, který vystoupil na ochranu proti domnělým čarodějnicím, ale olomouckým biskupem byl vydán soudci Jindřichu Bobligovi a Lautner skončil na hranici roku 1685 jako čarodějník

ČARODĚJNICTVÍ - v různých kulturách má různé významy; společným bodem je často užívání nadpřirozené síly a schopností; víra v čarodějnice byla rozšířena prakticky ve všech kulturách a historických obdobích až dodnes; ve středověku fungoval jako určitý opoziční pól - typ revolty proti církvi, v níž mnozí spatřovali původce útlaku a nesvobody; dle církevních kázání mělo být posmrtné žití plné blažené radosti a čarodějnictví nabízelo blažení již v tomto životě a smiřovalo k vysvobození od dogmat; často spojován se Satanem a démony

ČÉLA - výraz z ind. jaz.; označuje žáka okultního učitele

ČELENKA - královská moc; neomezená panovnická moc; kruh kontinuity; nepřetržité trvání

ČERNÁ MAGIE - lat. Magia Nigra; provozovatelé černé magie se často označovali jako černí mágové či bratři stínu; cílem je většinou přivlastnit, poškodit, zabít, ohrozit atd.; někdy se ještě dělí na temnou přírodní magii a ďábelskou; k černé magii se přiřazuje i rituály způs. uřknutí či prokletí; při provozování ďábelské magie se evokují zlé síly, od nichž mág požaduje služby, často výměnou za mágovu duši; užívání démonické moci často mění povahu i zjev jedince a vnitřně jej spaluje; provozování temné magie vede k nevratným změnám na psych. i fyz. úrovni; černá magie dokonce má mága natolik ovládnout, že postupně zešílí a ztratí rozum; často má škodit i po smrti, kdy se z něj stává vampýr, přízrak či duch, které dokáže nejen vyděsit, ale také zabít; duše černých mágů nenalézají po smrti klid a obvykle je není možné nějako vysvobodit (pozn. no nad něčím se musím pousmát, ale jako popis od někoho, kdo nebere Satana, jako otce to asi sedí)

ČERNÁ MADONA zpodobnění Panny Marie s tmavou až černou tváří; po celé Evropě; vznik černých madon není zcela jasné; možné působení byzantských a orientálních vlivů v raném období christiniazace Evropy; teorie o propojení kultu s pohan. Božstvy

ČERNOBOH - jméno boha Starých Slovanů; ztělesnění zla; ztotož. se Satanem; jeho kladným protějškem je Běloboh

ČCHI - z číns. taoismu; životní síla; energie

ČTVEREC - Země, v protikladu ke kruhu pro nebe; statická dokonalost; pozemská existence; neměnnost; integrace; čestnost, přímost a mravnost; je ustáleností smrti v protikladu dynamickému kruhu života a pohybu; v symbolice architektury představuje neproměnlivost budov usedlých společenství v protikladu k dynamickému a nekonečně proměnlivému kruhovému utváření; znamená ohraničení, formu; dokonalá podoba ohrazeného místa, symbolizuje stabilitu a trvalost; v sakrální architektuře znamená nadsmyslové vědění, archetyp spočívající v základě všech výtvorů; čtvercový talisman zajišťuje stabilitu a trvalost; buddh.: čtverec nebo krychle jako základna stúpy představuje mezi rovinami bytí úroveň země; čín.: země, nehybná, ve spojení s kruhem, který se otáčí, jsou sjednocením Jin a Jang - země a nebe a značí tak dokonale vyrovnaného člověka; hermet.: čtverec spočívající na své základně značí stabilitu, stojí-li na špici, značí pohyb, a s kruhem uprostřed je anima mundi; hind.: jako nejpřednější ze všech indických symbolů je čtverec archetypem a modelem řádu ve vesmíru, vzorem souměrnosti a dokonalou mírou pro člověka, je základnou chrámu a každého posvátného místa; pýthag.: značí duši; řecko-řím.: symbol Afrodity/Venuše jako ženské plodivé síly

D

DAGDA - irský kmenový bůh, praotec; v překladu "dobrý bůh"; uctíván od prehistorického období až po nástup křesťanství v 5 stol.n.l.; dobrotivec; ochránce přírody; vlastnil kouzelný "kotel hojnosti", jenž v sobě skrýval tajemství moudrosti a věčného mládí; vlastnil i kouzelnou harfu, jež svými tóny řídila roční období a jejich střídání

DAGON - též i Dagan; fénický (filištínský) bůh země a moří; otec boha Baala; jeho manželkou byla bohyně Šalaš; jeho největší svatyně se nacházela v Sýrii, ale jeho kult byl rozšířen i po celé Mezopotámii

DAKINI - ind. mytol.; nadpř. bytosti žens. rodu; duch. průvodkyně lidí cvičící jógu

DELTA -  ženská tvůrčí síla; dveře života

DEMETER - řecká bohyně plodnosti, vegetace, rolnictví; uctívaná na mnoho místech; nejznámější místo v Eleusíně; slavnosti na její počest "Thesmophoria" na nichž směly jen ženy; římská Ceres

DEMIURG - demiurgos; řecký výraz pro řemeslníka; Platón takto označuje "nejvyššího stavitele všech světů"; gnóze ho vnímá jako zprostředkovatele mezi Bohem a materiálním světem, který je pokládán za zlý a temný; představuje i překážku mezi člověkem a pravdou

DERVIŠOVÉ - z perštiny; označovali se tak islámští potulní mniši; v současnosti jsou známí Tančící Dervišové (Turecko), kteří se pomocí tance dostávají do transu, kde se mohou spojit s Alláhem

DESATERO - též jako dekalog; deka (10) a logos (slovo); v křesť. 10 božích přikázání, který měl Bůh předal Mojžíšovi na hoře Sinaj a znějí:

1. Nebudeš mít jiného Boha mimo mne (či V jednoho Boha věřiti budeš)

2. Nevezměš jména Božího nadarmo

3. Pomni, abys sváteční den světil

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi

5. Nezabiješ

6. Nesesmilníš

7. Nepokradeš

8. Nepromluvíš křivého svědectví jeho

9. Nepožádáš manželky bližního svého

10. Nepožádáš statku proti bližnímu svému

podobný etický kodex mají ve většině náboženství - mají různé počty a znění je i jiné

DESET TISÍC VĚCÍ - v čínském symbolismu je "wan", jež znamená 10000 věcí tím, co nelze spočítat - vše co existuje ve světě jevů, veškeré stvoření, je výsledkem vzájemného působení sil jin a jang

DIBLÍK - nepořádek, dotěrnost, trýznění; v křesť. umění pomáhají diblíci ďáblovi v pekle

DIANA - římská bohyně měsíce, světla, lovu; ochránkyně zvířat; patronky panenství; řecká Artemis

DIANISMUS - metoda sex. magie, praktikována někt. z následovníků A. Crowleyho; má za cíl přivodit mag. transformaci sex. prožitku; pohl. styk se provádí ve zvláštní pozici, při níž se partneři neustále fixují pohledem, a v průběhu styku odříkávají určité mantry

DIONÝSOS - řec. bůh vína, vinařství a nevázaného veselí; během jeho oslav Dionýsií docházelo k formám davového šílenství, které notně prohlubovaly podávané opojné nápoje; sex. podtext; říms. Bakchus

DÍRA - prázdnota; nicotnost; má symboliku hlubiny a výše; sdílí symboliku dutých věcí; dveře či brána k duchovní oblasti

DIS - římský bůh podsvětí; přirovnáván k Plutovi; pouhé vyslovení jeho jména mělo přinášet neštěstí

DIVINACE - použ. pro označ. růz. metod výkladu budouc.; tarot; původně označ. věštbu z "božích znameních" (sny, přirozené úkazy)

DOGMA - v řečtině "poučku, názor"; používán zcela výhradně křesť.; je výpovědí o víře, již církev považuje za zásadní; kdo dogma popírá, nemůže být církví akceptován jako plnohodnotný křesťan; dogma tak vymezuje hranice, za níž křesťan nemůže jít; v dnešní církevní terminologii znamená dogma výrok, o němž církev prohlásila, že je zjevený Bohem; jeho popírání je automaticky bráno jako kacířství; příkladem může být "o neposkvrněném početí Panny Marie", o kterým nikdo nemůže pochybovat

DOLMEN - vstup do podsvětí se symbolikou ženského lůna spojovaný s Menhirem jako falickým symbolem

DORDŽE -  hůl či žezlo tibets. buddh.; "vzácný kámen" nejvyšší moci, spravedlnosti a autority; aktivní, mužská plodivá síla spojována se zvonem jako ženskou pasivní plodivou silou; soucitné jednání; nejvyšší blaženost; 7 ctností; je nezničitelné, ale může zničit zdánlivě nezničitelné;

DRUIDOVÉ - kelt. duchovní; v překladu "znalci dubu"; ve společnosti měli výsadní postavení; dub měli nejspíše posvátný; jako jediní mohli vstupovat na posvátná místa; na veřejných shromážděních a slavnostech promlouvali jako první - dříve než panovník; dle legend mohli jedním slovem dav rozvášnit či jej uklidnit; o jejich učení a praktikách se toho ví málo; rituály a znalosti si předávali mezi sebou ústně; každý rok se scházeli a vyměňovali si zkušenosti; jako první se o nich zmiňuje i římský historik Plinius, který ve své díle Naturalis historia příkladem tvrdil, že druidové během svých obřadů sekali zlatým srpem jmelí z dubů (jmelí na jehličnanech) a ani nebyl nikdy nalezen jediný zlatý srp; je jisté jen to, že nosili bílý šat; pravděpodobné je i velká znalost bylin a léčení; zřejmě uměli ovládnout hypnózu, astronomii a astrologii; keltský horoskop - někdy naz. i jako stromokruh;

DUHA - proměna; nebeská sláva; různé úrovně vědomí; setkání nebe a země; most nebo hranice mezi tímto světem a rájem; trůn boha oblohy; had, který tiší žízeň v moři; afric.: v některých oblastech Afriky je nebeský drak ztotož. s duhou a je strážcem pokladů či obepíná zemi; buddh.: nejvyšší stupeň kterého lze dosáhnout v oblasti sansáry před "jasným světlem" nirvány; čín.: nebeský drak, spojení nebe a země; Indián.: žebřík umožňující přístup do jiného světa; hind.: duhové tělo je nejvyšším stupněm, kterého může jogín dosáhnout v oblasti sansáry, duha je i lukem Indry; Islám.: má 4 barvy, které odpovídají 4 živlům; křesť.: odpuštění, smíření mezi Bohem a člověkem, trůn Kristův při posledním soudu; řecko-řím.: památné znamení pro pozemšťany, které vtiskl Zeus do mraků, někdy je duha zobrazena na náprsním krunýři Agamemnona v podobě 3 hadů, personifikace Irídy - okřídlené poselkyně bohů a zejména Dia a Héry (Jova a Junony); skand.: most Bifröst, chvějící se cesta do Ásgardu

DVEŘE - naděje; vhodná záležitost; průlom; přechod z jednoho do druhého; iniciace; vstup do nového života; hind.: na rámu dveří vyřezané podoby božstva naznačující to božstvo, jehož prostřednictvím člověk vstupuje do nejvyšší přítomnosti; křesť.: Kristus řekl: Já jsem dveře, troje dveře katedrály nebo kostela znamenají víru, naději a lásku; mithraic.: vstup do sedmi pásem ráje nebo do jeskyně iniciace; řím.: Janus je bůh dveří a bran a drží v ruce klíče poskytující moc otvírat a zavírat; zvířetn.: letní slunovrat, ve znamení Raka, je "dveřmi lidí" a symbolizuje slábnoucí sílu a sestupování Slunce, ianua inferni; zimní slunovrat ve znamení Kozoroha "dveře bohů", je sestoupáním a přibývající silou slunce, ianua coeli; tyto dveře jsou spojovány s vchody a východy iniciačních jeskyní, a s dušemi, jež do světa přicházejí a odcházejí; v hinduismu je to "dévajána" (cesta bohů) a "pitrjána" (cesta otců)

DYÁDA - označuje skupinu 2 sil či věcí, spojení jednotek; dle Pythagora byly dyády podstatou všech věcí i živých bytostí

DÝKA - mužský falický symbol, podobně jako meč a oštěp; atribut Marta, Mithry a Melpomeny, též sv. Tomáše a sv. Lucie

DŽBÁN - džbán na vodu znamená čistotu, obmytí od vin;  ženský, receptivní symbol; buddh.: 1 ze šťastných znam. na šlépěji Buddhově, jež znamená vítězství nad životem a smrtí, tedy duch. triumf; egypt.: Hapi vylévající vodu ze 2 džbánů představuje Horní a Dolní Nil; řec.: Pithos představuje hrob, pohřeb a podsvětí; osivo bylo v době, kdy vegetace odumřela, uchovávána ve džbánech pod zemí, Dionýsos jako bůh vína má džbánek za atribut

DŽED - egypt.: tento posvátný sloup stálosti symbolizuje páteř Usireovu; světovou osu; stálost; pevnost; neměnnost, uchování

DŽIN - z arabš.; označuje ducha či démona, jak dobrého, tak zlého; jsou jakýmisi prostředníky mezi lidmi a anděly

E

EA - 1 z nejvyšších bohů starobabylonského panteonu; bůh moudrosti a magie; stvořitel světa, lidí, rostlin, zvířat; v mýtech o Eovi najdeme určitou paralelu s křesť. bohem; byl bohem vod; obdobně jako stvoření v Bibli

EFIALTES - výraz z řeč.; do češtiny ho lze převést jako noční můry

EFOD - žid. nárameník byl součástí velekněžského roucha; dle Josepha Flavia symbolizuje vesmír složený ze 4 živlů;

EGO - lat. "já"; u ezoteriky forma existence, projevující se v mater. rovině; bývá často defin. jako "božská jiskra"; řada filoz. a náb. směrů vidí v egu "iluzi sebe sama", která v člověku brání ve spojení s Bohem; pojem nejvíce proslaven rakous. lékařem a zakl. psychoanalýzy Sigmundem Freudem, který považoval ego, superego a id za zákl. složky lidské osobnosti;

EGREGORE - myšlenková forma či bytost vytvořená na duch. rovině jednotlivcem či společ. lidí; některé hermetické řády tvrdily, že vytvořily egregore, který jim zaručuje značný myšlenkový potenciál; je ho třeba neustále krmit myšlenkami a rituály jinak umírá; jedná se o bytost, vzniklou na spirit. úrovni, z níž čerpá energii ke své existenci

EHEIEH - hebr. výraz označ. Boha; v překladu "stanu se"; důlež. role v kabale

EIDOLON -  z řečtiny; znam. "zrcadlový obraz"; bývá tímto označováno astrální tělo

EKUMENISMUS -  označuje se tak hnutí, směřující k dorozumění a spolupráci mezi všemi křesť. církvemi; jeho cíle vytyčil papež Jan XXIII během druhého vatikánského koncilu; př. u ekumenické mše mohou být slouženy mše dle zvyklostí všech křesť. církví

ELECTRUM MAGICUM - slitina 7 kovů, používaná v pro výrobu magických zrcadel, prstenů, mečů atd.; kovy určené pro tyto slitiny jsou nazývány kovy planetárními; zlato (Slunce), rtuť (Merkur), železo (Mars), stříbro (Měsíc), měď (Venuše), cín (Jupiter), olovo (Saturn); podrobný návod na zhotovení popisuje Paracelsus (pozn. v dnešní době existují i jednodušší formy mag. zrcadel..)

ELEMENTÁLOVÉ -  "živloví duchové"; bytosti obývající 1 ze živlů; někdy jako personifikované zpodobnění přírodních sil; většinou oheň (salamandři), voda (undiny či nymfy), země (gnómové), vzduch (sylfové)

ELEMENTÁRNÍ DUCHOVÉ - označení pro duše zemřelých, kteří vedli špatní život a nemohou se vrátit k Bohu - setrvávají v jakémsi mezisvětě, než nadobro zmizí; někdy se tu chápou určité přír. síly

ELOHIM - v hebr. jméno boží; toto jméno má Bůh v první knize Starého zákona - Genesis; jeho první část - elohah je v hebr. žens. rodu a koncovka im je rodu mužs.; ve jméně se tedy spojují oba rody

EMANACE -  lat. termín "vyvěrat, šířit se"; ezot. a okult. takto nazývá vyvěrání božských sil; v jejím pojetí není stvoření světa aktem, jenž započal i skončil v minulosti, nýbrž neustále se odehrávajícím v přítomnosti; božská emanace proudí neustále do světa a naplňuje vše jsoucí;

ENGRAM - myšlenkový obsah; nepřístupný standart. vědomí; je nevědomý; scientologie slibuje svým členům, že k nim dostane přístup

ENNEAGRAM -  pochází z řečtiny; "ennea" (devět) a "gram" (model); v grafickém rozložení je zvláštním 9-ti úhelníkem; používaný k výkladu jednání a vnitřního uspořádání člověka; znázorňuje 9 různých pohledů na svět; psychologický systém založený na 9 různých typech osobnosti; dle učení o enneagramu patří každý člověk do 1 z typů:

1.) Perfekcionista

2.) Dobrák

3.) Herec

4.) Bolestín

5.) Pozorovatel

6.) Bojovník

7.) Požitkář

8.) Velký šéf

9.) Zprostředkovatel

toto dělení lze také chápat jako přehled dominantních rysů osobnosti:

1.) respekt vůdči zvyklostem

2.) pozornost k druhým

3.) užitečnost

4.) tvořivost

5.) rozvažování

6.) pochybnosti

7.) radost

8.) síla rozhodnutí

9.) harmonie

každý z typů má 2 extrémy - vášeň a ctnost:

1.) hněv - klid

2.) pýcha - pokora

3.) lež - pravdivost

4.) závist - vyrovnanost

5.) chamtivost - odpoutání se

6.) strach - odvaha

7.) poživačnost - střízlivost

8.) nestydatost - nevinnost

9.) lenost - přímé jednání

určit svůj typ znamená pojmenovat své dominantní ego a proměnit vášeň ve ctnost; objevení našeho dominantního rysu nám ukazuje naši hlavní povahovou vadu a největší potenciál zároveň - zvládnout ego - vymanit se z autom. filtru vnímání, abychom mohli jednat vědomě;  enneagram je chápán jako dávné učení o růstu lidské osobnosti; vztahuje se k našim denním návykům; vysvětluje, co stojí za naším chováním; je universální - použitelný pro každého člověka bez ohledu na národnost či věk;

ENOCHIÁNSKÝ JAZYK - též henochiánský; "jazyk andělů"; získal jej angl. mág John Dee při evokaci "vyšších inteligencí"; enochiánský jazyk má být klíčem k mag. evokačním formulím; má svou vlastní syntax a gramatiku a lze v něm vystopovat prvky řecké, latinské, perské či arabské; na dlouhé časy upadnul v zapomnění; oživen v 19 století členy hermetického řádu Zlatého úsvitu

ENTELECHIE -  slovo řeckého původu; Aristoteles jím označoval životní princip přebývající v organismech; jejím nositelem je duše (psýché)

EÓN - viz Aeon

EPIFÝZA - šišinka; lat. corpus pineale; nepatrná součást mezimozku; endokrinní žláza; váží ani ne 1/10 gramu; produkuje hormon melatonin; v hind. je chápán jako třetí oko a centrum 6-té čakry a též paranormální a spirituální aktivity člověka; filozof René Descartes ho považoval za sídlo vědomí

EPOPT - z řečtiny; znamená divák či svědek; označoval se tak i nejvyšší stupeň eleusínských mystérií; ilumináti pod tímto názvem označ. šestý stupeň poznání; v Ordo Templi Orientalis byl takto pojmenován stupeň osmý

ESET - též jako Isis či Ísis; staroegypt. bohyně matka; byla 1 z nejvýznamnějších bohyní egypt. panteonu; oblíbená i u Řeků či Římanů, kteří ji nazývali "Stella Maris" (Mořská hvězda- Polárka); zobrazována s kravskými rohy a slunečním kotoučem; její kult pravděpodobně ovlivnil křesť. obraz Panny Marie, již se říkalo "Stella Maris"; muž Usire, syn Hor (Horus); často zobrazována s malým Horem jako křesť. Panna Marie s Ježíškem

EUCHARISTIE - z řec. "euchaistein" (děkovat); někdy označován jako svaté přijímání (mše) je v křesťanství spolu se křtem 1 ze svátostí, již uznávají prakticky všechny církve; jde o obřad vztahující se k Poslední večeři, jak jí líčí Nový zákon a zároveň k Ježíšově smrti na kříži; ústředním bodem je děkovná modlitba bohu

F

FAKÍR - výraz z arabštiny; znamená "chudý muž"; v původním významu se pod tímto termínem skrýval zbožný muslimský asketa; později se označení fakír přeneslo na žebravé nemuslimské askety; známy jsou především z Indie, kde se jim říká i sádhu; proslavení jsou tanci s hady, chozením po střepech či uhlících či ležením na prkně s hřeby

FALOS - i falus; řecký výraz pro penis; ztopořený penis se nazývá "ithyfalos"; v ezoterice a mystice je symbolem plodivé síly; z dějin jsou známé falické kulty – priapismus; tvůrčí mužský princip; plodivé síly přírody a lidstva; proudění života; odvracející se neštěstí; postavy zobrazující se ztopořeným penisem představují účast člověka a přírody na životě; v hinduismu je falickým symbolem hlavně lingam; v keltském umění je sloup zakončený hlavou falickým symbolem, protože v keltské tradici existuje souvislost mezi hlavou a falem - oboje ztělesňuje sílu a plodnost;

FATIMA, FATIMSKÉ PROROCTVÍ -  v květnu roku 1913 se 3 dětem chudých portugalských pastýřů 9-leté Lucii dos Santos, 8-letému Franciscu Martovi a jeho 6-leté sestře Jacintě nedaleko města Fatima zjevila na světélkujícím obláčku krásná mladá žena, která jim sdělila, že přichází z nebe; slíbila, že se bude vždy 13-tého objevovat na stejném místě; děti slíbily mlčení, ale Jacinta událost omylem vyzradila; 13.6.1913 pak bylo cca 60 svědků přítomno tomu, jak Lucia oslovuje bytost; na konci rozhovoru všichni uslyšeli výbuch a spatřili, jak ze středu zjevení, kde stál strom, stoupá malý obláček; o měsíc později bylo na místě 4500 lidí, 13.8 už 18000 lidí, 13.9. 30000 lidí a 13.10 v den posledního zjevení bylo na místě na 70000 svědků; v poledne se objevil záblesk světla provázený sladkou vůní, poté se spustil déšť, pak se mraky rozestoupily a objevilo se slunce v podobě stříbrného disku; vysílalo otáčivé paprsky barevného světla, najednou se ale začalo řítit k zemi; na poslední chvíli se disk obrátil zpět a splynul se skutečným sluncem; děti oznámily, že jim dáma z nebes, všeobecně považována za Pannu Marii předala 3 proroctví; 1.proroctví oznamovalo blížící se konec 1 svět. války, 2. proroctví varovalo před ještě horší válkou a 3. se vztahovala k Vatikánu a zůstává neodhalena; názory na zjevení se různí, od zjevení Panny Marie až po UFO (pozn. proč v tom já osobně vidím technologii hologramu či nějaký komunikační zažízení? s prvky UFO jsou popisované události hodně spojovány a mají mnoho přívrženců; pokud se samotných proroctví týče - ty se různí, jak ve výkladu, tak v samotných proroctvích; poslední proroctví se má vztahovat k Vatikánu a není odhaleno, ač se tu zkoušeli naládovat teorie o útoku na papeže Jana Pavla II, ale všeobecně se bere jako maskovací verze; v tomhle fenoménu si prozatím zachovávám zdravý skepticismus)

FENG - ŠUEJ - též Feng Shui; starodávné čínské učení o harmonii života a vytvoření šťastného domova či pracoviště; jeho metodami se řídí nejen výběr lokality pro stavbu domu, ale i rozhodnutí pro vnitřní uspořádání; celé učení se opírá o tok energie čchi, které je všudypřítomné, vyživuje prostor kolem nás; jejím zdrojem je neustálá přeměna energií Jin a Jang; množství a kvalita energie čchi mají přímý vliv na zdraví a vitalitu; energie proudí nejen v člověku, ale jejími drahami je protkána i země; dle formy tato energie může lidské konání buď podporovat či naopak brzdit

FERMENTACE -  proces fermentace umožňoval, aby duch překonal běžná omezení, uvolnil intuitivní síly a oddal se snění; spojován s výkaly a rozkladem; v alchymii souvisí s procesem transformace a transmutace, a tedy i regenerace; symbolizuje přechod smrti do života; kovy se rozkládají v zem a tento proces je symbolický pro představy cyklů a věčného návratu

FETIŠ -  dříve většinou předmět - př. strom, kámen, socha představující bůžka, amulet, kt. je přisouzena mag. moc, která může ochraňovat před zlem; většinou se pod termínem míní pomůcka pro zvýšení sexuálního vzrušení

FILIPOJAKUBSKÁ NOC -  i jako Valpuržina noc; noc ze 30.4 - 1.5; u nás znám jako svátek čarodějnic; o této noci se mají slétat čarodějnice na sabatech; z okultního hlediska velmi vhodné období pro evokace a navazování kontaktu s duchy a démony; svátek až od středověku; původně jako keltský svátek zajišťující plodnost polí

FIRMAMENT -  termín používaný Paracelsem pro pojmenování nebes či neb. Vlivů

FLÉTNA - někdy se užívá ve významu sklíčenosti a krajního pohnutí; čín.: atribut Chan Siang-c´ - 1 z 8 taoistických géniů a nesmrtelných, symbol harmonie; frýž.: atribut Kybely; hind.: Krišnova flétna je "hlasem věčnosti volající ty, kdo žijí v časnosti"; řec-řím.:atribut Euterpy a Sirén jako znamení svádění a emocí

FLUIDUM -  z lat. Fluidus (tekutý); ve fyzice takto označována neviditelná či nehmotná látka a podobný cca obsah má i v ezoterice; je to cosi jako neviditelná energie, obklopující vše živé i neživé

FO - číns. buddh.; výjimečně zbožný člověk

FOHAT -  termín z teozofie; používá se pro pojmenování všudypřítomné živ. energie, jenž všechny věci nejen udržuje při životě, ale i sama vytváří; dle H.P. Blavatské má slovo z tibetštiny, ale existenci v tomto jazyce se nepodařilo dokázat

FREYA - starogerm. bohyně vegetace a plodnosti; i bohyně lásky; dle pověstí měla četné pletky s bohy i se skřítky; dovedla na sebe brát různé podoby zvířat (koza, sokol); jejím symbolem byl kanec; i jako bohyně smrti; spojována s zvláštním druhem čarodějnictví zvaném "seior", jehož součástí bylo i předvídání budoucnosti

FREYR - i jako Frey; staroger.; bůh míru a plodnosti; strážce letního Slunce; považován za nejušlechtilejšího z bohů; atribut Zlatý kanec Gallinbursti; loď Skinbbladni a kouzelný meč, jenž umí sám bojovat; o meč přišel, což při ragnaröku zapříčení jeho smrt v souboji s démonem Surtrem

FUMIGACE -  výraz z ceremoniální magie pro práci s kuřidly; zahrnuje všechny metody, jimiž je vytvářena vůně (vykuřování, odpařování)

G

GAIA -  řecká archetypální bohyně Země; považována za prvotní esenci země; personifikace Země; Bohyně Matka; povstala z chaosu, porodila Urana a spolu s ním se stala matkou 12 titánů - bohů; měla spoustu dalších potomků; vnímána občas jako bohyně stavící se k událostem poněkud apaticky; původně jí měla být zasvěcena věštírna v Delfách, z níž se stala později Apollónova; dnes je i známá pro "teorii Gaia", kde je všechno součástí jednoho velkého organismu

GANÉŠA - hinduistický bůh moudrosti a umění; díky laskavé povaze považován za ochránce lidských příbytků; syn Šivy a Párvatí, která jej stvořila z kusu svého oděvu; zobrazován jako muž se sloní hlavou a velkým břichem, v němž se má ukrývat celý vesmír; jeho posvátné zvíře je krysa

GARUDA -  hinduistický mytologický pták; pták s lidskýma nohama - něco mezi křížencem člověka a orla; jezdecké zvíře Višny; nadán schopností ničení i tvoření

GEB - egypt. bůh vegetace, země; potomek boha vzduchu Šova a bohyně vodstva Tefnut; manželka a sestra Nut, s níž měl Eset, Usira, Nebthet a Sutecha; často byl zobrazován v zelené barvě s výhonky zářící z těla; měl i stinné stránky, dokázal uvěznit duši zemřelého, aby se nedostala do říše mrtvých; někdy je považován za soudce ve sporu Hora a Sutecha

GEMA -  talisman zhotovený z drahokamu, v němž jsou vyryty mag. obrazce

GENESIS - 1. kniha Mojžíšova; z řeč. genesis (zrod, vznik) - geneze

GÉNIOVÉ - jiný výraz pro duchy, anděly či personifikované přír. síly

GENIUS - v lat. znamená duch; zpočátku užíváno pro mužské plodivé síly; později se stal určitou formou ochranného ducha;

GEOMANTIE - věštění ze země; pracuje se s hůlkou a zeminou či pískem; v duchu se osoba soustředí na konkrétní otázku a hůlkou se nahodile vytváří body v písku (či zemině); body se do určitého bodu uspořádají a vykládají dle toho, nač se osoba ptala; v současné době se spíše používá papír a tužka; také jako rekognoskace zemských bodů a jejich rozdělení na příznivé a nepříznivé (geopatogenní zóny);

GILGUL - kabal. termín; odvozený od hebr. slova označující koloběh; označuje se tím kabal. pojetí reinkarnace; na rozdíl od vých. nábož., kt. chápou znovuzrození jako trest za hříchy spáchané během života, kabalisté se domnívají, že hlavním účelem převtělování je zdokonalení duše

GLOSOLALIE - schopnost mluvit změněným hlasem či neznámým jazykem; z řec. glossa (jazyk) a lelein (mluvit); většinou během extatických stavů či posedlosti či spir. seancí

GLYF - z řeč.; označuje sochu či otesaný kámen; ezot. tím označuje symbol. zobr. myst. či mag. obsahu či též symb. zobrazení člověka, jež se v podobě gemy používá jako amulet či talisman

GNÓZE - v řečtině "vědění"; náboženský a filoz. směr, který vznikl smíšením nábož. myšlenek z různých okruhů vědění včetně křesťanství a judaismu; největší oblibě se těšil kolem 1 a 3 stol.n.l. v Středomoří; usiluje o vysvětlení základních otázek bytí, dobra a zla; chápe boha jako nepersonifikovanou entitu prostoupenou materiálním světem; gnostik věří, že jedinou cestou k poznání Boha je vlastní spirituální zážitek, čímž ovšem odmítá víru; gnostik dle všeho není ani věřící, ani nevěřící, ale stojí někde mezi oběma; není náboženstvím, chybí struktura, modlitebny či chrámy; je to především cesta duchovního růstu skrze vlastní poznání světa a tím pádem i Boha, neboť Bůh je universální fluidum obsažené ve všem jsoucím; v poznání může být nápomocné knihy či zkušenosti jiných, ale nikdy není následovníkem konkrétního učitele, neboť každý se může mýlit a empiristický prožitek je do jisté míry nezprostředkovatelný

GOETIA - goetie; řec. výraz pro čarod.; magie tohoto výrazu využívala zejména pro černou magii (magia nigra); jako goetia jsou označovány i knihy, popisující rituály černé magie

GOLEM - kabal. termín označující oživenou sochu z hlíny; z hebrejštiny "neúplnost, beztvarost"; jedná se tedy o oživenou duchem neobdařenou bytost; často oživený s pomocí živlů či kabal. šému (šemhamfóráš); nejznámější golem z 16 století z Prahy - tehdy tu žil učený rabi Jehuda Löw ben Bezalel (1525 - 1609); v pražském židovském ghettu vedl talmudistickou školu a byl proslulý svou moudrostí a znalostmi kabal. rituálů; golem měl vzniknout kolem roku 1580 a 1593 byl odnětím šému zbaven života; golem propadl nezvladatelné agresivitě, když mu rabi zapomněl během židovského svátku vyjmout šém z úst

GRÁL – nádoba, z níž měl Kristus pít při Poslední večeři Páně; dle jiné verze nádoba, do které byla zachycena Ježíšova krev

H

HABAL-GARMIN -  hebr. "dech kostí"; v kabale se tak nazývá astrální útvar, který po smrti člověka zůstává připoután k jeho tělu a spolu s ním je i pohřben; nachází se v jakémsi druhu hluboké mdloby a lze jej pomocí nekromantické operace evokovat; s mrtvým tělem zůstává cca 40-50 let a poté zaniká; má přes svůj stav schopnost určité vnímavosti a proto židé nedovolovali pohřbívat vedle sebe ty, co spolu měli během života spory či se nesnášeli

HÁDES - řec. bůh smrti; vládce podsvětí; jeho ženou byla Persefona, dcera Démétér, kterou Hádes do své říše unesl; dle Homérovy Odyssey se přísně střežené brány do Hádova podsvětí nalézaly pod zemí na neurčeném místě "na konci světa"; podsvětní říší teklo 5 řek; Hádovo jméno později i používáno pro pojmenování celé jeho říše

HALLOWEEN -  v Anglii a USA se takto označuje Svátek všech svatých - 31 říjen; o tomto večeru zemi živých navštěvují duše zemřelých; u nás jako Dušičky; lidé chodí na hřbitovy a zapalují svíce -  zapalování svící má dlouho tradici a původně mělo zabraňovat duším v návratu na zem; v USA, ale i v Anglii se z tohoto stal výnosný obchod; (pozn. zejména v USA chodí na své cesty děti dům od domu a žádají něco, aby mohly jít v klidu dále - když nic nedostanou, provedou něco nekalého na majetku skrblíka - tato tradice má hlubší kořeny, více se o tom zmiňovat nebudeme)

HANUMAN - hind. bůh; zobrazován jako opice či muž s opičí hlavou; syn boha větru Pávany; proslul svou rychlostí a činorodostí; významná role v Rámájana, v němž nalezl a pomohl zachránit bohyni Sítu, unesenou démonem Rávanou; považován za boha věd a magie

HARPECHRAD - eg. bůh; řec. Harpokrates; jméno Hora v podobě dítěte, zobrazeného sedícího na klíně své matky Eset

HARUSPICIUM - způsob předvídání budoucnosti; rozšířeny ve starověku; jde o věštění z jater zvířete, které bylo obětováno bohům; játra vyjímal kněz, který byl pro to vyškolen; budoucnost se věštila dle tvaru, barvy a celkového vzhledu jater

HAŠIŠ -  lehká droga tvořená pryskyřicí z konopí; jeho účinnou látkou, stejně jako u Marihuany je THC (tetrahydrocannabinoe), hašiš je ale o něco silnější; získává se buď třením květenství samičích rostlin, při němž se na rukou vytváří vrstva pryskyřice či extrakcí s tuky ve vroucí vodě a následnou krystalizací; je pevného skupenství, tmavě zelené či černé barvy; jeho účinky jsou individuální - dle konzumenta; podobné účinky jako u Marihuany; obyčejně se dostavuje zklidnění, zkreslené vnímání času, intenzivnější vnímání barev a zvuků; při větší dávce se mohou objevit sluchové či zrakové halucinace; dlouhodobé užívání vede k poruchám paměti (pozn. dle některých zvěstí měl hašiš přinést mezi lidi hind. bůh Šiva; dle mě je blbost používat jakoukoliv drogu.. nedává to nic a pokud se chce jedinec dostat do stavu "něčeho či ničeho" nepotřebuje k tomu nic než jen svou koncentraci, mysl a uvolnění)

HATHAJÓGA - odvětví jógy zabývající se téměř výhradně tělesným cvičením

HATHOR - staroegypt. bohyně matka, lásky, nebes, sexuality, tance, hudby; zobrazována jako kráva či žena či žena s kravími rohy se slunečním kotoučem; v Thébách uctívána i jako bohyně mrtvých; jako "matka krále" byla považována i za matku faraónů a každá princezna se automaticky stávala její kněžkou; v mnoha chrámech se zachovaly papyry s magickými formulemi, vzývající "sedm Hathor" - sudiček, které předpovídaly osud novorozencům

HEIMDALL - sev. mytolog.; syn Odina; jeho hlavním úkolem je hlídat Ásgard; stráží duhový most Bifröst; dle věštby oznámí nástup ragnaroku tím, že zaduje na roh Gjallarhorn, jehož zvuk bude slyšet ve všech koutech světa; při ragnaroku zůstane posledním bohem a utká se s Lokim - v boji se navzájem zabijí

HEKATÉ - řec. bohyně Měsíce; ochránkyně cest, bran, porodů, mládeže; vládkyně temných sil; mezi božstva ji povýšil sám Zeus a obdařil ji velikou mocí; na nebi vládla jako bohyně Měsíce, na zemi jako bohyně porodů a v podsvětí jako bohyně a paní temných sil - postupem času se tato role stala prioritní; ochránkyně čarodějnic

HÉRA - řec. nejvyšší bohyně; manželka a sestra Dia; ochránkyně manželství; Diovi porodila 3 děti Área, Hefaista a Hébé; dle mytologie žárlivá kvůli častým záletům Dia; děti, které měl Zeus zplodit s milenkama, měla dle mýtů pronásledovat a strojit jim různé nástrahy; popisována i jako nezávislá starší bohyně, někdy jako tragikomická postava; měla věštebné schopnosti a dokázala libovolně měnit podobu; na její počest se pořádaly slavnosti - př. novoroční "Hérania"

HEREZE - z řečtiny; jedná se o synonymum kacířství

HERMAFRODIT - bytost s obojím pohlavím; výraz jednak u lidí, jednak u zvířat; celá řada egyptských bohů měla být hermafroditní, což mělo značit schopnost božského plození bez potřeby partnera; v magii a ezoterice spojení protikladů -dualismus

HERMES - řecký boží posel; průvodce zemřelých; bůh obchodníků, cestovatelů, podvodníků a zlodějů; postava plná protikladů; laskavý i lstivý; inteligentní, energický, vynalézavý; vynálezce abecedy, čísel, měrných jednotek, které učil lidi používat

HERMETICKÁ SVATBA - Fulcanelli tak nazývá spojení dvou těl, ze kt. vzniká "nebeská rosa"; rosa je lat. "ros" - což může být příbuzné s "rosa" (růže); bratrstvo rosenkruciánů bylo někdy nazýváno také Bratrstvo sražené rosy (Fraternitas rosis cocti); herm. svatba je alegoricky vyjádřena příběhem lásky mezi Gabritiem a Beyoru, 2 dětmi mořského krále, kteří jsou spolu uzavřeni v třídílném paláci; Gabritius zemře, Beya nad něj vstoupí, pohltí jej a změní tak zcela svou přirozenost; je obrazným vyjádřením spojení 2 protikladů

HERMETIKA - hermetismus; většinou se tak označují ezot. učení, opírající se o díla Herma Trismegista, někdy ztotožňován s Hermem, eg. Thovtem;  hermetismus vznikl v centrech staroeg. nábož. a byl formulován skupinou zasvěcenců z řad velekněží; šlo o tajné učení; seznamováni s ním byli vybraní jedinci, kteří obstáli v obtížných zkouškách způsobilosti

HESYCHASTÉ - výraz z řečtiny; znam. "ti, kdož uklidňují svou mysl"; označují se tak mniši, žijící v polovině 14 století n.l. v úplné izolaci v klášteře na hoře Athos; tito mniši seděli se skloněnou hlavou, upírali zrak do středu svého břicha a ustavičně se modlili, čímž měli dosáhnout "vize božského světla"

HEXAGRAM - 6 -cípá hvězda; "Davidova" či "židovská"; "Šalamounovo znamení"; symbolizuje spojení ohně a vody (vrcholem nahoru - oheň, vrcholem dolů - voda); symbol všehomíra (makrokosmos) či boha

HIEROFANT - výraz z řečtiny; označuje osobu posv. mystérií, jakýsi kněz, který je schopen objasnit návštěvníkům mystérií jejich skrytý (symbol.) význam

HIEROS GAMOS - řec. posvátná svatba; spojení protikladů

HNĚV - symbolizován hořící pochodní, divokým kancem, úderem oštěpu, hromoklínu či blesku či trháním oděvů

HOKUS POKUS - překroucená slova lat. "Hoc est corpus meum" (Toto je mé tělo), které pronáší kněz při svátosti oltářní ve chvíli, kdy se chléb proměňuje v tělo Páně; označuje se tím v přeneseném slova smyslu průběh magické či alch. operace, při níž má dojít k proměně jedné hmoty (věci) na druhou

HOLE - 1 ze 4 barev tarotu; znaky ohně a mužs. Elementu

HOMEOPATIE - výraz z řečtiny "homoios" (stejný); léčebná metoda vytvořená Samuelem Hahnemannem (1755 - 1843); základním principem homeopatie je "podobné se léčí podobným"; Hahnemann měl za to, že zatímco lék podaný nemocnému uleví, při podání zdravému může vyvolat příznaky nemoci; podnikl sám na sobě pokus s chininem, používaný jako lék při malárii, po jehož užití dostal vysoké horečky (1 ze symptomů malárie); Hahnemann svou metodu rozpracoval dále a určil vlastnosti 51 rostlin a 3 neorganických látek, které se během terapie řídí " 1 díl účinné látky na 10 dílů "ředidla" (voda, olej či alkohol) - vzniklou směs označil jako D1 a ředil je dále v poměru 1:10, čímž získal směs D2 atd...; ředění v poměru 1:100 označoval písmenem C; optimální zředění je dle něj C30; v dnešní homeopatii se užívá zředění až C1000; svou teorii napsal v knize "Zduchovnění přírody (?)" z r. 1821

HOMUNKULUS - lat. výraz pro umělého tvora, podobného člověku, který je za pomocí magických prostředků oživen; nejznámější je Golem či liter. postava Frankensteina

HOREV - staroeg. slovo znamenající "světlo dne"; označovala se tím forma vysoce ezot. filoz., vytvořené ve městě Menoferu (Memfis) v tamním Ptaahově chrámu, jehož kněží se i zabývali magií; nazývána též "filozofie ohně"; jejím symbolem byla 7 - stupňovitá pyramida, kde každý stupeň označoval jeden stupeň zasvěcení; cesta k zasvěcení byla nesmírně náročná a určená jen vyvoleným

HORUS - též jako Hór, Hórus, Harachtej; egypt. bůh nebe, Slunce, světla i celého světa;1 z nejstarších a nejvýznamnějších bohů; zobrazován jako sokol či muž se sokolí hlavou; v době své slávy měl mnoho jmen a někdy i rodičů, nejčastěji se však uvádí jako syn Usira a Eset

HOŘÍCÍ HRANICE - sílící moc slunce, zejména o slunovratech, povzbuzující mocnosti světla a dobra

HOŘÍCÍ KEŘ - boží zjevení a přítomnost; ve védské ohňové symbolice (agni) se hořící keř stává kosmickým stromem

HRANICE PRO SMRT UPÁLENÍM - křesťanský symbol mučení či smrti upálením; atribut sv. Anežky a Doroty

HROB - lůno země a Matky Země; tělo věznící duši; symbol Matky Bohyně v jejím smrtícím aspektu i ochraňujícím; odumření světu; v alchymii představuje hrob s lebkou a havranem zčernání a umrtvení prvního stádia Malého díla, je to "země k zemi" odumření světu;

HROM, BLESK, HROMOKLÍN -  hlas bohů a oblohy a svazek blesků či hromu je jejich zbraň; ničitel hadů a nepřátel ducha; božský hněv; atribut vladařů a kouzelníků; hrom jako řvoucí býk přináší oplodňující déšť a je spojován s proměnami Měsíce; déšť provázený hromem byl považován za proniknutý mocí a tedy za výživnější než obyčejný déšť; atribut všech bohů kovářů; symboly hromu a atributy všech bohů oblohy a bouře jsou většinou kladivo, buben, válečná sekera, svazek blesků, řehtačka, dub, rachotící hrom ztělesňují také drak, spirála a ohnivá perla; bohové hromu jsou často zobrazováni s červenými vlasy; indián.: pták objevující se v souvislosti s bouřkou je nepronikající Velký duch, stvořitel, hrom symbolizuje mocné přírodní síly, dynamickou moc oblohy, která je rovněž spojená s ničivými silami války, strážce nebeských cest, pes, had a prase jako bouřková zvířata přinášejí déšť; buddh.:  tibetské dordže, čínské fü-i a japonský njoi jsou hromoklín, diamantové žezlo a představují božskou sílu učení, transcendentální pravdu, osvícení, hromoklín je přemožitel špatných náruživostí a tužeb, z nadsmyslových Buddhů je dvojitá Vadžra znakem Amóghasiddhiho, burácení hromu dharmy je šíření učení o osvobození všech živých bytostí; čín.: bůh hromu Lei-Kung je zpodobován jako škaredý muž s modrým tělem, s křídly a pařáty a jeho atributy jsou buben, palička a dláto; hind.: Vadžra je hromoklín Indry a je to také záblesk z třetího oka Šivy a symbolizuje božskou sílu, kosmickou inteligenci a osvícení - jako blesk je smrtící i plodící a představuje tak zkázu i stvoření, Vadžra má stejný význam jako Dordže a oboje může být znázorněno v podobě květiny, stylizovaného květu lilie; japon.: bohové hromu ztělesňují hrom jak oblohy, tak i podzemní sopky, Kami-nari je bůh rachotícího hromu, bohové hromu jsou spojováni s žebříkem, jehož prostřednictvím se lze pohybovat mezi nebem a zemí, Aizen - myóó, bůh soucitu je znázorňován s hromoklínem na hlavě a s jedním v ruce a používá je, aby přemohl zlé tužby a náruživosti; řec.-řím.: Zeus/Jupiter jako bůh oblohy třímá svazek blesků, což může být buď zbraň nebo božský atribut, hrom je spolu s bleskem "nebeskou sekerou" kyklopů, Brontés představuje hrom a Argés hromoklín; skand. a germ.: Thor, bůh hromu třímá v ruce kladivo Mjöllnir, Donar je bůh bouře; sumer.-semits.: Adad, bůh bouře jezdí na býku a v ruce drží svazek blesků, Marduk třímá hromoklín, v babyl. umění spojován hromoklín s býkem

HŘEB -  symbol světové osy; podílí se na symbolice upevňování a poutání a představuje tak nutnost a osud; v křesťanství symbol Kristova umučení; atribut sv. Heleny a Bernarda z Clairvaux

HŮL - mužská síla, autorita, magická síla, cestování, putování, solární a osový symbol; buddh.:  právo a řád, symbol Buddhova žezla, tj. jeho učení; egypt.: v podobě háku a důtky jako znamení trestající vladařské moci jsou hlavními atributy Usira jako soudce mrtvých, hůl s perem je obrazem probuzení duše a atributem Thovta; hind.: 3 tyčky spojené v hůl symbolizují ve višnuovské tradici 3 základní vlastnosti či 3 guny jejichž kombinací jsou všechny předměty ve světě jevů, tedy základ toho, co je třeba uskutečnit, překážka, která tomu brání a síla, která tuto překážku překonává; indián.: trest, bolest; křesť.: Kristus jako dobrý pastýř, putování, hůl zakončená zakřivením či zatočením znamená biskupskou moc a autoritu, hůl nesená před vysokými hodnostáři označuje důstojnost úřadu, poutnická hůl je atribut Jakuba Většího, někdy sv. Brigity a rozkvetlá či pučící hůl je atribut Árona a sv. Josefa; řec.-řím.: atribut Merkura/ Herma v podobě Caducea

HŮL/BERLA - pastýřská hůl znamená autoritu, vedení, soudní pravomoc, milosrdenství a je atributem všech dobrých pastýřů; egypt.: faraoni jsou zobrazováni s holí v ruce v podobě žezla jako symbol moci, síly a vlády; křesť.: Kristus jako dobrý pastýř, hůl apoštolů, atribut biskupa a opata jako pastýře svého stádce, atribut sv. Benedikta, Bernarda, Martina a Kláry; řec.: atribut Apollóna a Pana jako strážců stád, Arga, Polyféma, Orfea a Thálie; sumer.-semit.: 1 z insignií asyrských a babylonských vládců

HUMERÁL - lněná látka, již měl Kristus v praetoriu zavázány oči; přilba vojáka Kristova

HUNA - název kněží Kahuna, ezot. nauky praktikované zejména na Havajských ostrovech

CH

CHANNELING - z angl. slova "channel" (kanál); schopnost přijímat zprávy (od duchů či astr. bytostí)

CHAOS - řec. výraz s významem "daleký prostor" či "prázdný vesmír"; chaos obsahuje skrytý tvořivý potenciál; je v něm již vše obsaženo v podobě plodivé ideje; teorie chaosu ve většině náboženství;

CHARON - řec. mytologie; převozník v podsvětí; převáží přes podsvětní řeku Acherón, ale pouze ty, kteří měli "obolos" (minci) na zaplacení; kdo neměl na zaplacení, musel bloudit na březích řeky; zpodobňuje se, buď jako kostra či vyzáblý stařec

CHEFERA - též Chefgrah; dle staroegyp. 1 z aspektů slunečního boha; má podobu Skarabea

CHILLIASMUS - též Millenarismus; výraz z řec. "chilioi" (tisíc); pod pojmem je většinou křesťanské očekávání boží pozemské říše, trvající tisíc let; jí budou ukončeny dějiny světa a povstanou v ní pouze spravedliví; interpretace se různí, ale většinou se mluví, že před nástupem boží říše bude Satan spoután a po tisíci letech opět propuštěn, kdy má nastat finální bitva; idea chiliasmu byla v 20 století značně zdiskreditována, jelikož A. Hitler taktéž hlásal "tisíciletou říši"

CHLÉB - značí život; potrava pro tělo i pro duši; viditelný a projevený život; je též symbolem jednoty, protože zahrnuje mnoho zrnek do jednoho celku, i když je rozlamován a dělen, i tak představuje rozdělený i sjednocený život; svátostný chléb je obvykle malý a kulatý, nebo se rozlamuje větší bochník a rozděluje; víno je božskou extází a chléb je viditelným projevem ducha, jenž umírá a opět vstává z mrtvých; člověk sjednocený s božstvím; spojení tekutého s pevným; mužské víno s ženským chlebem; lámání chleba znamená smrt oběti, podílení a společenství; křesť.: udržovatel života, boží prozřetelnost, Kristu, "chléb života", chléb a víno znamenají dvě přirozenosti Kristovy, tělo a krev při slavení eucharistie; sumer.-semits.: lámání chleba znamenalo opatřit potravu pro duše zemřelých, společenství, chléb a vodu nesmrtelného života opatruje v nebi bůh Anu

CHONS - staroegypt. bůh Měsíce; někdy i jako bůh lékařství; jméno v překladu znamená "poutník"; syn boha Amuna a bohyně Mut; zobrazen v podobě mladíka v těsném, přiléhavém rouchu, korunou ve tvaru Měsíce a berlou a důtkami v ruce; posvátné zvíře má paviána

CHRÁMOVÝ SPÁNEK - jev ve Starém Egyptě a později i v Antickém Řecku; užívalo se jej k léčení či navození prorockých snů

CHTONICKÝ - přídavné jméno řec. původu; znamená "patřící zemi, půdě"; dalším význam je "náležící do podsvětí"; používá se zejména pro označení bohů spojených s podsvětím

I

IAO - 1 z božích jmen; dle judaismu jiná forma nevyslovitelného jména božího, skládajícího se ze 4 písmen; často používán v době rozkvětu gnóze; užíván i A. Crowleym a členy hermetického řádu Zlatého Úsvitu

IBBUR -  kabalistický termín označující přítomnost 2 či více duší v 1 těle; určitá forma posedlosti; může být negativní i pozitivní; znamená "obtěžkání"

IBLIS - islámský termín pro Satana

IDEALISMUS - má 2 významy; první význam je idea či učení a ochota pro ní udělat cokoliv; druhý je filozof. teorie, dle níž je svět tvořen pouze duchem a ne hmotou; transcendentální idealismus (i jako formalistický) je filoz. nauka, jejíž základ položil na konci 18 století Immanuel Kant; zabývá se prameny poznání, jež jsou v člověku přítomny před veškerou empiristickou zkušeností

IDDUN -  i jako Idum, Iduna; starogerm. bohyně; střeží zázračná jablka, které pojídají bohové Ásgardu, pro uchování věčného mládí

ICHTHYS - řecky ryba; ryba byla symbolem křesťanství ještě dříve než se jím stal kříž; Ježíšovi první přívrženci byli rybáři; Petrovi měl Ježíš říci "Budeš rybářem lidí"; písmena na slově Ichthys v řečtině jsou totožná s počátečním písmenem slov Ježíš Kristus, syn Boží

ILIASTER - též Eliaster; termín užívaný Paracelsem pro skrytou vlastnost přírody, jež zapříčiňuje růst a rozmnožování

IMAGINACE -lat. představivost; v ezot. učení značí představování si něčeho tak intenzivně, že daná věc může nabýt fyz. formy v astrální rovině

IMANENCE - teorie, že přítomnost Boha je zastoupena ve všech fyzických i nehmotných věcech (i v myšlence) - vše, co nás obklopuje, je součástí Boha

INANNA - největší babyl.-sumer. bohyně; "Paní nebes"; bohyně lásky, plodnosti, války; uctívána jako dárce deště a ztělesnění Venuše; v sumerském panteonu má vůdčí postavení; také brána jako bohyně slz, ohně, blesků, oslav, nepřátelství, čestného jednání; posvátné zvíře má lva, na jehož hřbetě stála; zobrazována ve zřasené tunice s rohatou čelenkou na hlavě, s křídly a toulcem na zádech

INDRA - hinduistický bůh hromu a blesku, plodnosti a války; král bohů; personifikace síly, odvahy a moci; 1 z nejvýznamnějších bohů védského panteonu, kde vystupuje jako všemocný vládce vesmíru; má hlavní role v mýtech o stvoření světa; neporazitelný bojovník; někdy jako impulzivní; mnohdy nedokáže odolat opojnému nápoji "sáma"; jezdil na bílém slonu, často používal létající vůz; atribut má hromoklín (vadžra)

INICIACE - lat. zasvěcení

INKARNACE - z lat. a znamená "vejít do těla"; označení pobytu duše v jedné tělesné schránce

INRI - výraz vyskytující se většinou na vyobrazení Ježíše Krista na kříži, na většině obrazů a soch; dle Matouše byl nápis skutečně na kříži umístěn a značí zkratku slov "Iesus Nazaretus Rex Iudaeorum" (Ježíš Narazetský, král Židovský); existuje i celá řada jiných výkladů

  • alch. výklad - Igne Nitrum Roris Invenitur - Ohněm lze získat sůl z rosy
  • rosenkruc. výklad - Igne Naturae Renovatur Integra - Ohněm se obnovuje příroda
  • křesť. výklad - In Nobis Regnat Iesus - V nás vládne Ježíš
  • racionalistický výklad - In Nomine Ratisnis Infallibilis - Ve jménu zdravého rozumu
  • Crowleyho výklad - Insit Naturae Regina Isis - V přírodě přebývá královna Isis

INTELIGENCIE - magie takto označuje duchy, žijící v různých rovinách; př. inteligencie jsou přítomny na všech vesm. planetách; jiný význam má v psychologii, kde označuje generatizovaný souhrn schopností

INTUICE - lat. nahlédnutí; často pokládaný za 6-tý smysl

INVERZE - vzájemné působení a souhra protikladů; dění, při němž jedna kvalita způsobuje, že vzniká její protiklad; smrt způsobuje život, dobro způsobuje zlo; symbolem inverze jsou přesýpací hodiny, strom rostoucí kořeny vzhůru, dvojitý trojúhelník, dvojitá spirála, Šalamounova pečeť, písmeno X, hlavou dolů pověšený člověk; Znamená, i že každá správná analogie musí platit obráceně "jak nahoře, tak dole"

INVOKACE - lat. vzývání; na rozdíl od evokace se dotyčný vzývá do sebe

IRMINSUL - sloup irmen; staří Germáni tak označovali posvátné stromy a jejich zobrazení v kameni

J

JAHVE - starozákonní Boží jméno; hebrejské písmo neobsahuje samohlásky - přesná výslovnost není známa; před věřícími bylo Boží jméno tajeno - vždy, když kněz vyslovoval Boží jméno, tak př. rozezněly zvony, aby ho přerušily; tradovalo se, že kdo zná přesnou výslovnost jména, může otřást nebem i zemí; Boží jméno bylo považováno i za mocnou zaříkávací formuli; v hebrejštině tvoří jméno 4 písmena jod, hé, vau, hé (JHVH); hebrejština se ale čte odzadu, takže dle některých výkladů by to mělo být HVHJ; často označován za Tetragrammaton; nejpoužívanější verze zní Jahve, Jehova

JAKIN - označení jednoho ze 2 sloupů Šalamounova chrámu; dle zednářského učení je levý, bílý; označuje mužský princip; spolu s druhým sloupem v přeneseném slova smyslu znamenají Sloupy věčnosti; původní význam slov není znám

JAMA -  hinduistický bůh smrti; jeho dvojčetem je bohyně smrti Jamí, která je někdy považovaná i za jeho manželku; soudce mrtvých; jízdním zvířetem je černý buvol; atributy má kyj, smyčku

JANOVY STUPNĚ - označení původních 3 stupních svobodného zednářství - učeň, tovaryš, mistr; jeho držitelé se sdružují v tzv. "Janově lóži"

JANUS - 1 z nejstarších římských bohů; bůh všech počátků; ochránce bran a dveří; původně byl nejspíše i bůh světla a Slunce; zobrazován se 2 obličeji, 1 hledící dopředu a druhá dozadu značí počátek i konec, minulost i budoucnost; v pravici držel klíč, v levici hůl; největším svátkem Januse byl Nový rok a první měsíc v roce (Januarius) (pozn. Janus je můj oblíbenec mezi bohy, pojmenován byl po něm i náš želvák, který se většinou zdržuje na prahu mezi dveřmi)

JASNOZŘIVOST - schopnost vidět věci, co se udály a co se odehrají; někdy se vysvětluje jako schopnost napojit se na univerzální knihovnu informací Akášu

JISKRA – v symbologii znamená princip života, duše, oheň

JONA A HEREB - dle Guaity označení 2 protichůdných principů, vyjadřovanými obrazy holubice (jona) a havrana (hereb); Jona je principem tvoření a Hereb ničení; v kabale jim odpovídají pojmy od a ob

JONI - též i jako Yoni; ze sánskrtu; označuje ženský genitál; symbol plodnosti a bohyně Šakti

JUNO - římská nejvyšší bohyně; žena a sestra Jova; uctívaná jako ochránkyně říše, bohyně sňatků, patronka manželství, vdaných žen a porodů; zasvěceny jí byly první dny v měsíci a 6-tý měsíc roku, Iunius; řecká Héra

JUPITER - římský bůh a otec bohů; řecký Zeus; dle Římanů měl o něco větší moc, než Zeus; patron římského vojska a dárce vítězství; dohlížel na dodržování přísah a slibů; posvátné zvíře orel; posvátný strom dub; slavnosti měl v září po dobu 14 dnů

JÜRGENSONŮV EFEKT - švédský filmový producent v 50 tých letech objevil jev, kdy jsou na zvukových páskách slyšet hlasy, které nelze objasnit; od té doby magnetofonových pásků užíváno na zaznamenávání hlasů zemřelých

K

KA - termín ze staroegypt. nábož.; nelze ji až tak úplně vyložit; plodivá a uchovávající moc života či také z některého z bohů; u člověka znamená název pro jeho astrální tělo, jenž jej provází od narození a po fyzické smrti těla existuje dál; Ka je dáno člověku bohy, a proto se k nim po smrti vrací; k přežití ovšem potřebuje potravu a nápoje, které jsou mu podávány buď přímo (obětiny v hrobkách), nebo jsou znázorněny symbolicky

KA´ABA, KAABA - arab. výraz pro  čtverhrannou budovu; je nejvyšší svatyní Islámu; nachází se v Mekce a je cílem poutí všech muslimů; dle Islámu je povinností všech, každého muslima, vykonat 1 za život pouť do Mekky; Ka´abu měl postavit Adam a později byla obnovena Abrahamem a Ismaelem; uvnitř svatyně se nachází posvátný "černý kámen", který měl Ismael dostat přímo od archanděla Gabriela; Mohamed později zasvětil kámen Alláhovi; v modlitbách se muslimové obracejí směrem ke Ka´abě

KADIDLO - v symbologii vzdávání pocty božstvu, očišťování, modlitba stoupající k nebi, vůně ctnosti a opar čistého života; odvrací zlo, vymítá zlé duchy; symbol zápalné oběti a zástupně tak užíváno

KALICH - v symbologii zdroj nevyčerpatelné potravy, hojnost; spojován se symbolikou srdce, jež obsahuje životní mízu, která je v kalichu představována vínem, neboť víno a krev působí stejně podivuhodně; spojován i s Grálem; kelt.: manželství; křesť.: Krev Kristova a Nový Zákon, kalich spásy, večeře Páně, víra; atribut sv. Barbory, Tomáše Akvinského, Bonaventury; i jako pojem pohár

KÁLÍ - hind. bohyně zmaru a zkázy; ztělesnění ničivého aspektu bohyně matky (příroda); zobrazována v různých podobách téměř vždy s děsivým výrazem ve tváři, dlouhýma vesměs rozcuchanýma vlasama, vyceněnýma zubama, vyplazeným jazykem; na rtech občas mívá krev a na rukou drápy; má často i někdy 18 paží; zobrazována i žehnající s vlídnou tváří; symbolizuje i fakt, že po zkáze skoro vždy přichází znovuzrození

KALI-YUGA – i jako Kali-juga; v překladu "černý věk"; védy takto označují období, ve kterém žijeme; dle učení jde o  4-tý věk a má trvat 420000 let; na počátku černého věku byla smrt Krišny roku 3120 př.n.l.

KALUMET -  indiánská dýmka míru, která symbolizuje usmíření, pokoru, očištění, sjednocení jednotlivce s celkem, s ohněm Velkého Ducha; kulatá hlava dýmky je střed vesmíru, srdce, dým symbolicky dopravuje do nebe, troubel dýmky je páteř a kanálek je životadárný duch

KAMA - z ind. jaz. pálí; znamená láska či rozkoš; v buddh. jde o termín ve smyslu hříchu

KAMARUPA - ind. výraz pro duch. (astrální) tělo, které přetrvává i po smrti člověka

KÁMEN MUDRCŮ - někdy i jako "kámen filozofů" (Lapis philosophorum); cílový produkt alchy. Velkého díla (Opus magnum); mění neušlechtilé kovy na stříbro a zlato; vlastnosti elixíru života či jeho hlavní složka pro výrobu; údajně se ho podařilo vyrobit několika alchymistům (Nicholas Flamel,Fulcanelli); v alchymii je ho možno chápat i jako paralelu ke snaze o dosažení jednoty protikladů

KÁNOE - Měsíční koráb, srpek Měsíce, v maorské symbolice je to Matka lidského pokolení

KANOPY - egypt.: džbány, v nichž jsou při mumifikaci umístěny vnitřnosti, symbolizují ochranu, kterou poskytují mrtvým 4 synové Hóra představované hlavami paviána, šakala, sokola, člověka

KARMA - ze sánskrtu; označuje se tak přírodní etický zákon příčiny a následku (pozn. bez dalších info, existují tisíce stránek s jejím sáhodlouhým obsahem, tak proč to tady vypisovat...)

KARMAJÓGA - jednání člověka, kt. neobsahuje žádný vědomý úmysl; člověk tu tedy jedná ze své vnitřní podstaty, aniž by za své činy očekával odměnu ve stávajícím či jakémkoliv dalším životě; karmajóga je cestou, pomocí níž se lze vymanit z cyklu reinkarnace

KASTA -  hinduistická společnost se rozděluje na kasty;

  1. bráhmani - kněží
  2. kšátrijové - válečníci
  3. vajšjové - obchodníci a majitelé půdy
  4. šúdrové - dělníci a otroci

páriové nepatří do žádné kasty; dle hind. učení se příslušníci prvních 3 kast znovu narodili a příslušníci poslední čtvrté nikoliv; Mahátma Gándhí oficiálně kastovní systém zrušil, ale neoficiálně přežívá dodnes

KIRLIANOVA FOTOGRAFIE - fotogr. technika, která umožňuje vyfocení lidské aury; za pomocí poznatků elektrografie, která byla známa od konce 18 století, ji vyvinul ruský inženýr Semjon D. Kirlian; fotografovaný předmět se položí neosvětlený na neosvětlený film, který leží na elektrodě, potažené tenkou vrstvou nevodivého materiálu; když se elektroda ocitne pod napětím, dojde mezi ní a předmětem k výboji, který je okem neviditelný, lze jej však zachytit na film; na fotkách jsou pak předměty obklopeny polem - aurou, která je zvlášť jasná, jsou-li fotografovány živé objekty; nespadá to do okultních věd, ale jde čistě o moderní vědu

KLETBA - nejčastěji seslaná čarodějnicí; za zvlášť účinnou kletbu se považuje kletba dětí na rodiče; neproklínají se jen osoby, ale i místa, domy, předměty; zvláště jsou rozšířeny legendy o místech, kde je zakázáno cokoliv brát a vynášet, jinak dotyčný bude stižen kletbou, často pocházející od boha či bohyně střežící ono místo

KLIFOTH -  z hebrejštiny; znamená "skořápka" přeneseně "nevěstka"; v kabale se tak označuje zadní strana stromu života, kde přebývají stíny a duchové zla

KONTEPLACE - zahledění se do nitra; synonymum slova meditace

KOSA - smrt, čas; ukončení života; atribut Krona/Saturna a postav praotce času a smrti; symbolizuje i žně, které v sobě zahrnují smrt i znovuzrození;

KOSTI - nezničitelný životní princip; to podstatné; vzkříšení; pomíjivost, smrtelnost; zničení kostí má zabránit vzkříšení

KOSTLIVEC - smrt; smrtelnost; rychlé plynutí času a života; spolu s kosou a přesýpacíma hodinama značí Smrt, přetínající nit života; může symbolizovat měsíc, přízraky, bohy smrti a je spojován zejména s Kronem a Saturnem a s mayskými bohy smrti a podsvětí; v alchymii představuje stadium rozkladu a v Díle je symbolizována černou barvou

KREV -  v ezoterice pokládána za nositelku životní síly; obětování krve hrálo velkou roli v magických rituálech

KRIŠNA - též Kršna; hinduistický bůh pokládaný za 8-mou a nejdůležitější inkarnaci Višny; jeho jméno znamená v překladu "černý"; doba od jeho úmrtí se nazývá "černý věk" (kali-juga); ve védách vystupuje krišna jako záporná postava, ale v průběhu času získává na oblibě i významu; jeho inkarnace měla dle tradice zachránit svět před zlověstným králem Kansou; byl uctívaný především jako dítě (Bálakrišna) či mladý pastýř, doprovázený Rádhou; krišna proslul jako talentovaný hudebník, jehož hra na flétnu měla čarovnou moc; v dospělosti Krišna zvítězil v boji s nepřáteli lidstva, démonickými hady nágy a porazí hada Káliju; někdy zobrazován jako stojící na Garudovi; jeho barvy jsou černá a tmavě modrá; atributy má flétnu, ornament, modlící mlýnek, pastýřskou hůl

KRONOS - archetypální božstvo; nejmladší z titánů Gaiy a Urana; vykleštil svého otce a tím ho zbavil moci a vlády nad světem; aby se podobnému osudu vyhnul, všechny své děti, které mu porodila bohyně Rheia ihned po narození pozřel; osudu unikl jen Zeus, kterého bohyně zachránila, když Kronovi předala kámen zabalený v plenkách; Zeus Krona svrhl do hlubin Tartaru, kde uvěznil všechny poražené titány a stal se vládcem

KRYPTOMNÉZIE - případy, kdy si lidé vzpomínají na své minulé životy či některé střípky

KŘIŽOVATKA - spojení protikladů; volba; místo setkání času a prostoru; magické a nebezpečné místo; pohřbívali se tu sebevrahové, upíři, zločinci, jinověrci - jejich cesty tak měly být zmateny, aby nemohli obtěžovat živé; psi, zasvěcení Hekaté měli být obětováni na rozcestích; křižovatka byla spojována s Ganéšou a Janusem

KUNDALINÍ -  ze sánskrtu, znam. had; interpretována jako kosmická, duševní či psychická energie spočívající v každém jedinci; někdy i jako hadí síla; spočívá v dolní části páteře u čakry múládhara

KYBELÉ - maloasijská bohyně matka; 1 z nejvýznamnějších bohyň; stvořitelka života; často zobrazována na voze taženém lvy či pantery; atributy má zrcadlo, klíč, granátové jablko; na její počest oslava 3-denních svátků smutku na jaře, které střídalo nevázané veselí; během oslav docházelo k orgiím a rituálům, při nichž se účastníci sami zraňovali a bičovali

KYVADLO - též pendl; závaží na niti či šňůrce; někdy nazývané siderické kyvadlo; drží se vodorovně mezi palcem a ukazovákem; používá se pro zodpovězení otázek ano, ne; obecně kývání ze strany na stranu se bere jako záporná odpověď a kývání v kruhu jako kladné; někdy se ho užívá na nalezení "zón"

L

LABARUM - symbol, kde se kombinují řecká písmena chí a ró; tvoří první část slova "christos" (posvěcený); spolu s nimi bývají součástí labara také písmena alfa a omega - první a poslední písmeno řecké abecedy, což značí Ježíš Kristus; někdy jako magický symbol

LABYRINT - je symbolem světa, ve kterém se ztrácíme pro jeho složitost a jedině poznání nám umožní se zorientovat a najít cestu ven

LAJA -  ze sánskrtu; v překlad "rozpuštění(é)"; označuje se tím bod, kde se neviditelná část světa setkává s tou viditelnou, a kde vládne absolutní rovnováha

LAKŠMÍ - hind. bohyně štěstí; manželka Višnua; hlavní hinduistická bohyně; původně nejspíše i jako bohyně matka; nyní představuje štěstí, krásu a hojnost; ztělesňuje aktivní ženský princip - neboli šakti v mužském božstvu; nejčastěji zobrazována jako krásná žena se zlatou pletí, stojící či odpočívající na lotosovém květu, který patří i mezi její atributy; ztělesňuje model věrné a podřízené hinduistické ženy, někdy zobrazována i na kolenou před Višnuem či jak mu omývá nohy; v Indii uctívána zejména počátkem obchodního roku; na její počest se koncem října či počátkem listopadu pořádají slavnosti "dívalí" (Svátky lamp), při nichž se v každé domácnosti zapaluje lampa

LÁMA - tibetský výraz pro představeného; označení mnichů v tibetských buddh. řádech; učitel

LAMPA - značí život, světlo božství, nesmrtelnost, moudrost, intelekt, vedení; značí i jednotlivý život v jeho pomíjivosti a dobré skutky, které září do temnoty; vzpomínka; atribut sv. Cecílie, Nila, Guduly; lampy na oltáři označují světlo boží přítomnosti; symbol slunce a ohně;v hinduismu znamená olej v lampě oceán a oddanost, knot zemi a mysl, plamen značí lásku

LANO - symbologii má podobnou jako pouta či šňůra; lano omezuje a svazuje; poskytuje možnost nekonečného rozvíjení a svobodu; umožňuje přístup do nebe a je spojováno s obřady přechodu - spojován tedy i se žebříkem, mostem, stromem, horou; může i znamenat hada obepínajícího zemi či kosmické vejce; v podobě smyčky může značit smrt či zoufalství; austr. domorodci: medicinman vytváří ze své pupeční šňůry lano umožňující přístup k jiným světům; bön: v předbudhhistickém tibetském náboženství spojovalo nebe se zemí lano a bohové po něm sestupovali dolů, aby se stýkali s lidmi, lano bylo ale přeříznuto a tím se stali lidé smrtelní - poté po něm mohli vystoupat jen duše; hind.: gnóze je neviditelným lanem vzestupu; křesť.: Kristovo utrpení a zrada; řec.: spolu s vázou atribut Nemesis; sumer.-semits.: akkadské "lano světa" představuje vody obklopující svět, které spojují nebe a zemi, babylonský bůh vod byl často nazýván "lanem" nebo "poutem" vesmíru, v sumerské ikonografii znázorňuje lano, které prochází okřídlenými dveřmi, pouto jednoty mezi bohem a člověkem, mystické spojení

LARVA - astrální útvar vzniklý na nevědomé úrovni; jde o jakýsi astrální pozůstatek živého organismu, který již na zemi zahynul či cokoliv, co je nějakým způsobem poutáno k animálním životním formám; larva poutané k zemřelým osobám se nazývají "vetala"; s larvami pracují nižší druhy magie či čarodějové při očarování lidí; objevují se také při spiritistických seancích

LEBKA UMRLČÍ - pomíjivost života; marnost světských věcí; smrt; memento mori; říše stínů; měsíc; pohasínající slunce; čas; bohové mrtvých; lebka je i symbolem vitální životní síly sídlící v hlavě; lebka se zkříženými hnáty je smrt, přičemž stehenní kosti také symbolizují vitální sílu - sílu beder; vlajka s lebkou a zkříženými hnáty je znamením pirátů; alchym.: s havranem a hrobem je lebka symbolem černání a umrtvení prvního stupně Malého díla, značí "zem zemi", a znamená odumření světu, je také to, co přežívá a tak je užívána, aby připomínala přeměnu a život; buddh.: naplněná krví znamená zřeknutí se života, atribut Jamy, boha mrtvých a Táry v jejím temném aspektu; hind.: naplněná krví znamená zřeknutí se života, atribut Kálí/Durgy, objevuje se u Jamy boha mrtvých, a u Kálí a Šivy jako ničitelů; křesť.: marnost pozemských věcí, rozjímání o smrti - proto je lebka atributem poustevníků, lebka s křížem znamená věčný život po Kristově smrti na Golgotě, kde byla údajně pohřbena Adamova lebka, atribut sv. Františka z Assissi, Jeronýma, Romualda, Marie Mardaleny; may.: spolu s kostlivcem je symbol boha smrti a podsvětí; řec.-řím.: atribut Krona /Saturna jako času

LEMUROVÉ - takto se v antickém Římě označovali bohové zemřelých; v pozdější době se tohoto pojmenování začalo užívat pro duchy zemřelých, kteří vedli (velmi) špatný život a po smrti bloudí světem, aby škodili živým; v květnu byly pořádány slavnosti na jejich počest "lemuralie"; zavedl je údajně Romulus, aby utišil duši svého zemřelého bratra Rema;  slavnosti trvaly 3 dny a 3 noci - během té doby byly zavřeny chrámy a bylo zakázáno uzavírat sňatky; lemury měl zahánět dým - na hrobech se často pálily fazole; odrazovaly je i magické formule a zvuk provázející bubnování

LES - říše duše a ženského principu; místo zkoušky a zasvěcení, neznámého nebezpečí a temnoty; vstoupit do temného či začarovaného lesa znamená překročit práh, vkročit do neznámého, do říše smrti; symbol tajemství přírody nebo duchovního světa, jímž člověk musí proniknout, aby nalezl jeho smysl; může znamenat i nedostatek duchovního porozumění a světla, v temnotě a bez božího vedení ztracené lidstvo; odchod do lesa při iniciaci znamená smrt; austr.: říše stínů, onen svět, místo iniciace; druid.: slunce a les vstoupily do manželství jako muž a žena, světlo a temnota; hind.: obyvatelem lesa je ten, kdo opustil aktivní svět, aby vedl život rozjímání a meditace, kdo odumřel tomuto světu; šaman.: místo, kde sídlí duchové

LEVÁ STRANA - levá strana je obvykle zlověstná, temný, pravidlům a zákonu se vymykající, lunární, dovnitř směřující aspekt a představuje minulost; v křesťanství při posledním soudu postaví Syn člověka ovce vpravo a kozly vlevo; při ukřižování je zobrazen kající se lotr po pravici Krista a po levice zatvrzelý; v Číně je levá strana stranou čestnou, jako strana jinová, slabá - jangová pravá strana znamená sílu a tíhne tak k násilí a sebezničení, v době války, v časech ničení a násilnosti, bylo jejich hodnocení opačné

LEVITACE -  z lat. levitas (lehkost); vznášení sebe či věcí; jev většinou u fakírů, lámaistických mnichů, mágů či světců

LEY LINIE - dle angl. badatele Alfreda Watkinse (1855 - 1935) se mezi starobylými kultovními místy světa nacházejí neviditelné linie, které nazval "ley"; domníval se, že mají zvláštní energii, kterou mohou senzitivní jedinci vnímat; dle některých pozdějších teorií jsou tyto linie orientačními body pro vesmírné lodě mimozemských civilizací; poznatky shrnul do 3 knih a to "Stopy dávných drah, 1922", "přísné stopy minulosti, 1925" a "Příručka lovce ley, 1927"

LIBATIO - lat. označení úlitby; během ní se rozlévá několik kapek nápoje (obětina) bodům, přičemž se odříkají příslušné slova

LIDOJEDECTVÍ - jíst maso člověka znamená přejímat jeho vitální sílu

LILA -  výraz ze sánskrtu; označuje hru života, jež hraje Šiva; celý svět jak ho známe, vzniká dle hind. učení tancem a hrou Šivy

LINGAM - indic. název pro falický symbol; obvykle kuželovitý tvar sloupu zasvěcený Šivovi; ztělesňuje plodivou sílu tohoto boha; hind.: falos, tvořivost, mužský plodivý princip, symbol Šivy jako stvořitele, neoznačuje jen tělesnou touhu - i kosmické tvoření a obnovu života, symbol duchovní síly u asketů a jogínů, je tím co existuje ze sebe sama, omfalos, občas symbolizován sloupem, pilířem či kuželem, symbolicky povstává z vod  a je v nich zakotven; v buddhismu je mu jako neikonickému zobrazení Buddhy dávána přednost před ztělesněním figury, často uváděn do souvislosti se stromem

LINGA ŠARIA - ze sánskrtu; astrální tělo

LITURGIE - z řečtiny; "dílo lidu"; v ant. Řecku byla liturgie věcným břemenem, svěřeným bohatým občanům (př. vyzbrojené válečné lodi); v současnosti termín označující náboženské shromáždění - př. křesť. bohoslužba či denní modlitby muslimů

LOGOS - řec. výraz pro zákon, slovo či rozum; označovala se jím i myšlenka či výron božské síly; evangelium svatého Jana začíná "Na počátku bylo slovo" - zde tedy znamená božská kreativní síla

LOKI -  i jako Lopt; starogerm. bůh; většinou jako negativní postava; ztělesňuje lstivost, faleš; má být zlomyslný, úskočný; brán všelijak

LOTOSOVÁ POZICE -  pozice lotosového květu; meditační pozice

LÓŽE - skupina svobodných zednářů či místo, kde se setkávají

LSD - diethylamid kyseliny lysergové; látku poprvé extrahoval z námelu (plíseň, žijící na obilovinách) švýcarský chemik Albert Hoffman a Timothy Leary; po užití se dostaví změněné stavy vědomí, vize a hluboké vhledy do vlastního nitra; mění se pojem chápání času a prostoru; barvy se rozkládají na barevné spektrum; konzumace LSD může ve vzácných případech vést k rozvoji duševních poruch, proto by nemělo přijít do rukou laiků a mělo by se ho užívat jen pod podrobným dohledem v rámci vědeckého experimentu; medicína považuje LSD za nadějný lék př. proti rakovině, ale zákon jej považuje za drogu a jeho užívání je zakázáno; na černém trhu se LSD objevuje v čisté podobě jen vzácně; obyčejně je podáváno ve formě tripu (papírek či tabletka, napuštěný roztokem, v němž LSD je 1 ze složek)

LUCIDNÍ SNY - i jako lucidní snění; schopnost uvědomovat si během spánku, že jde jen o sen; být v podstatě bdělým; lze se ho naučit; jejím prostřednictvím lze pak sny prožívat vědomě, zkoumat jejich symboliku či se do snových dějů aktivně zapojit a spoluvytvářet je

LUNA - římská bohyně měsíce a latinsky Měsíc

M

MAAT - egyptská bohyně vesmírného řádu, spravedlnosti a pravdy; dcera Ra; zobrazována v lidské podobě s čelenkou s pštrosích per na hlavě; obřad vážení srdce

MAGIA DIVINE - lat. božská magie; řídce užívaný termín pro magii, zabývající se stykem s vyššími bytostmi označených jako bohové

MAGIA INNATURALIS - středověk dělil magii na 2 skupiny - magia naturalis (přírodní magie), která užívala skryté, leč přírodní síly přírody a magia innaturalis - nadpřirozenou nagii, která se zabývala kontakty se světem nadpřirozena

MAGIA NIGRA - černá magie

MAGICKÁ KUŘIDLA - fumigace, vykuřování

MAGICKÉ ČTVERCE - též magické kvadráty; číselné čtverce, v nichž jsou čísla uspořádána tak, že jejich součet ve všech směrech je stejný; př. součet v mag. čtvr. Slunce činí 666; tyto čtverce hrají důležitou roli při zaříkávání planetárních duchů

MAGICKÉ LAMPY - lat. laterna magica; jedná se o lampu s tzv. Věčným světlem; v jeho záři se měli zjevovat události minulé i budoucí; byla určitým divinačním prostředkem (nástrojem); zhotovení takové lapmy je tajemstvím, které nebylo nikdy zjeveno; znát výrobu měli údajně rosenkruciáni; (pozn. v dějinách se takové věčné lampy objevují - př. jsem četla o lampě jednoho žida, který nepotřeboval žádný olej, sádlo , prostě tuk ani nic jiného - lidé ho z neznalosti obviňovali za spiklence ďábla; další příběhy lze vystopovat ve starověku, hlavně v antice.. ale to už je zase jiný obor)

MAGICKÉ ROSTLINY - všechny rostliny, které jsou nějak užívány k magickým účelům; k nejznámějším většinou patří bez černý, blín černý, česnek kuchyňský, Durman obecný, Konopí seté, Mandragora lékařská, Muchomůrka červená, Rulík zlomocný, Šafrán setý a další...

MAGICKÉ ZRCADLO - různé předměty, které mágovi mohou zjevovat události minulé a budoucí, zjevovat události odehrávající se v astrálu; zrcadlem může být křišťálová koule, kus vyleštěného uhlí či speciálně zhotovené zrcadlo ze skla, křišťálu či leštěného kovu; princip práce se zrcadly je podobný jako v krystalomancii; práce s nimi může být nebezpečná; práce se zrcadly se nedoporučuje osobám pod vlivem halucinogenu - některé osoby, které pracovaly se zrcadlem pod vlivem LSD tvrdili, že viděli vlastní smrt (pozn. práce se zrcadlem také pomáhá otevření třetího oka a ukazuje toho více, než se většinou udává - sama jedno takové mám, ze starého obyčejného zrcadla; magické zrcadlo se ale nemá užívat pro jiné účely než tyto - to znamená, že nemůžete si v něm česat vlasy či se upravovat; ze své zkušenosti - to co se mi zjevilo jako kostlivec, byl můj strach z neznáma - po prodýchání a uvolnění se obraz vyjasnil)

MAGICKÝ KRUH -  ochranný prostředek evokativní magie; někdo ho rýsuje svěcenou křídou, někdo jen symbolicky prstem, atháme, mečem a někteří i uhlem; většina mágů během evokace kruh neopouští, protože je to pro ně nebezpečné (pozn. kruhy nepoužívám, s démony mám vlastní vztah učitel-žák, respektuji je, mám je ráda a nikdy mi nikdo z nich neublížil; a propo magické kruhy někdo kreslí na plátno či do země, možné jsou i obruče od sudů)

MAGIE - ze staroperského slova "magus" (kněz) či z řec. "mageia" (kouzelnictví); popsat ji je těžké, ale většinou se uvádí jako schopnost či umění ovládat vyšší nadpřirozené síly, vyvolávat pomocí rituálů duchy, démony, bohy a využívat jejich služby; magie zahrnuje i praktickou znalost různých skrytých tajemství přírody; studium magie mělo adepta vést především k duchovnímu rozvoji; může být i chápána jako určitá filozofie či životní názor; existují různá dělení, ale většinou se uvádí černá, bílá a stříbrná; dále je př. rozdělována na rituální (ceremoniální), kontaktní; (pozn. takových dělení je mnoho, dále jsou užívány jako přírodní, magie duchů, magie víl, ale jde v podstatě o jednu magii - liší se jen způsob jak je využívána a kam ji daná osoba směřuje)

MAGIE CHAOSU - novodobá forma magie, propagovaná zejména Osvíceným řádem Tanateros (Iluminated Order of Thanateros); chaos je zde definován jako síla propůjčující vesmíru strukturu a stojící u zrodu života; viditelný vesmír je brán jako ostrůvek řádu v oceánu základního chaosu, jímž však bezhraničný chaos proniká; člověk je považován za strukturu vyššího řádu, kt. tento ostrov obývá; v nitru člověka nacházíme jiskérku chaosu, která stvořila iluzi vesmíru; ta mu dává život a umožňuje mu provozovat magii; chaos sám je nepřístupný našemu vnímání, můžeme jej vnímat pouze nepřímo - k tomu je však zapotřebí částečně zformované, mimořádně nestabilní hmoty, v magii nazývané éter; tvořivá síla vesmíru je v této magii pokládána spíše za náhodnou, na rozdíl od klasické magie, která za stvořením vesmíru obvykle shledává sílu duchovního vědomí

MAGISTÉRIUM - v alchymii výraz procesu přípravy kamene mudrců; někdy tento kámen samotný; proces výroby měl údajně 12 fází a na jeho konci bylo získání kamene ve formě prášku či tinktury, která měla schopnost měnit neušlechtilé kovy ve zlato a stříbro a vlastnosti elixíru života;

MAITHUNA - ze sánskrtu; zvláštní tantrická forma koitu; provádí se ve speciální pozici a za nestálé kontroly dechu i myšlenek, ejakulace muži není dovolena; jde o rozšířené vědomí; jistá forma uctívání bohyně Šakti

MÁJKA - axis mundi, kolem níž se otáčí vesmír; strom zbavený listí, které symbolizuje změnu, se stává neměnnou osou nebo středem; kmen je falický, mužský symbol a kotouč či věnec na vrcholu ztělesňuje ženský prvek - oba dohromady značí plodnost; 7 pentlí představuje barvy duhy; májka také symbolizuje číslo 10, přičemž stožár je centrální 1 a kotouč 0; původně byla májka posvátnou Attidovou pinií, jež byla nesena v průvodu či vezena na voze k chrámu Kybelé a tam vztyčena k uctívání - doprovázeli ji muži, ženy i děti a tancovali kolem ní; později se tento obřad objevil v římských Hilariích, jarní slavnosti a potom při oslavách májové královny a zeleného muže na počátku jara; pentle zdobící májku jsou někdy vykládány i jako vlněné šňůrky obtočené kolem Attidovy pinie; celý obřad symbolizoval obnovení života, sexuální spojení, vzkříšení a jaro

MALEFICIUM - z latiny; jde o složeninu slov "malum" a "facere" - činit zlo; ve středověku používán pro označení čarodějnictví či provozování černé magie

MALOMOCNÝ - vyvržený, nečistý, duchovně i morálně pokleslý

MANA - pokrm z nebe; strava pro duši; nebeský chléb; boží milost; dle legendy jde o výpotek tamaryšku, stromu života, zasvěceného Anuovi; mana je také uváděna do souvislosti s datlovníkem

MANDALA - sánkrtský výraz pro kruh, oblouk; harmonické spojení kruhu a čtverce, kde kolo je symbolem nebes, transcendence, vnějších sil a nekonečna; čtverec je tu brán jako síly vnitřní - to, co je ve spojení s člověkem a zemí; oba obrazce spojuje centrální bod, jež je zároveň počátkem a koncem celého systému; symbolizuje architekturu vesmíru a vyznačuje se vždy symetrií, vycházející z čísla 4(?); existují různé druhy mandal - očišťující, posilující určité vlastnosti či jednotlivé oblasti lidského života; v širším smyslu jsou to diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou; používá se jich jako pomůcka v meditaci; vytváří se z barevného písku, rýžové mouky či jiného sypkého materiálu; pro její sestavení chce pečlivost a trpělivost; často jsou vytvářeny pro obřady, slavnosti a její forma se řídí smyslem a významem události; po oslavě je veřejně smetena a vržena do řeky či rozprášena po větru

MANDORLA - vesica pistis, svatozář ve tvaru mandle; mystická mandle, znázorňující božství; svatost; posvátnost; panenskost; vulva; označuje i otvor či cestu branou a 2 strany představují protilehlé póly a veškerou dualitu; mandorla se také užívá k zobrazení plamene a ztělesňuje tak ducha či projevení duchovního či duševního

MANTIKA - z řeč.; mantis - jasnovidec; značí všechny druhy předpovídání budoucnosti; je známa přirozená mantika - lidé jsou sami od sebe nadáni věštectvím a nepotřebují pomůcky, ale nemohou se ovládat a vize přicházejí samovolně; dále je i mantika provozovaná za pomoci určitých prostředků, jemuž se lze naučit a kterou můžeme ovládat; nejrozšířenější metody jsou chiromantie, geomantie, výklad snů, karty, čajové lístky, kávová sedlina, hod mincemi, kostky, stvoly řebříčku (I-Ťing)

MANTRA - též mantram; ze sánskrtu; původně označuje verše ve svatých knihách (védy), které se užívaly jako formule pro zaříkání; později se za mantry považovaly nejen verše, ale i slova a slabiky; MANTRA/DŽAPA - zvuková podoba božství, odpovídající jménu či aspektu; kosmické tvůrčí vibrace; vyřčené slovo; původní slovo obdařené mocí; jméno nebo slabika, užívané při náboženských obřadech nebo při meditaci; džapa je opakování příslušné mantry nebo invokace božského jména; pročišťuje a ochraňuje ducha

MARS - římský bůh války; patron armády; původně i jako bůh plodnosti; zobrazován jako voják v plné zbroji, s helmou, štítem a kopím; posvátná zvířata vlk, datel; vzýván vojevůdci před odchodem do války; na jeho počest byly konány slavnosti (27.2 a 1.3 a 13.3); 1 za 5 let se konaly suovetaurilie, které následovaly vždy po pravidelném sčítání obyvatel; je mu zasvěcen březen

MASKA - ochran; proměna; ukrytí; nebytí; maska slouží buď k sjednocení, nebo k identifikaci; člověk je buď maskován a ztrácí se v množství, nebo nosí masku vyjadřující jeho povahu; maska boha je májá iluze jevového světa; v posvátném dramatu, ozřejmují masky nadpřirozené síly božstev, jež ztělesňují; u postav smrtelníků v divadelních hrách symbolizují vnitřní charakteristické vlastnosti, které jsou normálně skryty za vnějšími znaky osobnosti; zvířecí či ptačí masky znamenají obnovu kontaktu se zvířaty a ptáky a znovuzískání rajského stavu; instinktivní moudrost zvířat, z níž se člověk může poučí; ztělesňují i zvířecí povahu člověka, se kterou se musí vyrovnat; nesmlouvavost smrti; mohou odvracet neštěstí; v Řecku masky symbolizovaly buď smrtící moc Gorgon, tragickou či komickou povahu dramatických postav; komická maska je atributem Thaleie a tragická maska atributem Melpomeny; masky australských domorodců ztělesňující duši buše, identifikují nositele s mocí příslušných zvířat, ptáků a rostlin; u afrických kmenů mohou masky symbolizovat a také propůjčovat moc jim vlastní

MATERIA PRIMA - lat. Prvotní hmota; alchymie tím označuje zároveň 1 z jejích nevětších tajemství; není stále jasné, co bylo prvotní hmotou; vychází z ní proces přeměny kovů ve zlato a symbolicky také změna člověka na vyšší duchovní bytost; ztotož. i s chaosem

MATERIALIZACE - z lat. a znamená Zhmotnění; ve některých případech při spir. seancích - zhmotnění věcí; v magii většinou jde o zhmotnění démona, ducha během evokace; (pozn. i jako zhmotnění ideálů, cílů; někteří jedinci pracují na více zhmotněních za sebou)

MATKA/VELKÁ MATKA - pravzor ženskosti; původem veškerého života; první hybatel a nejvyšší plností a všezahrnujícím principem; symbolizuje všechny fáze kosmického života; sjednocuje v sobě všechny živly - nebeské i chthonické; královna nebes, otevíračka cest; matka bohů; majitelka klíčů k plodnosti a k branám zrození, smrti a znovuzrození; jako bohyně Měsíce je věčnou obroditelkou, která přináší roční období; vládkyně nad životadárnými vodami a růstem z oplodněné země a nad vzkříšením jejího života, Tellus Mater; v podobě měsíce odměřuje čas, rozděluje rok na měsíční cykly o 28 dnech; v podobě času je tkadlenou osudu, a proto jsou všechny Velké Matky tkadlenami a přadlenami, které z niti osudu, symbolu její moci polapit a svazovat, ale také rozvazovat a uvolňovat její tkanivo a vzory života; dualismus její povahy jí umožňuje být jak stvořitelkou, tak i ničitelkou, živitelkou, ochránkyní; v mytologii je panenskou matkou, a dává život chlapci, jenž je často zplozen jejím synem-milencem, duchem či vůlí; je nevěstou, matkou boha, matkou trpící nad smrtí a ztrátou syna či milence; z náboženského hlediska je archetypální celistvostí a neporušeností; soběstačností i nezávislostí; pannou, která dává život synovi světla; matka vší moudrosti, sebeovládání a spásy skrze osvícení; vede člověka při jeho proměně od základního stupně po stupeň nejvyšší; v alchymii je Velká Matka dynamickou silou v podobě ohně a tepla, která přetváří, očišťuje a stravuje; je nositelkou zárodečných rud, vznikajících v lůně země; v gnosticismu je aiónem (věkem) plérómatu, plnosti, duchovního světa; v buddhismu a taoismu je pasivním, statickým principem, moudrostí, pochopení a blažeností; jejím atributem lotos a otevřená kniha moudrosti; ve svém blahodárném, výživu poskytujícím tvořivém aspektu je velkou Matkou v podobě Esety, Hathory, Kybely, Ištary, Lakšmí, Párvátí, Táry, Kuan-jin, Démétry, sofie, Marie jako oděné sluncem a Měsícem pod nohama; jako lstivě lapající a smrtící je Aštoretou, Kálí, Durgou, Lilitou, Hekatou, Kirkou a černou pannou, nebo má místo vlasů hady či má strašlivé vzezření; jejích symbolů je bezpočet - srpek měsíce, koruna z hvězd, věžičkovitá koruna, kraví rohy, modrý šat, spirála, soustředné kruhy, kosočtverec, všechny vody a prameny a studny; vše co skýtá úkryt, chrání a uzavírá - brána, dům, chrám, jeskyně, kostel, násep, město, zeď, všechny nádoby na pokrm, prsy jako zdroj potravy, vše v čem se skladují zásoby, vše co je duté a receptivní - jóni, kalich, koš, kotel, pohár, váza, roh hojnosti, vše co pochází z vodního živlu - mušle, ryby, delfín, perly; z ptáků jsou jejími atributy holubice, husa, křepelka, labuť, vlaštovka; z rostlin a květin jsou to cedr, lilie, lotos, pivoňka, posed (Bryonia), kadidlovník (Boswellia), růže; ze zvířat jsou atributy všechna zvířata, která poskytují blahodárnou potravu - jelení zvěř, koza, kráva, svině atd..; ve svém temném aspektu je Velká Matka spojována s obětováním krále - král ztotožňován se zavlažováním a plodností byl obětován Matce Zemi, když jeho plodnost slábla, později ho nahradil obětní beránek - toto zabíjení ji spojovalo s kobrou, která zabíjí lidi, i s lunárními hady a lvicí; symbolem její čistoty a panenskosti je jednorožec; Velká Matka je uváděna do souvislosti se souhvězdím Velké Medvědice, s číslem 7 a pátkem jako dnem, kdy se obětovala ryba a na její počest byla snědena; v podobě Artemidy, Britomartidy a jiných bohyň je také paní zvířat, spojována s lovem a divokou zvěří a doprovázena rozličnými zvířaty

  • "Příroda, univerzální matka, paní všech živlů, prvotní dítě času, svrchovaně vládnoucí všem duchovním věcem, královna smrti, také královna nesmrtelných, manifestace všech bohů a bohyň v bytosti, která svým kývnutím ovládá zářivé výšiny nebes, blahodárný mořský vánek, truchlivé mlčení podsvětí. Je uctívána v mnoha podobách, známá pod nesčetnými jmény a usmiřována všemi způsoby rozmanitých obřadů." Apuleius
  • "Je nazývána živitelkou a vůbec nesčetnými jmény zkrátka proto, že má nespočet podob a vzezření." Plútarchos
  • "Jsi svěží duch, jehož podstatou je blaženost; jsi nejvyšší podstata a čisté světlo nebes, které osvěcuje a proniká sebefascinafí děsivého koloběhu znovuzrození, a jsi to jedno, co zahaluje vesmír po všechny časy do své vlastní temnoty." Brahma se modlí k Velké Bohyni
  • "Jsem vše, co bylo, je a bude, a můj závoj ještě žádný smrtelník nenadzvedl."

MEANDR - oblaka, hrom; pohyb vody

MEČ - moc, ochrana, autorita; královský majestát, vůdcovství; spravedlnost; odvaha a síla; ostražitost a zničení těla; mužský princip; aktivní síla; spolu s pochvou jako receptivním ženským principem je falickým symbolem; v metafyzické rovině je meč symbolem rozlišování, pronikavé síly intelektu; rozhodnosti ducha; nedotknutelnost posvátného; obdařen nadpřirozenou mocí na zemi, pod zemí i pod vodou; spojován s obry a nadpřirozenými bytostmi (př. jezerní královna); třímá ho solární či kosmický hrdina, přemožitel draků a démonických bytostí; rozlišovací znamení vyššího rytířstva, zatímco kopí rytířstvo nižší; meč odděluje tělo a duši, nebe a zemi, plamenný meč odděluje člověka od ráje; dvojsečný meč symbolizuje dualitu sil a protichůdné tendence při manifestaci - tvoření i ničení, život a smrt; 4 meče svrchovaného vládce při korunovaci jsou:

1) meč státní moci

2) curtana neboli ztupený meč milosti

3) meč spravedlnosti v duchovních záležitostech

4) meč pozemské spravedlnosti

alch.: očišťující oheň, jež zabíjí a oživuje jako pronikavý duch; buddh.: rozlišování, které utne nevědomost u kořenů "jako meč rozetne uzel, tak by měl intelekt proniknout nejodlehlejšími zákoutími buddhistického myšlení.", Máňdžušrí, ztělesnění nejvyšší moudrosti, drží v ruce meč rozlišování a pronikavosti, špice meče moudrosti vydává světlo nezničitelné vadžry, které ničí bludařské názory a zahání nepřítele dharmy; čín.: pronikavý vhled, vlnitý meč představuje draka plovoucího ve vodách; hind.: dřevěný meč védských obětních obřadů symbolizuje blesk a má stejný význam jako vadžra, meč i představuje bojovnou povahu Asurů, atribut kasty válečníků; islám.: symbol svaté války věřících proti nevěřícím a člověka proti vlastní zlobě; japon.: odvaha, síla, 1 ze 3 pokladů (spolu zrcadla značící pravdu a drahokamu značící soucit); kelt.: atribut hrdinského krále Nuady, spojován s nadpřirozenými podvodními mocnostmi, aktivní aspekt vůle a náleží k němu křišťál jako aspekt pasivní; křesť.: Kristovo utrpení, mučednictví, člověka od ráje odděluje plamenný meč v rukou  andělů stojících u každé jeho brány, atribut archanděla Michaela a sv. Hadriána, Anežky, Eufemie, Justiny Paduánské, Martina z Toursu, Pavla, Petra Mučedníka, Jiřího, Jakuba Většího; řec.: Damoklův meč představuje nebezpečí uprostřed zdánlivého štěstí, všudypřítomné nebezpečí a odplatu; skand.: atribut Freye, neboť jeho meč bojoval sám od sebe, Surtr - démon ohně třímá ohnivý meč; tao.:pronikavý vhled, vítězství nad nevědomostí

MED - nesmrtelnost, iniciace, znovuzrození; věřilo se, že med propůjčuje mužnost, plodnost a vitalitu a má afrodiziakální vlastnosti; užíván jako obětní dar pro nejvyšší božstva a duchy plodnosti; neposkvrněný a posvátný pokrm; astrol.: spojován s Měsícem a tím i s přibýváním a růstem; čín.: falešné přátelství; džin.: zakázaný pokrm pro jeho afrodiziakální vlastnosti a proto, že sloužil jako obětní dar duchům plodnosti; hind.: pokrm těch, kdo dosáhli duchovní dokonalosti a jinak se živí lotosem vědění; křesť.: Kristovo pozemské poslání, sladkost božího slova; mínoj.: rituálně důležitá role jako pokrm pro žijící i mrtvé; mithrai.: byl obětován Mithrovi - naznačoval symbolický význam včel jako hvězd na nebi, nakapával se i na jazyk a na ruce zasvěcenců; řec.: básnické nadání, výmluvnost, pokrm bohů, moudrost, včely plnily ústa Homéra medem, dále i Sapfě, Pindarovi a Platónovi, byl užíván v chthonických obřadech; sumer.: pokrm bohů

MEDITACE - z "meditatio" (rozjímání); praktiky prohlubování vědomí; nejčastěji spojován s hind. a buddh.; rozumové přemítání, modlitba, klid, uvolnění;

MÉDIUM - člověk, který je schopen během změněného stavu vědomí (transu) navázat kontakt se zemřelým, astrálními bytostmi, duchem; nejčastěji při spir. seancích; někdy předává písemné vzkazy;

MĚCH - mlčenlivost, zkrocení; skrytost, větry; Aiolos má měch s větry; měch keltského boha moře Manannána obsahuje všechny poklady světa

MENAT - egyptská metla úřední moci; síla; protože zbavuje starostí, značí i radost a štěstí

MENHIR - osamoceně stojící megalit; jednotlivý kámen vztyčený v krajině; nacházejí se po celé Evropě a i v Čechách

MERKUR -  římský bůh obchodu a zisku, božský posel; průvodce duší do podsvětí; svátky se slavily vždy 15.5 a nazývaly se "mercuralie"; kupci a obchodníci se během těchto svátků omývali tzv "Mercuriovou vodou", aby mohli odčinit všechny své nepoctivosti; řecký Hermes

MESMERISMUS - termín pro živočišný magnetismus, léčebnou metodu Mudr. F.A. Mesmera

METAFYZIKA - z řec. " meta ty fysika" (to, co se nachází za fyzickými); od řec. Aristotela; filozofická disciplína, která se zabývá původem, účelem, podstatou jsoucího; bývá považována za protiklad k přírodním vědám; v metafyzice nejde o přírodní zákony, nýbrž o otázky, které přesahují možnosti exaktní vědy; bývá pokládána za obecné označení nauky o nejvyšším jsoucnu (bohu); nezabývá se zkoumáním Boha, ale spíše otázkou jeho existence v poměru k jsoucnu

METATRON - v kabale jméno vládce duchů vyšších sfér, který zároveň ovládá tzv. kolo života; někdy brán za personifikaci životní síly

METLA NA ODHÁNĚNÍ MUCH -  autorita; moc nařizovat; v buddhismus znamená střídmý život v poslušnosti příkazu nezabíjet; v Čínské symbolice značí autoritu a vůdcovství; v hinduismu metla se zlatým držadlem znamená duchovní a pozemskou moc

METOPOZOSKOPIE - metoda mantiky, při níž se charakter a osud člověka čte z vrásek na jeho čele

MIN - egypt. bůh plodnosti; otec lidí a král bohů; 1 z vůbec nejstarších bohů; bere se jako syn Usirea a Eset; zobrazován jako mladý muž s vysokou dvojitou korunou na hlavě; v levé ruce drží důtky jako symbol královské moci; nejvýraznějším prvkem na jeho portrétech je ztopořený penis; posvátným zvířetem pro něj byl býk a rostlinou locika

MINERVA - římská bohyně moudrosti, války, vítězství; učitelka lidí, která měla předat důležité poznatky o řemeslech, zemědělství, umění, lékařství; patronka Říma; slavnost "quinqutrus" v březnu po dobu 5 dní a v červnu po 3 dni; řecká Athéna

MÍSA - mísa s vodou představuje ženský receptivní princip a plodnost; mísa na almužnu znamená stranění se života, odříkání, vzdání se sobectví; buddh.: almužní miska je atribut mnicha čili bhikšuy, 7 malých misek s vodou na hrobu světce představuje 7 obětních darů pro váženého hosta - vodu k napití, vodu k omytí, květiny, kadidlo, lampy, vonné masti, pokrm; hind.: mísa je atribut Ganéši

 

MITHRA -  i jako Mitra; írán. bůh světla a pravdy; udržovatel řádu a zákona; pomocník boha Ahury Mazdy; dle Avesty měl 1000 uší, 10000 očí a žil beze spánku; jezdil na voze taženým bílými koňmi; jeho pomocníky byli Rašna a Sraoša, kteří spolu s ním vykonávali funkci soudců zemřelých u mostu Činvat, jenž byl považován za bránu do podsvětí v zoroastr.; vystupoval ve věčném zápase dobra a zla jako představitel pravdy; prostředník mezi bohy a lidmi

MITRA - autorita; vyvinula se z čapky v podobě rybí hlavy, kterou nosili kněží sumerského boha vod; nosili ji i židovští velekněží a křesťanští biskupové, opati a církevní hodnostáři; nošena i při mithraických obřadech

MÍZA/ŠŤÁVA - životní síla, vitalita, síla; podílí se na symbolice krve; mízou naplněná rostlina představuje mateřství; být naplněn mízou znamená vitalitu a mladistvost; analogicky k tomu "být bez mízy" znamená stáří

MLÉKO - mléko od Matky Bohyně je božský pokrm pro bohy; při iniciačních obřadech je jako symbol znovuzrození pokrmem pro nově narozené; je také rodinným poutem krve a symbolem mateřství; je-li užíváno rituálně, znamená tekutinu života; kočovníci považují prodávání mléka za bezbožnost; mléko a med jsou životadárné pokrmy a často se užívají při iniciačních a pohřebních obřadech jako pokrm rajský; kráva a včela jsou udáváni do souvislosti se stromem života či stromem Matky Bohyně; mléko a voda jsou považovány za znamení slabosti; mléka, vody a medu se užívalo jako úlitby Múzám; buddh.: výživnost Buddhova učení; hind.: v ráji existuje strom skýtající mléko; křesť.:  logos, nebeské mléko od mystické nevěsty, znamená stručné poučení jež se dává katechumenům před křtem, mléko a med (pokrm nově narozených) se dával nově pokřtěným, v křesťanské ikonografii znázorňovala dížka na mléko duchovní stravu Krista a církve; řec.(orfic.): zasvěcenci vstupovali do lůna Matky-Země, znovu se narodili a pili mléko z jejích prsů; zoroastr.: je posvátné, protože pochází od krávy

MLÝN/MLÝNSKÝ KÁMEN - měnič; osud; kosmický mlýn, který svým mletím tvoří svět má 2 mlýnské kameny - spodní nehybný kámen (země) a horní otáčivý kámen (nebe) a velkého mlynáře, který s ním otáčí (bůh oblohy) - 2 kameny také symbolizují vůli a intelekt; mlýnské kameny jsou mimoto i symbolem trestu, těžkého břemene, drcení, mučednictví; mlýnské kameny se vztahují k úrodnosti obilí a symbolice kola; v buddhismu mlýnský kámen představuje koloběh znovuzrození (sansára, samsára); v norské symbolice je otáčejícím se vesmírem; v křesťanství je atribut sv. Floriána, Kristýny, Vincence Zaragozského

MOC/SÍLA - je symbolizována lvem, drakem, kladivem a kovadlinou, hromoklínem, zlomeným sloupem

MODLITEBNÍ MLÝNEK - nábož. rit. pomůcka; především z tibet. buddhismu; jedná se o válcovitou nádobu, otáčející se kolem své osy; uvnitř nádoby je papírek s textem modlitby; mlýnky mohou být malé ruční, ale i velké chrámové; dle všeho funguje modlitba už pouhým otáčením mlýnku a člověk ji tak nemusí vyslovovat

MOJŽÍŠ - 1 z nejvýznamnějších postav izraelských dějin; hlavní postava 5 knih Mojžíšových, které jsou součástí Bible, Starého zákona; pocházel z židovského kmene Lévi; vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví; skrze něj dal desatero lidu Bůh - skrze něj Bůh Izraelitům dal Zákon a uzavřel tak s ním smlouvu, díky níž se stal božím lidem

MÓKŠA - ze sánskrtu; hind.; označení ukončení samsáry (koloběhu životů ;

MOREK - síla, vitalita, životní síla

MOŠNA - ženská moc obsahování, zahrnování a místo uchovávání, tedy život a zdraví; opatrování toho, co je vzácné či cenné; ves pojení s měchem odkazuje na uchování vlastního díla jako svědectví pro den posledního soudu; mošna s holí je atributem poutníka, jehož ranec je zobrazován zavěšený přes rameno nebo na holi; mošna je také atributem almužníka, obchodníka a všech božích poslů, zejména Merkura/Herma, také Priápa a sv. Felixe

MŠE - slovo vzniklo zkomoleninou slov mešní liturgie "ite missa est" (lat. jděte, jste vysláni, česky "jděte ve jménu Páně"); v římskokatolické církvi a církvích, které se od ní oddělili, jsou označení pro slavení eucharistie, jehož součástí je zvěstování božího slova a večeře Páně

MUDRA - ze sánskrtu; označuje pečeť či znak; v józe tímto termínem označujeme polohy prstů, kterým znázorňujeme písmena; používány jsou i v magických rituálech

MUMIE - v hermetickém lékařství označujeme takto předmět či látku nasycenou živočišným magnetismem - tuto látku tvoří různé části lidských těl - vlasy, krev, moč; za nejúčinnější mumii je pokládaná krev; mumiální léčbou se zabýval mj. i Pracelsus; termín užíván i pro balzamovaná těla mrtvých egypt. faronů, která byla balzamována a zabalena do plátěných obvazů

MUT - egyptská bohyně matka, manželka boha Amona; matka boha Měsíce Chonse; pokládána za božskou matku vesetských králů; centrum kultu bylo v Karnaku, kde stál i její největší chrám; obvykle zobrazována v lidské podobě s dvojitou korunou Horního a Dolního Egypta a čapkou ze supích per; někdy jako žena se lví hlavou; v období Nové říše začala splývat s jinými bohyněmi

MUŠLE/LASTURA - ženský vlhký princip; vše vyživující matečná půda; obrození; zrození; život; láska; plodnost; manželství; ulity měkkýšů jsou symboly panenství a měsíce; spirálovité stočení mušle připomíná východ a západ slunce, lunární spirálu nebo vody; budh.: hlas Buddhy zvěstující učení, vzdělanost, řečnictví, zvuk, vítězství nad sansárou, 1 z 8 cenností, bílá lastura představuje světskou moc; čín.: ženský jinový princip, dobrý život na onom světě, štěstí, královská důstojnost, úspěšná cesta; hind.: zasvěcena Višnuovi jako pánovi vod, jeho symbolem je tritónka, z mušle také vychází původní tvůrčí slovo ÓM, která ve své znělé podobě představuje projevené absolutno, znamení jeho přítomnosti; islám.: ucho, které slyší boží slovo; křesť.: křestní vody (někdy užívána k polévání vody při křtu), vzkříšení, někdy jako odznak poutníka - původně poutníka ke hrobu sv. Jakuba Většího v Compostelle, později k jakémukoliv hrobu světce, atribut sv. Jakuba většího a Rocha; may.: často ve spojení s vodami; řec.-řím.: atribut Poseidona /Neptuna a Tritóna, tritóni troubí na zakřivenou mušli, když táhnou Poseidonův vůz, v pohřebních obřadech znamená vzkříšení, naznačuje cestu po moři, sexuální žádostivost, atribut Afrodity/Venuše

MYSTERIA - výraz z řec. slova pro tajemství; v antice takto označovány slavnosti a obřady, kterých bylo možno se účastnit až po vykonání určitých zkoušek- o nich bylo samozřejmě zakázáno mluvit, takže dnes jsou jen chabé informace o tom, co se dělo

MYSTICKÁ SMRT - v ezoterice znamená přechod z jedné životní fáze do druhé - smrt pozemského, racionálního vnímání a přiklonění se ke spiritualitě a duševnímu růstu; v mystické praxi se provádí různé rituály, které mají tento přerod člověka symbolizovat - příkladem u svobodných zednářů je adept na nějakou dobu ukládán do rakve, aby tak byl pro vnější svět mrtev a znovu se zrodil jako vyšší duchovní bytost;

MYSTICKÝ UZEL - nepřetržité trvání věčného života; nekonečnost; nikdy nekončící moudrost a bdělost vědomí; 1 z 8 cenností či šťastných znamení Buddhovy šlépěje; v Číně symbolizuje dlouhověkost a také srdce plné soucitu

MYSTIKA - z řec. a znamená zavřít oči; označuje se tak určitá pasivní složka ezoteriky, neboť mystik se snaží skrze pohroužení se do sebe sama a pomocí meditace dosáhnout prožití božské povahy svého já i okolního světa; naproti tomu magie je složkou aktivní, neboť sama tvoří a obrací své snahy také do světa vnějšího

MYŠLENKOVÁ FORMA - forma původně myšlená, která získala s postupem času silou vůle ezoterika (mága) tvar v astrálním světě - viz egregore

MYTOLOGIE - nauka o mýtech, jejich vzniku a šíření; ale jde i o tradice předávání určitého pojetí víry či kultu mezi danou skupinou lidí

MÝTUS - obvykle symbolický příběh, založený na legendě určitého národa; lze jej vyložit několika možnými způsoby a jeho prostřednictvím je vysvětlován např. vznik světa nebo různých přírodních jevů; postavy z mýtů bývají často spojené s náboženstvím národa, jenž mýtus vytvořil a dále šířil; má vždy hlubší význam, nejde tedy o historku v dnešním smyslu slova, která pouze sděluje více či méně barvitě strohá fakta; ke správné interpretaci mýtu je vždy třeba důkladně znát symboliku, užívanou v prostředí, z nějž mýtus vzešel

N

NÁBOŽENSTVÍ - ustálená soustava představ o existenci nadpřirozených sil a skutečností mimo dosah empirické zkušenosti, jíž sdílí určitá skupina obyvatel; nadpřirozené síly jsou v nábož. interpretovány jako projev moci boha (bohů):

  • monoteismus - víra v jednoho boha
  • polyteismus - víra ve více bohů
  • panteismus - ztotožňování boha s přírodou
  • teopanismus - vše je součástí boha
  • religionistika - věda, která zkoumá náboženství z vnějšku
  • teologie - zkoumání z vnitřního úhlu

NADĚJE - na Západě je většinou symbolizována kotvou nebo ženou s koulí, rohem hojnosti, hruškou nebo úlem; někdy má jako pokrývku hlavy galeonu s napnutými plachtami; v křesťanském umění je většinou znázorňována s okřídlenou ženou a rukama vztaženýma k nebi a s kotvou u nohou; dalšími symboly naděje je kříž jako vzkříšení a koruna budoucí slávy podávaná andělem; v Egyptě je symbolem naděje bohyně Eset

NÁDOBA - universální ženský symbol; lůno Velké Matky; úkryt, ochrana; potrava, zachování; plodnost; představuje i niternost a vnitřní hodnoty; alch.: hermeticky uzavřená nádoba obsahuje protiklady, pojímá a vyživuje to, co má být proměněno; may.: převrácená nádoba je atribut Ix Čely, Paní duhy, jako bohyně Měsíce a záplav

NADPŘIROZENO - vše co je v rozporu s moderní vědou, či to, co se s její pomocí nedalo vysvětlit či objasnit; esoterika tohoto pojmu neužívá, neboť dle jejího učení je vše přirozené a pouze některé skutečnosti (pravdy) nejsou přístupné všem a pro jejich odkrytí je potřeba vysokého stupně duchovního rozvoje člověka

NAGUALISMUS - označuje se tak jakási forma spojení (či lykantropie), která spočívá v astrálním spojení člověka se zvířetem; je to druh magického spojení, při němž dochází nejen k dokonalému myšlenkovému spojení, ale i fyzickému přenosu informací z 1 subjektu na druhý - když se spojené zvíře zraní, člověk to cítí na svém těle

NAHOTA - přirozený, nevinný, rajský, stav; zrození; stvoření; obnova ve znovuzrození; vnitřní člověk zbavený pozemského bohatství a ctižádostivosti; sebezápor; odhalená skutečnost a pravda; nahá žena symbolizuje Matku-Zemi, Tellus Mater; je-li nahý hrdina či božstvo, je to znamení osvobození od veškeré pozemské poskvrny; v umění je nahá žena ambivalentní - buď je symbolem pravdy, nevinnosti, ctnosti nebo žádostivosti, nectnosti a nestoudnosti; rituální nahota znamená návrat do rajského stavu a do bezčasí, kde neexistuje stárnutí, způsobované časem; obnaženost před Bohem, obnaženost a neznalost studu ve stavu původní nevinnosti; duše zbavená šatu studu, těla a sobectví; oblečená ve svou vlastní moc; křestní nahota znamená odložit starou, hříšnou přirozenost a být znovu "zrozen v přirozenost novou", duchovní; v hinduistické, džinistické, buddhistické a tantrické symbolice znamená nahota být "oblečen do prostoru", znovu nabýt původního stavu, beztvarosti a prostoty; nahá žena představuje "prakrti", prahmotu a kosmickou prasílu; nahá Kálí ztělesňuje stav osvobození od iluzí; dokonalost a integrita; pro Římany znamenala nahota chudobu a hanbu; v křesťanském umění byla nahota ambivalentní, neboť mohla znázorňovat nahotu mučedníků, nedostatek světského bohatství nebo zbožné odřeknutí se pozemských statků, kajícnost, nebo naopak pohanskou či ďábelskou nestoudnost;

NAMMU - sumerská bohyně; chthonická stvořitelka a bohyně Matka; popisována i jako bohyně vodních hlubin; manželka boha nebe Ana a matka Enkiho; zplodila nejstarší bohy; bývá uváděna jako matka všech smrtelných bytostí - smísila hlínu, kterou jí donesli tvorové zvaní sigensišar a vdechla jí život, čímž stvořila lidstvo

NANNA - sumerský bůh Měsíce; hlavní astrální božstvo sumerského panteonu; ochranné božstvo města Uru; dle mýtů prorazil temnotu svým světlem, odměřoval čas a poskytoval plodivou sílu; býval zobrazován, jak cestuje ve voze či v bárce po obloze a vnáší světlo do temnot

NEBE/OBLOHA - transcendence; nekonečnost, výška; říše blaženosti; svrchovanost; řád; nebesa; řád ve vesmíru; bohové oblohy jako stvořitelé, všemohoucí strážci zákona a symbolizují kosmický rytmus; v matriarchátu jsou božstva oblohy zpravidla ženské; občas jsou bohové oblohy bezpohlavní; v hinduistickém symbolismu je obloha sítem, jímž je protlačována sómová šťáva, která se za doprovodu hromu a blesku snáší na zem jako déšť a oplodňuje zemi

NEBESA - nebe a země symbolizují ducha a hmotu a obvykle mateřský a otcovský princip - s výjimkou germánské, egyptské a oceánické symboliky, kde je toto postavení obrácené; v sakrální architektuře jsou nebesa znázorněna kupolí, stúpou, čhörtenem nebo centrálním otvorem v týpí, stanu nebo posvátné chýši; většinou jsou znázorněna v modré barvě, občas však v černé, ve tvaru kruhovém nebo vyklenutém; na Dálném Východě jsou nebesa znázorněna drakem a země bílým tygrem, také mlhou a horou, koněm a býkem

NECHUSTAN - kabalistický výraz pro hada, symbolizujícího pohlavní energii; analogicky odpovídá Hadí síle

NEIT - staroegyptská prabohyně, matka bohů; bohyně války a umění; dle 1 z mýtů se vynořila z vod praoceánu, aby stvořila svět; plula vodami Nilu až k jeho Deltě, kde založila město Saj, které bylo i centrem jejího kultu; považována za matku všech ostatních bohů; říkalo se jí "nebeská kráva"; v letitém sporu mezi Sutechem a Horem se přikláněla na Horovu stranu a vystupovala v ní jako poradkyně

NEKROMANTIE -  z řec. slov "nekros" (mrtvý) a "manteia" (věštba); budoucnost se vyjevuje prostřednictvím duchů zemřelých, kteří jsou vyvoláváni, aby zodpověděli dotazy; užívalo se jí již v antickém světě; nejstarší písemný doklad o ní je v Homérově Odyssey; praktikovala se prakticky ve všech kulturách; pevný postup není "veřejný!?"

NEPTUN - římský bůh moře; patron koní a jezdeckého umění; slavnosti "neptunalia"; řecký Poseidon

NEVĚSTKA -  v alchymii je nevěstka Prima materia, tělo ponořené v temnotě, to, co je nevykoupené

NEVIDITELNOST - značí magické schopnosti; smrt; symbolizuje ji plášť, přehoz, závoj a kapuce

NIGROMANTIE - název užívaný ve středověku pro černokněžnictví a čarodějnictví; z latiny "nigra" (černý) a "manteia" (věštba) - černá věštba - černé umění

NIRVANA - ze sánskrtu; v jazyce pálí; původně jako označení pro vyhasnutí ohně; Buddha jím označoval "vykoupení od žádosti, uhašení nenávisti a vyčerpání zaslepenosti" - nejvyšší blaženost; cíl o jehož dosažení by měl každý usilovat; možno jí dosáhnout cílevědomou prací

NOC - znamená temnotu, která předcházela vzniku kosmu, narození a která předchází znovuzrození, iniciaci a osvícení; chaos; smrt; rozpad; pomatenost; návrat do zárodečného stavu světa; noc je dle Hésioda "matka bohů", zahalující, mateřský aspekt ženské moci, obvykle symbolizovaný ženskou postavou pod baldachýnem posetým hvězdami, držící na každé ruce dítě - jedno černé (smrt) a jedno bílé (spánek); chůze za noční tmy symbolizuje esoterismus

NOMENOLOGIE - vyjadřuje vztah mezi jménem a jeho nositelem; zakladatel byzantský císař Nikeforos I.; dle ní má každé rodné (křestní) jméno svůj potenciál a svou energii, vznikající jak při prvém použití jména - např. v biblickém prostředí či při iniciačních obřadech, jednak užíváním v dlouhodobém průběhu; mezi jménem a nositelem existuje vzájemný vztah ovlivňování, jméno působí na projevy nositele, jeho jednání, chování, životní cíle

NUMEROLOGIE -  prastarý obor; předpovědi z čísel; disciplína spojená s filozofií, astrologií; určitý ekvivalent ke kabale; vychází z předpokladu, že vše podléhá předpovídatelnému vývoji v cyklech, které lze vyjádřit v číslech; numerologie pracuje s daty narození člověka, kdy se postupným sčítáním cifer dostaneme ke konečnému 1-cifernému číslu, dle nějž se usuzuje povaha a profesionální schopnosti člověka - toto číslo se označuje jako "vibrační"; příkladem člověk narozený 10.6.1966 (1+6+1+9+6+6=29=2+9=11=1+1=2); jednotlivá čísla se vypisují do tzv. numerologické tabulky, v níž jsou obsažena všechna čísla do 1-9 a vypisují se do ní čísla přítomná v datu narození; člověk narozený v onom datu tedy bude mít obsazena pouze políčka 1(2x), 6(3x) a 9(1x); každé číslo v tabulce je přiřazeno k určitým schopnostem:

  1. verbální projev
  2. Intuice
  3. Schopnost abstraktního vnímání
  4. Zručnost a asertivita
  5. Citová hloubka a vůle
  6. Láska a vztahy
  7. Schopnost pochopení druhých, vcítění, účast
  8. Logika a intelekt
  9. Analytické schopnosti

při výkladu se dále shlíží k rovinám, v tabulce, které rozdělujeme na vodorovné, svislé a příčné podle směru a plné a prázdné dle obsazení čísly; numerologie také pracuje se jmény dle systému, v němž jsou čísla přiřazena k písmenům, ale tento systém není jednotný a navíc nepracuje s písmeny s diakritikou a proto není přesná

NUMINÓZNÍ -  označení podstaty nábož. prožitku a cítění; jde o předstupeň náboženské exaltace či mystické extáze

NUN - egyptské prvotní božstvo - tvořivé; nejvyšší představitel tzv. božského Osmera; pokládán za boha pravodstva, který stvořil svět z prvotního chaosu a stal se otcem bohů; znázorňován je i v lidské podobě se 2 vysokými péry na hlavě, jak drží sluneční disk či sluneční bárku; někdy zobrazen jako muž s žabí hlavou či jako pavián

NUT - egyptská bohyně nebe a nebe samé; 1 z nejvýznamnějších tvořivých sil egyptské kosmogonie; bohyně matka a stvořitelka; dala život i ostatním bohům; personifikace nebeské klenby, oddělující řád nebes od prvotní hmoty; jejím tělem každý den putovala sluneční bárka, která večer vcházel do jejich úst a za úsvitu se vynořovala z vulvy; jejím symbolem byly hvězdy, které v noci pluly v loďkách pod jejím břichem; dotýká se země na všech 4 světových stranách; někdy zobrazena jako žena se supími křídly, která roztahuje nad zemřelými, aby je ochránila; patronka mrtvých

NŮŽ - oběť, pomsta, smrt; přeříznutí nožem znamená oddělení, rozdělení, osvobození; buddh.: řezání nožem ztělesňuje oproštění, symbolické odříznutí pout nevědomosti a pýchy; křesť.: mučednictví, atribut Abrahama, sv. Bartoloměje, Petra Mučedníka

NŮŽKY - ambivalentní symbol života i smrti; osud; jednota i rozdělení; přestřihávají nit života; atribut bohyně osudu Atropy, která přestříhává nit života

O

OBELISK - mužská plodivá síla; falický symbol; plodnost a obrození; stabilizující síla; světová osa (axis mundi), strom života; rituální střed světa; sluneční prst; v Egyptě symbolizoval boha Rea; sluneční plodivá moc

OBĚŤ - důležitá součást mnoha magických rituálů; prostředek pro získávání náklonnosti bohů, díky či usmíření; obětovávají se nejčastěji rostliny, zvířata, cennosti, ale jsou i známé lidské oběti; v chrámu, na magickém místě, u oltáře atd..; mnohé jsou i páleny;

OBŘÍZKA - iniciace, zasvěcení, čistota; obřad začleňující do náboženského či kmenového společenství

OCET - džbán s octem je na Východě symbol života; v alchymii představuje svědomí; v křesťanství je symbolem Kristova umučení

OČAROVÁNÍ - prostředek v černé magii; v očarované osobě má vzbudit lásku, nenávist, případně danou osobu přimět něco vykonat, co by dotyčný normálně neudělal

OD A OB - z kabaly; 2 druhy astrálního světla; ob je jeho kladným pólem, od záporným; oba póly se vyrovnávají v tzv. prvotním světle nazývaný "ór"

ODIN - též jako Wodan, Wothan, Vodan, Votan; starogermánský nejvyšší bůh; manželka Frigg; bůh válek, vítězství, smrti; v sídle bohů Ásgardu mu patřila zlatá síň Valskjolf s trůnem, z nějž mohl prohlédnout celý svět; vládl pozemským bojovníkům, padlých v bitvě "einherjům", kteří přicházeli v doprovodu Valkýr do Valhaly, aby zde hodovali a krátili si čas bojem; doprovázen 2 vlky Geri a Freki a 2 havranama Hugin a Mumin, kteří mu přinášeli zprávy z celého světa; jezdil na 8-nohém koni Sleipnirovi; vlastnil kouzelné kopí Gungni a kouzelný prsten Drauppi; libovolně mohl měnit podobu, ovládat mysl svých protivníků, věštit, čarovat, hovořit s mrtvými; aby získal tajné vědění, obětoval jedno oko; v bitvách doprovázen berserky; navzdory schopnostem nebyl pokládán za příliš důvěryhodného boha; často údajně neplnil své sliby a na cestě za svým cílem dokázal být krutý a nemilosrdný; uctíván zejména básníky, krály a kouzelníky; posvátný den má středu

OHEŇ/PLAMEN - proměna, očištění; životadárná a plodivá moc slunce; oplodnění; obnova života; moc a síla; energie; sexuální síla; ochrana a obrana; viditelnost a zkáza; tavení, vášeň; obětování; změna či přechod z jednoho stavu do druhého; oheň v podobě plamene symbolizuje duchovní moc a síly a transcendenci a je zjevením božství či projevem duše;  ztělesňuje pneuma a dech života; osvícení a inspirace; plamen spočívající na hlavě nebo obklopující hlavu, jako Nimbus, představuje božskou moc, mohoucnost duše či génia - taková hlava je považována za sídlo živoucí duše; při smrti opustí plamen tělo; oheň i plamen mohou označovat srdce; ambivalentní symbol; křest ohněm obnovuje původní čistotu tím, že spálí všechnu nečistotu a bezcennost; spojován s projitím ohně, jímž má být znovu získán ráj, který je od doby, kdy byl ztracen, obklopen ohněm či strážci s ohnivým mečem - symbolem toho, že neosvíceným a nevědomcům je cesta uzavřena; rozdělávání ohně je spojováno se zrozením a vzkříšením; nošení pochodní o svatbách znamená plodivou sílu ohně; oheň a voda spolu jsou důležitými principy vesmíru, ztělesněním aktivity a pasivity; oheň a vítr značí bohy hor a sopek; ; oheň domácího krbu je centrem domova; symboly ohně je trojúhelník  s vrcholem směřujícím vzhůru, vlasy, lví hříva, svastika, špičaté zbraně, jedle a azalka; alch.: ústřední živel jako sjednocovač a ustalovač; azt.: rituální smrt, spása, pokání; buddh.: moudrost spalující veškerou nevědomost, ohnivý sloup je symbol Buddhy, oheň stravuje a voda očišťuje; čín.: přítomnost božství, nebezpečí, hněv, zuřivost, rychlost, jako duchovní moc je solární jangová (voda jinová), symbolizován trigramem "li"; egypt.: ve spojení s Thovtem označuje inspiraci; hind.: transcendentální světlo a vědění; vitální energie moudrosti, ztotožňován i s ničivými silami, spojován s osvobozením a osvěžením, které poskytuje Šiva, ohnivý sloup a stoupající kouř védského boha Agniho představuje světovou osu, děsivý a černý aspekt ohně symbolizuje Kálí/Durga, rozdělování ohně je opakováním aktu stvoření, integrace a opětovným sjednocením prostřednictvím oběti, ohnivý kruh kolem Šivy znamená kosmický cyklus stvoření a zkázy, oheň jako živoucí plamen je kršna; indián.: v medicinmanově stanu je oheň ústředním sídlem Velkého ducha, prostředník mezi bohem a člověkem; írán.: párské chrámy mají oheň jako posvátný střed, místo božství, oheň symbolizuje božské světlo v lidské duši, je solární mocnost symbolizovanou Átarem, božským ohněm na obloze a ve dřevě, spojován se zákonem a řádem, v zoroastrismu "semeno mužů a býků pochází z ohně, nikoli z vody"; islám.: oheň a plamen jsou žár a světlo, božství a peklo; křesť.: náboženská horlivost, mučednictví, "ohnivé jazyky" ohlašují příchod Ducha svatého, oheň je také boží zjevení, hlas boží, plamen či planoucí srdce je atributem Antonína Paduánského; pýthagor.: spojován se 4-stěnem: jako je oheň prvním živlem, tak je 4-stěn prvním geometrickým útvarem; řec.-řím.: atribut všech bohů hromu a bohů kovářů /Hefaistos, Vulkán..), kteří symbolizují moc pozemského ohně, symbol Vesty/Hestie, bohyně ohně v krbu a ve spojení s Hermem/Merkurem značí inspiraci; sumer.-semit.:  Marduk byl bůh ohně, "plamen, který spaluje nepřátele"; žid.: boží zjevení, hlas boží

OKO - vševědoucnost; vševidoucí oko; vševidoucí božství; schopnost intuitivního zření; symbol všech slunečních bohů a jejich životadárné plodivé moci - jejich moc je vtěluje do boha-krále; dle Platóna sluneční smyslový orgán; mystické oko; světlo; vědění; osvícení; duch; ostražitost; ochrana; cílevědomost; stabilita; omezenost viditelného; 1000 či 10000 očí bohů oblohy jsou hvězdy (oči noci) představující ustavičnou bdělost, vševědoucnost, jež nezná spánku; neomylnost; "oko srdce" je orgán duchovního vnímání; androgyn (oválný ženský orgán, mužský kulatý); jednotlivé oko je buď symbol zla (jako u kyklopů) či nestvůr či oko osvícení, oko boha, věčnosti, soběstačnosti; vševidoucí oko je oko v trojúhelníku; na Západě je pravé oko Slunce, levé oko Měsíc - na Východě naopak; buddh.: světlo, moudrost, třetí oko Buddhovo, "planoucí perla" je duchovní vědomí, transcendentální moudrost; egypt.: komplexní symbol,"Horovo oko" je vševidoucí a je vykládáno jako Polárka a osvícení, oko ducha, Horovo oko a obočí symbolizuje moc a sílu, 2 okřídlené oči jsou 2 nebeské oblasti (sever a jih, slunce a měsíc), pravé oko je slunce (Re) a Usirem a levé oko měsíc a Eset, Reovo oko představuje posvátnou kobru, Horovo oko může být spojováno s měsícem a jeho fázemi a i symbolizovat oběti přinášené bohům v chrámech; hind.: třetí oko Šivy, perla uprostřed čela, představuje duchovní vědomí, transcendentní moudrost, Oko Varuny je slunce; indián.: oko srdce vidí všechno, je to oko Velkého ducha, vševědoucnost; írán.: král Jima, dobrý pastýř, vlastní sluneční oko a opatruje tajemství nesmrtelnosti; islám.: oko srdce je duchovní střed, sídlo absolutního intelektu, osvícení; japon.: z pravého Izanagiho oka se zrodil měsíční bůh; kelt.: zlý uhrančivý pohled, symbol zlé vůle a závisti, protiklad laskavého srdce plného velkorysosti a soucitu; křesť.: vševidoucí Bůh, vševědoucnost, moc, světlo, 7 očí Beránka z Apokalypsy je sedmero duchů božích, Boží oko v trojúhelníku je Bůh, Boží oko v trojúhelníku obklopené kruhem z paprsků představuje nekonečnou boží svatost; oceán.: slunce je veliká oční bulva; platón.: existuje oko duše, jímž lze vidět pravdu; řec.:  oko symbolizuje Apollóna jako toho, jenž shlíží z nebe, jako slunce, jež je také okem Dia/Jova; sumer.-semit.: oko znázorňuje Eu či Enkiho, "pána posvátného oka" a znamená moudrost, vševědoucnost, ostražitost, Fénický El má dvojí tvář a 4 oči, 2 zavřená a 2 otevřená, symbolizující ustavičnou bdělost

OKŘÍDLENÉ SLUNCE - symbol Hora; křídla sokola, který chrání svět

OLEJ - zasvěcení, svěcení; milost; duchovní osvícení; plodnost; pomazání olejem znamená vlití nového božského života; vysvěcení; udělení boží milosti nebo předání moudrosti

OLOVO - v alchymii je těžkým, kalným stavem kovu nebo lidské existence či duše; obecný kov; hutnost; temné na tělo vázané vědomí; nechápavost;  zatvrzelý nechápavý člověk, na kterém se uskutečňuje dílo proměny; kov Saturnův

OLTÁŘ - boží přítomnost; sjednocení s božstvem pomocí oběti; oběť; díkůvzdání; integrace; umístění na východní části chrámu - směr slunce a ráje; má-li tvar hrobu, znázorňuje přechod ze smrti do života a z času do věčnosti; stupně k oltáři znamenají rituální výstup; oltáře z kamene či meteoritu znamenají nezničitelnost a nepomíjejícnost božství; často spojovány se stromem, který jako komplementární aspekt představuje změnu a obnovu; aztéc.: válcovitý sluneční kámen byl užíván k obětním a astronomickým účelům; buddh.: středem projevované úcty jsou spíše sochy Buddhy, světců nebo legendárních bytostí, než oltář, i když i ten může být využit - pak slouží tomu, aby na něj byly přinášeny knihy, obrazy, posvátné předměty a obětní dary, chybí představa zavedeného obětního obřadu; hind.: védský oltář pro zápalné oběti přebírá vertikální symboliku světového středu, je obrazem světa a znamená stvoření světa, hlína z níž je postaven znamená zemi, voda nezbytná k promísení znamená původní vody, boční stěny představují buď atmosféru, nebo oceán, který obklopuje zemi, oltář je na 3 okrouhlých děrovaných cihlách nebo kamenech, které symbolizují 3 na sebe navrstvené světy a rovněž představují Agniho, Váju a Áditju - světla světa; nejspodnější kámen symbolizuje védský Agniho oheň, prostřední kámen mezilehlý svět a vrchní kámen "oko" či otvor směřující k nebi, průchozí prostor uprostřed je jak kouřovým kanálem, tak i cestou k vyššímu světu, vedoucí ze smrti k nesmrtelnosti, z temnoty ke světlu; křesť.: oltář představuje hrob i vzkříšení, smrt proměněnou v život, Kristovu oběť zpřítomněnou v eucharistii a Krista jako slunce spravedlnosti, dřevo symbolizuje kříž, kámen kalvárskou skálu a umístění oltáře na vyvýšeném místě nanebevstoupení i Kristovo utrpení na skalnatém pahorku, 3 či 7 stupňů k oltáři symbolizuje buď Trojici či 7 darů ducha svatého, plátěná pokrývka oltáře představuje rubáš a svrchní brokátová tkanina znázorňovala slávu královského trůnu; žid.: kadidlový oltář symbolizoval modlitbu

ÓM - posvátná slabika; sánskrt; nejznámější mantra

OMEGA - konec; neodvolatelnost; spolu s alfou jsou symbolem Boha - symbol počátku a konce; spolu s úroborem značí totalitu

ONDŘEJŮV STUPEŇ - ve svobodném zednářství se takto označují 4 a 5 stupeň zasvěcení

OPÁNKY - okřídlené opánky symbolizují hbitost a jsou atributem božích poslů, zejména Herma/Merkura a Persea

OPASEK -  připoutání k mocenskému postavení nebo úřadu; splnění; oddanost; ctnost; síla; vítězství; opasek zdvojnásobil Thorovu sílu

OPEŘENÉ SLUNCE - symbol prérijních indiánů se stylizovanými pery, které směřují jak dovnitř, ke středu, tak ven, k periferii; spojuje v sobě symbol slunce a orla a představuje vesmír; střed; solární moc; majestát; vyzařování moci;

ORÁKULUM -  předměty v mantice, kde se zjevují odpovědi na otázky - většinou magické zrcadlo, křišťálová koule; značí i místo, kde se věští (př. Delfy..) či i věštbu samu

ORGIE - původně v Řecku náboženské obřady, jejichž cílem bylo navození zvláštního druhu exaltace; dnes většinou pro nespoutané veselí často spojené se sexuálními excesy

ORNÁT - křesť.: Kristův bezešvý šat, představující křesťanskou lásku, kříž na zadní straně symbolizuje kříž nesený na Golgotu a písmeno Y Kristovy ruce natažené na kříži, přední strana znázorňuje sloup Kritova bičování - nosí se přes ostatní liturgická roucha a značí tedy ochranu, kterou poskytuje láska, je také purpurovým pláštěm královské důstojnosti

OSVÍCENÍ -  v mystice intenzivní prožitek vnitřní a duchovní pravdy, jenž vede člověka na cestu sebepoznání a dokonalosti

OŠTĚP - symbol světové osy; falický symbol; mužský princip; životadárná síla; plodnost; válečnická zdatnost; kouzelnická hůlka; atribut bojovníků a lovců; čín.: insignie různých bohů; kelt.: oštěp či kopí spolu s prakem je Lughovou "dlouho rukou"; řec.-řím.: oštěp a štít efébů symbolizovaly uvedení do dospělosti, zdatnost dospělých, atribut Athény/Minervy a Area/Marta; skand.: oštěp Gungnir, ukovaný skřítky a používaný Odinem, nikdy nemine cíl

OUIJA - též Quija; pomůcka při seancích; deska na komunikaci s duchy...

P

PÁD, PRVOTNÍ HŘÍCH - zapletení se do materiálního a individuálního světa; symbol člověka zapomínající na svůj božský původ a božskou přirozenost; ztráta ráje; dualita vlastní člověku i procesu projevování

PAGODA -  obraz posvátné hory jako středu světa a axis mundi; její patra znamenají stupně na cestě do nekonečného a bezhraničného prostoru; podoba se vyvinula ze stúpy;

PAHOREK, VAL -  Matka-Země; obydlí mrtvých; vstup do podsvětí; pahorek může přejímat symboliku hory jako omfalu, středu světa, nebo jako bydliště bohů

PA-KUA - 8 komplementárních dvojic protikladů, obvykle uspořádaných do kruhu, jehož obvod symbolizuje čas a prostor; každý z trigramů ztělesňuje nějaký přírodní jev; existují 4 jinové a 4 jangové síly, vytvářející ve vesmíru rovnováhu a harmonii; přerušované čáry jsou jinové, plné jsou jangové

PALEC -  moc a přenášení moci; palec mířící vzhůru znamená blahodárnou moc, štěstí a dobrou vůli; palec mířící dolů je opakem všeho; natažený palec a ukazováček mají falický význam

PALIČKA -  autorita; určující vůle; mužská sía; částečně sdílí symboliku kladiva jako atributu boha hromu; čín.: palička a dláto jsou atributy Lej-Kunga, boha hromu; jap.: "kladivo stvoření", spojené mužské a ženské mocnosti; kelt.: atribut Sucella

PALIČKA A MOŽDÍŘ - lunární symbol; spojován s Velkou Matkou; moždíř je dutina, receptivní, ženský princip, v níž palička roztlouká elixír života; dle čínského symbolismu drží "zajíc v Měsíci" paličku a moždíř, v němž mísí elixír nesmrtelnosti; palička a moždíř jsou též symboly malých věcí, které ovlivňují životní situaci, nebo události;

PALINGEZE - herm. alch. umění rekonstruovat spálené objekty z jejich vlastního popela; symbolizoval ho fénix; traduje se, že Athanasius Kircher předvedl před královnou Kristinou Švédskou palingezi růže; v ezoterice má spojitost s reinkarnací

PAN - řecký bůh lesů, pastvin, ochránce lovců a pastýřů; zobrazován s kozlíma nohama; rohy na hlavě; měl u sebe girlandu z piniových větví a pastýřskou holí, píšťalkou v ruce; žil v horách a jeskyních ve společnosti satyrů a nymf; znám jako výtečný hráč na píšťalu známou jako syrinx (Panova flétna); od jeho jména je odvozována "panická hrůza", neboť Pan dokázal k smrti vystrašit pastýře či poutníky, kteří ho probudili ze spánku

PANACEA - v alchymii užívaný termín pro všelék, prostředek účinný proti všem nemocem; Raymundus Lullus považuje za taková univerzální léčiva zejména skalici modrou a skalici zelenou; analogicky pro termín "elixír"

PANSOFIE - označení od Jana Amose Komenského, který se pokoušel shrnout veškeré vědění lidstva do jediné vědy (všemoudrost); razil i teorii, že by všichni vzdělanci světa měli vzájemně spolupracovat na společném díle

PANTAKL - z řečtiny; panta (vše) - vševysvětlující; magický obrazec; v ceremoniální magii se užívá jako prostředku k poutání sil, se kterou se operuje

PAPRSKY - slunce; božská záře; božská přízeň;  vyzařování božského rozumu, nús; "corona radiata" jsou vlasy slunečního boha, zlaté paprsky Héliovy; dvojitá svatozář znamená dvojí aspekt božství; paprsky vycházejí z ramen či zad babylonského boha Šamaše; 7-mý sluneční paprsek je cestou, po níž člověk přechází z tohoto světa do onoho světa a sluneční branou či dveřmi; rovné paprsky obvykle označují sluneční světlo a zvlněné paprsky jeho žár;

PAPRSKY KOLA - totožnost se středem, s esenciálním a s obvodem, s existenciálním a s analogickým; paprsky kola představují síly aktivního a pasivního tvoření; 4 paprsky označují 4 rajské řeky a čtveřici vůbec; přebírá i symboliku kříže v kruhu

PÁRA - v rituální parní lázni v sauně severoamerických indiánů představuje pára nevinnost a posvátnou a životadárnou moc Ducha

PARALELNÍ SVĚTY - teorie o paralelních světech jsou známy již z dávné minulosti; světy nacházející se v jiných dimenzích (prostoru a času), které za normálních podmínek nevidíme, ale za určitých okolností lze do nich proniknout, či mohou ony bytosti vstoupit do našeho světa; existují nezávisle na našem světě, ale v jistém slova smyslu je s ním kompatibilní - teorie o pohádkových bytostech

PARAPSYCHOLOGIE - para (vedle), psychologie (nauka o duši); výzkum nadsmyslových schopností, jímiž jsou někteří lidé nadáni a další;

PAROHY - atribut rohatého boha a sumerského Enkiho, jehož emblémovým zvířetem je tvor s hlavou a předníma nohama kozy a s rybím tělem; parohy znamenají plodnost v přírodě i u člověka; nadpřirozená moc; moc nad přírodou; paroží o 10 výsadách jsou znamením šamana

PÁS - ambivalentní symbol - buď poutá k osudu, nebo ke smrti; může znázorňovat životní koloběh nebo svrchovanost, moudrost a sílu; může znamenat panenskost, manželskou věrnost anebo plodnost; s mečem značí sílu a moc; připnout si pás znamená připravit se k nějakému úkolu; oceán je pás země; pás cudnosti bohyně, světce či panny je ochranný talisman a zabraňuje netvorovi, aby uplatnil svou moc, jako v příběhu o svatém Jiří, jenž hodil pás královské dcery zraněnému drakovi na krk a ten zázračně zkrotl; hind.: pestrobarevný pás znázorňuje časové cykly a jeho kruhová podoba znamená koloběh kosmického řádu, rovněž je i symbol podruhé narozených; křesť.: pás tvořený provazem předtsavuje provaz spoutaného Krista a zavazuje nositele, aby mu sloužil, opásat svá bedra značí započít práci či se pustit do díla, řeholní provazy značí jednak Kristovy provazy a jednak slib zdrženlivosti a pokoru; řec.: atribut Hippolyty, královny amazonek, symbol síly a svrchovanosti, Afrodítin kouzelný pás měl moc propůjčovat nositeli milostný půvab a přitažlivost, symbol manželské věrnosti;  skand.-germ.: pás síly je atributem Tóra; žid.: přepásání roucha značí oceán obklopující zemi

PASTÝŘ - vůdce a ochránce každého stáda; zachránce; pastýř je někdy spojován s bohem mrtvých; buddh.: Čänräzig se vtěluje do Dalajlamy ("se všemi soucítící dobrý pastýř"); egypt.: Re je pastýř všech lidí, faraoni byli pastýři svých stád; hind.: Šiva je pastýř a Kršna je spojován s pastýři a mladými ženami, které hlídaly krávy; írán.: Jima, dobrý pastýř, vlastní sluneční oko a opatruje tajemství nesmrtelnosti; islám.: "Boží sláva je uprostřed pastýřů"; křesť.: Kristus je dobrý pastýř a symbolizuje jeho lidskoust a soucit; řec.: Orfeus Búkolos je dobrý pastýř, jehož atributem je beran nebo kůzle, které nese na ramenou, Hermés je též pastýř, který nese na ramenou berana, Pan je pastýř, Hermés nebo Merkur je také pastýřem duší; sumer.-semit.: Tammuz je pastýř a ochránce stád, fénický Amymos a Magios učili lidi pastevectví

PATA - zranitelná část jinak nezranitelné osoby - Kršny či Achillea; část, která zabije hada

PÁTEŘ - světová osa; opora; pevnost; po rozsekání Usira na kusy, byla jeho páteří sestavena - symbol sloup džed; u japonských Ainuů je páteř sídlem života a u prvního stvořeného člověka byla páteř vytvořena z ohebného vrbového dřeva; v Hinduismu je páteř kanálem, jímž probuzená Kundaliní, ležící jinak svinutá u páteře jako had, stoupá; symboly páteře jsou všechny světové osy, hory, sloupy, stromy, rohy, nohy; hora Méru je páteří světa

PAZOUREK -  oheň, zrození ohně; tvrdost srdce - lhostejnost; jiskra lásky; vyvolávání v život; hroty šípů z pazourku jsou kouzelnými zbraněmi a odvracejí zlo;

PAŽE - zdvižené paže znamenají snažnou prosbu, modlitbu, kapitulaci; četné paže bohů a bohyň znázorňují soucitnou pomoc, a nesou-li různé symboly, představují rozmanité síly a rozličnou působnost universální přírody a také jednotlivé okruhy božství; 2 paže jsou v gnosticismu Sofia a dynamis: moudrost a síla, čin;

PEC - proměňující ženská moc; lůno; zrození; v alchymii je to Athanor, "tělo" lidské duše, v němž se odehrává proces Velkého díla, proměna obecného kovu, proces symbolizující pokrok v sebeovládání neosvíceného člověka; oheň představuje ducha;

PEČEŤ - autorita; moc; vlastnictví; individualita; diskrétnost; panenskost; uzavření smlouvy;

PENDL - kyvadlo

PENTAGRAM - z řec. Penta (5) a gramma (písmeno) - 5 písmen; používá se pro označení  5-cípé hvězdy, pětiúhelníku; od Pythagorových dob byl užívaný filozofy, vědci i mágy jako symbol harmonie a zdraví; propůjčuje vládu nad elementy (pentagramový rituál); užívá se i slovo pentakl; někdy jako muří noha (nakreslený jedním tahem a rychle)

PENTAGRAMOVÝ RITUÁL - magický rituál; zaříkávání a ovládnutí 4 elementů; ve známost vešel díky Hermetickému řádu Zlatého Úsvitu, který jej praktikoval

PENTAKL -  pentagram

PERISPIRIT - termín ve spiritismu; označení substance, jejíž pomocí se uskutečňují materializace duchů během seancí; autorem je francouzský pedagog, spisovatel a spiritista Allan Kardec (vl.jm. Hippolyte Léon Denizard Rivail)

PERO - stvol sítiny s násadkou je obrazem pro probuzení duše, atribut Thovta; islám.: rákosové pero symbolizuje universální intelekt, absolutní bytí, jež píše osud na tabulku prima materia; křesť.: učenost, evangelisté, atribut svatého Augustina, atribut svatého Bernarda a Tomáše Akvinského;

PERO A PEŘÍ - moc; síla; triumf; pravda, která musí vystoupat; lehkost; sucho; nebe; výška; rychlost; prostor, let do jiných říší; duše; živel vzduchu; peří na přilbách bojovníků znamená čest, vítezství; nosit pera znamenalo získat moc ptáka; 2 pera společně symbolizují světlo a vzduch, oba póly; 3 pera jsou spojována s představou stylizované lilie a jsou emblémem knížete waleského; bílé pero značí oblaka, mořskou pěnu a zbabělost; koruna z peří značí sluneční paprsky; aztéc.: nebeská moc, duše; egypt.: svrchovanost, pravda, let, beztížnost, suchost, výška, Re,  atribut bohyně pravdy a řádu Maat, božstvy s pery jako atributa jsou i Amon-Re, Usire, Hor, Šov, Hathor, Moncev, Nefertum, Usire vyvažuje duše pery pravdy; indián.: orlí pera znázorňují Velkého ducha, ptáka hromu, universálního ducha, ale i také paprsky světla; kelt.: pláště z peří, které nosili kněží, představovaly cestu do jiného světa, též víly nosily peří na oděvu; křesť.: rozjímání, víra; skand.: Freyja vlastní kouzelný šat z per, který umožňuje svému nositeli létat; šaman.: šat šamanů posetý peřím jim dává moc létat do jiných světů a do nebe, komunikovat s duchovním světem a podnikat cesty za poznáním - též mohou pro stejný účel využítm masky ptáka či pokrývka pokrytá peřím; taoist.: atribut kněze "opeřeného mudrce" nebo "opeřeného návštěvníka", komunikace s oním světem; toltéc.: opeřené hole představovaly modlitbu, rozjímání

PERSEFONA - řecká bohyně smrti; dcera Dia a Déméter; manželka Háda, který ji unesl

PERUN - slovanský  bůh bouře, hromu a blesku; nejvyšší bůh slovanského panteonu; později i bůh deště a úrody; atribut - ohnivá sekera; posvátné zvíře - býk; strom - dub; je mu zasvěcen čtvrtek

PĚT TIBĚŤANŮ - soustava 5 tibetských cviků, které mají sloužit pro zdraví a podporu duchovního růstu člověka; označovány za "pramen mládí" (či zdraví); údajně pochází z tibetských klášterů, kde byla chována v tajnosti; autorem knihy, která cvičení popisuje je Peter Kelder, jemuž o něm měl říci vysloužilý voják - důstojník britské kolonizační armády, který se s ním seznámil během svého pobytu v Tibetu; kniha vyšla v 1. pol. minulého století; z lékažského hlediska jde o cviky obnovující páteř a její pohyblivost; dle jógy, cviky otevírají čakry

PEYOTL - kaktus s lat. názvem "Lopophora williamsii"; roste především v zemích Latinské Ameriky, kde byl původním obyvatelstvem uctíván jako posvátný; užíván při náboženských obřadech; obsahuje psychotropní látku mescalin, jejíž účinky jsou obdobné k LSD; v užívání nedochází prý k fyzické závislosti a nemá vedlejší účinky na lidské zdraví; nepatří do rukou laiků - psychotropní účinky jsou velmi silné a vhodné dávkování se odhaduje jen velmi těžko; neužívat laicky;

PILA - zlatou pilou je slunce rozrážející temnotu; atribut slunečního boha Šamaše; v křesťanství je pila atributem Šimona Horlivce a spolu s ostatními tesařskými nástroji atributem svatého Josefa; atribut Izajáše

PÍSEK - nestabilnost; nestálost; v Islámu symbolizuje čistotu, protože je užíván při rituálním očištění, pokud není k dispozici voda;

PÍŠŤALA - harmonie; Panovy rákosové píšťaly představují universální harmonii v přírodě; byla nástrojem satyrů

PIVOŇKA - čín.:princip jang (1 z mála jangových květin), mužskost, světlo, sláva, láska, štěstí, bohatství, jaro, mládí, je císařskou květinou, o níž se říká, že se jí nedotýká jiný hmyz než včely, často spojována s pávem; japon.: manželství, plodnost, jaro, sláva, veselost, bohatství; řec.: léčivost

PLÁČ - smutek; hoře; rituální pláč byl součástí obřadů spojených s umírajícím bohem; pánem pláče byl Tammuz

PLANŠETA - pomůcka ve spiritismu; destička na kolečkách s otvorem uprostřed; do otvoru je vsazena tužka a médium položí na planšetu prst - tužka pak píše díky spojení s....  a zanechává vzkazy či stopy na podložce; automatické psaní

PLÁŠŤ -  ambivalentní symbol jednak moci, postavení a důstojnosti a jednak předstírání, stažení se a záhadnosti; temnota; utajování; tajemnost; rezervovanost; skrývání; zvláštní role; nošení rituálního pláště symbolizuje transformaci; plášť Velké Matky, královny nebe, je obvykle blankytný; v magii znamená obvykle neviditelnost; na rozdíl od tuniky, skrývá plášť pravou povahu člověka; tmavý plášť znamená ochranu; hind.: Indra nosí modrý plášť do deště; křesť.:  atribut svatého Martina z Toursu, jenž se chystá rozetnout plášť mečem, atribut svatého Raimunda, jemuž plášť slouží i jako plachta; řec.: plášť efébů při iniciačních obřadech měl barvu smutku - černý či šedohnědý, což symbolizovalo smrt dítěte a zrození mužství;

PLATONSKÝ ROK - období, které trvá 25850 let; doba, jež potřebuje jarní bod k tomu, aby 1x oběhl kolem ekliptiky; potřebuje tedy asi 2150 let pro projití do nového znamení zvěrokruhu; vstupem do nového znamení začíná "nový věk"; za méně jak 140 let vstoupí lidstvo do věku Vodnáře

PLEROMA - v gnosi označení pro "pravodstvo" - jako výchozí stav veškerého bytí

PODKOVA - otevírá-li se vzhůru, ztělesňuje svým srpkovitým tvarem měsíc a měsíční bohyně a přejímá symboliku rohů: moc a ochranu; může znázorňovat jóni; odvrací zlo a přináší štěstí; v obrácené poloze je zbavena své moci

PODVĚDOMÍ - hluboké, nevědomé vrstvy lidské duše, duchovní síly a proudy, které byly dříve interpretovány jako projevy démonů či duchů; ke skrytým oblastem vlastního já se můžeme dostat buď pomocí magických rituálů, automatického psaní, skrze sny; mimo magii, jako psychologický termín je výraz užíván pro nevědomované či vytěsňované zážitky a jiné psychické fenomény, které ovlivňují osobnost, aniž by si toho osoba byla vědoma;

POHÁR - otevřený, receptivní,  pasivní, ženský princip; doušek života; hojnost; nesmrtelnost;  symbolika posvátného poháru či kalicha se objevuje v mnoha iniciačních tradicích; převrácený pohár představuje prázdnotu, tedy marnost; hind.: 4 obětní poháry véd představují 4 řeky ráje, které tvoří kříž pozemského světa, pohár umístěný na podstavci představuje bytost, která se nabízí jako oběť nebi a přijímá z nebe hojnost darů a milost; islám.: Džámího pohár, do něhož nahlížejí súfijové, představuje zrcadlo světa; kelt.: srdce; život; spolu s kladivem na dlouhé rukojeti je pohár atributem Sucella; křesť.: Kristův smrtelný zápas v Gatsematské zahradě, pohár či kalich s hadem uvnitř je atributem Jana Evangelisty, rozbitý či prasklý pohár je atributem svatého Donáta a Benedikta

POCHODEŇ - život; oheň jako plamen životního principu je falický a dřevo má povahu ženskou; symbolizuje božský mužský princip, jenž povstává ze ženského stromu, plamen duše připoutaný k dřevěné hmotě, tedy oplodňující duchovní oheň, osvícení, inteligenci, pravdu, nesmrtelnost, také boha, který ozařuje temnotu a svým pohledem vše proniká; hořící či vztyčená pochodeň představuje život; uhašená či držená tak, že směřuje dolů, značí smrt; mohou i znamenat vycházející a zapadající slunce, světlo a temnotu; ošení pochodně při svatbách a obřadech značila oplodňující moc ohně; křesť.: Kristus jako světlo světa a i odkaz na situaci jeho zrady, atribut svaté Doroty, pes s pochodní v ruce je atribut svatého Dominika; mithr.: světlonošové Kautés a Kautopatés, býk a štír, drží pochodeň vztyčenou a skloněnou jako znamení života a smrti, vycházejícího a zapadajícího slunce, rána a noci, jara a zimy, prodlužování a zkracování dní atd..; řec.: život, Heraklova zbraň proti hydře, atribut Érota a Afrodity, symbolizující žár lásky, atribut Cerery, Hekaty a Hefaista; řím.: pohřební symbol, neboť ozařuje temnotu smrti a poskytuje světlo v onom světě,atribut Vulkána a  Herkula; slovans.: znovuzrození slunce,jež je dílem slunečního boha Svaroga; žid.: v kabale jako pochodeň inteligence a světlo vyrovnanosti

POKROPENÍ, VYKROPENÍ - očištění; vysvěcení; posvěcení; vypuzení zlých sil;

POLE - Matka-Země, velká živitelka a dárkyně života; hind.: "Žena je pole, muž je semeno."; islám.: "Ženy jsou pole."

POLÍBENÍ - znamení dobré vůle; mír; zpečetění smlouvy; dobrý úmysl; sounáležitost; usmíření; láska; posvátný kontakt s předmětem; políbení ruky či noh je gestem pokory nebo snažné prosby o ochranu; Jidášův polibek znamená zradu

POLTERGEIST - výraz z němčiny, jehož význam zní "hlomozící duch"; většinou se váže na pubertálního jedince; projevy jsou samovolné přemisťování nábytku, poruchy elektrických zařízení; časem vše mizí; závisí na osobě, ne na místě - pokud se jedinec přemístí, jevy jdou s ním na nové místo; obvykle mizí na prahu dospělosti - možné vysvětlení ve vzteku, hněvu a nepřátelstvím v okolí adolescenta;

POMAZÁNÍ - vysvěcení; pomazáním je někdo nebo něco oddělen; blahobyt; radost; vlití božské milosti;

POSEIDON - řecký bůh moří; patron námořníků; byl prý prudké a vznětlivé povahy (jeho hněv zapříčiňoval bouře); dostával se prý do konfliktů s ostatními bohy i s lidmi; zobrazován bývá jako starší muž s plnovousem, trojzubcem; výborný věštec; jeho posvátné zvíře byl kůň (kterého stvořil tím, že oplodnil zemi), býci a delfíni; posvátný strom - borovice; římský Neptun

POSTĚNÍ SE -  pokora a pokání; árijsko-keltská metoda k upozornění na nešvary

POSTŘIŽINY -   vystříhání či vyholení vlasů je symbol pro sebezápor týkajících se plodivých sil přírody; duchovní proměna; asketický život; být nahý jako novorozenec;  vykročení na duchovní cestu sebezáporu a odřeknutí se světa; zasvěcení;

POUŠŤ - opuštěnost; prázdnota; uvolněnost; rozjímání ticha a božího zjevení;

PRÁNA, PRÁNAJÁNA - nauka o životní síle prána; důležitá součást indického okultismu (teozofie); podstatou je dech a dýchání; ovládání dechu se cvičí v pozicích zvaných Ásany; pomocí dechu člověk ovládá i své tělo a mysl a dokáže v sobě aktivovat skryté schopnosti

PRATUR - symbolické zvíře boha země Enlila a Marduka, pána nebes a země

PRAVÁ STRANA - solární, ven a budoucnosti obrácený princip; čestná strana; v čínské symbolice jde o jangovou, mužskou stranu;

PRAVÍTKO S OLOVNICÍ - v sakrální architektuře symbolizuje transcendentní vědění; pravzor řídící veškeré dílo; spravedlnost a poctivost; atribut apoštola Tomáše

PREKOGNICE - z latiny (preconicio - vědět předem); schopnost vidět či vědět o událostech dříve, než se stanou; i jako předtucha či vidění; často ve snu nebo v bdělém stavu; někdy ve změněném stavu vědomí

PRIAPUS - i priapos; řecko-římský bůh plodnosti; ochránce vinic a zahrad; syn Afrodity a Dionýsa; zobrazován nejčastěji jako satyr či jako malý nevzhledný mužíček s obrovským falem

PROKLETÍ - na rozdíl od kletby, o které mluvíme většinou ve spojitosti s osobou či činem, označuje se prokletí na věci, domy, letadla...; většinou jdu o náhodnou smůlu, jejíž odraz si v sobě daný předmět neustále nese a který se neustále opakuje jako smyčka na pásce

PROMETHEUS - řecký hrdina, bůh, stvořitel lidí; na Olympu ukradl oheň (či Diovi) a daroval ho lidem; naučil lidi různým dovednostem, řemeslům, umění, čtení a psaní; za trest ho dal Zeus přikovat ke skále na vrcholu Kavkazu, kam za ním každý den přilétal obrovský orel a vytrhával Prométheovi játra; do dalšího dne mu játra dorostly a vše se opakovalo; z jeho pout ho vysvobodil hrdina Herakles, který orla zabil a Prométheovy okovy rozbil;

PSÍ - duševní energie umožňující jasnozřivost a podobné činy

PSILOCYBE - stopkovitá nejedlá houba obsahující psychotropní látky psilocybin; v latinské Americe jde o posvátnou houbu, jíž jsou prokazovány božské pocty; konzumuje se během náboženských slavností a její požití vyvolává božské vidiny; v USA mají příslušníci původních indiánských kmenů dovoleno houbu používat, pro ostatní je jako droga zakázaná; příbuzné houby rostou po celém světě;

PSYCHOKINEZE - schopnost pohybovat předměty či měnit jejich tvar pomocí myšlenky, duševní energie, bez fyzického kontaktu; i jako telekineze

PSYCHOTRONIKA - novější název pro parapsychologii

Duchovní a magie

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek