Podoby smrti

Indonésie:

• V Indonésii na ostrově Sulawesi je zvyk nechávat mrtvého v domě s příbuzenstvem – víra v uvěznění duše uvnitř těla, dokud se fyzická schránka úplně nerozloží
• Tělo se zabalí do látek, aby byl zápach snesitelnější; je jí podáváno jídlo i pití, promlouváno k ní ze strachu, aby se duše nerozhněvala
• Zemřelí je v úctě; až po úplném rozložení těla se koná pohřeb
• Indonésané smrt oslavují; pohřeb formou několikadenních slavností spojených se zabíjením zvířat a občerstvením (nevím, proč mi tu sem furt padá slůvko obžerství)
• Dle tradice duše zabitých zvířat na pohřbu budou provázet zesnulého na cestě ke znovuzrození, v nějž místní věří
• V jiných částech Indonésii se koná tzv. „druhý pohřeb“ – tělo se po smrti nenechá doma, ale v hluboké jámě, která zůstává otevřená několik týdnů; tělo pak vyjmuto, kosti očištěny od tkání, omyty a tím je život zesnulého teprve považovaný za ukončený a může být uložen k věčnému odpočinku
• Podobný obřad druhé smrti je na Madagaskaru; tradice „famadihana“ – ostatky vyjmuté po několika týdnech z hrobu se vystavují, aby se ještě lidé mohli s mrtvým rozloučit; často se nad mrtvolou tančí a pije

Kam se jede a co s sebou:

• Klinická smrt – ustane práce plic, srdce a mozku; lidé co prožili klinickou smrt se shodují, že ve smrti není prázdno
• Mluví se o světlu, které se jich ptá, jestli jsou připraveni odejít a přitahuje je k sobě; jiní spatřují výjevy ze svého života, zesnulé blízké či bytosti komunikující prostřednictvím myšlenek
• Někteří viděli sami sebe, jak opouštějí tělo a vnímali reakce lidí okolo – častá konfrontace se skutečným děním
• Někteří ale popisují svůj zážitek jako děsivý; cítili chlad, lhostejnost či viděli děsivé tvory; názor vědců je jasný – halucinace
• Indonésie, Tibet atd. – panuje víra v přechodný stav mezi životem a smrtí.. tzv. „bardo“; duše stále uvnitř a může být ovlivněna modlitbami; Tibeťané rozdělují bardo na několik fází; v nich se postupně nachází člověk v transu, přijímá modlitby, čelí oslnivému světlu, které je pro dobré krásné a pro provinilé děsivé; následovat má přehled života a pak duše prý čeká na nové zrození
• „světlo“ by se tehdy mohlo nacházet v bardu; v popisech lidí, kteří prožili hlavní smrt
• Představy o smrti různých kultur, které se navzájem neovlivňovali, jsou si mnohdy záhadně podobné a to i přes vzdálenost
• Většina kultur dávala do hrobů různé předměty, které by nebožtík mohl potřebovat; věřilo se, že svět mrtvých a živých jsou si náramně podobné
• Hroby a hrobky bohatých byly často naplněny zlatem a cennostmi, aby si nebožtík i po smrti mohl užívat pohodlí
• I obyčejným lidem byly do hrobu dávány předměty a to i v dobách nouze
• Inuité ve smrt věří tak silně, že nebožtíkům dávali zbrusu nový kožich, nejlepší jaký se dá sehnat a to i na úkor sebe

Aztékové:

• Aztékové do hrobu zesnulých dávali pevná lana, žebřík a těžké vlněné přikrývky či čerstvě nabroušený nůž
• Pohřbívali i se svými psy
• Dle aztécké víry ve smrt se duše vydává na těžkou cestu, kterou musí zvládnout, aby dosáhla klidu v zemi Mictlan, ležících v pouštích severu a je tak nutné, aby byla dobře vybavena
• Na pouti musí překročit pásmo hor, pokořit divokou řeku, zdolat kluzný vrch ze sopečného skla obsidiánu a čelit větrům, jež ji chtějí rozervat na kusy
• Pak je nucena bytost bojovat s divokými zvířaty a nakonec obelstít démonického strážce bájné země mrtvých, než konečně stane před králem a královnou podsvětí
• Nezvládne – li cestu, bude navždy zatracena a nedojde klidu

Slované:

• Slované mají podobnou pouť duše jako Aztékové; dokonce je tu zmíněno, že duše musí vylézt na skleněnou horu
• Oba národy se ale nemají jak kontaktovat (14 – 16 stol)
• Slovanští nebožtíci dostávali do hrobu obdobu aztéckých nožů, které dle tradice ulehčí výstup na onu zrádnou skleněnou horu
• Během slovanského pohřbu byla též zabíjena zvířata, aby duši usnadnili cestu přes bouřkové mraky a další nástrahy do říše věčného klidu
• Ještě v 19. Stol se zesnulí pohřbívají ve zbrusu nových kožených botách a to i v českých botách
• Ruští venkované dodnes nosívají jako amulety prsteny s kousky ostříhaných nehtů nebo úlomky zvířecích drápů pro případ náhlé smrti a do rakví se tu ukládají žebříky – nyní už jen vymodelované z chleba
• Slované a Aztékové neznají jednotné typy posmrtného života; nemají peklo ani nebe, ale jednotnou říši mrtvých; osud duše tak není ovlivněn pozemskými činy

Řekové:

• U Řeků je na vůli Bohů, kam se duše dostane
• Duch zesnulého putuje do podsvětí – do říše Boha Háda; za úplatek jej převeze přes řeku Styx převozník Chairon (Cháron)
• Převozník ale převeze jen řádně pohřbené; ti, kterým se této pocty nedostane, jsou odsouzeni bloudit na březích řeky Styx
• Za ní je řeka zapomnění Léthé, jehož vody oprostí člověka od vzpomínek pozemských
• Ten, kdo se zprotiví Bohům skončí v Tartaru, bájné propasti se železnými zdmi, jež je pozůstatkem prvotního chaosu, který vládl při zrozen země
• Opakem Tartaru je Elysium, sluncem zalité klidné místo, kam po smrti putují počestní a hrdinní lidé
• Obyčejné duše pak budou chodit po Hádově říši bez trestu a odměny

Do nebíčka, do peklíčka, nebo tě něco sežere:

• Různé víry včetně křesťanství často spojuje nesmrtelnost duše
• Dle křesťanství žije člověk jednou a jeho pozemská cesta určí, kde skončí duše na věčnosti
• Dle křesťanské víry odchází duše ústy v době posledního nádechu, putuje před boží soud, kde Stvořitel, či 1 z apoštolů rozhodne, zda je spravedlivá či ne; žalobcem má být ďábel a obhájcem Ježíš Kristus s anděly; naše činy jsou tu řádně prověřeny a duši čeká pouť dle toho jak je zatěžkaná hříchy
• Některé víry věří v očistec, kde se jedinec zbavuje svých vin; na pomezí mezi nebem a peklem; chodí se lidé, kteří jsou příliš hříšní pro nebe, ale stále příliš dobří pro peklo; vina se zbaví pomocí utrpení podobným tomu pekelnému, pak jde duše do nebe
• Protestanti nevěří v očistec, protože není v Bibli zmíněn
• „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidskou mysl nepřišlo, co Bůh připravil těm, jež ho milují.“ (popis nebe v bibli)
• Peklo je umístěno vedle nebe; nebe tvoří 7 sfér – ta poslední je místem nesměrného štěstí a nehynoucí lásky; peklo jako spalující, neuhasitelný věčný oheň; z pekla prý není úniku
• Peklo má svou pozici i v islámu, hinduismu, judaismu, buddhismu

Hinduismus:

• Víra v reinkarnaci
• Znovu a znovu se rodí do dalších bytí dle toho jak dobrý a prospěšný byl život předtím
• Před novým zrodem si musí projít mezidobím v říši mrtvých boha Jama; může jej strávit v podobě povzneseného poloboha či pekelného stvoření; závisí na poměru dobra a zla, jež si přináší z minulého života
• Koloběh končí ve chvíli, kdy je duše dokonale čistá a dobrá; pak ji čeká už jen neměnný stav klidu, trvající do konce vesmíru

Islám:

• I islám věří na prožití jen jednoho žití na zemi
• S duší je pak zacházeno dle toho, jak žil; dle nich odděluje duši od hmotného těla v okamžiku skonu anděl smrti Azrael a odnáší ji rovnou do nebe, kde se rozhodne o jejím osudu
• Je-li příliš hříšná, aby došla odpuštění, je svržena do pekla; peklo má tu 7 pater, ohnivá
• Do 7. Patra pekla putují nejvíce zavrženíhodní lidé a to 1. Patro by se dalo přirovnat k očistci a ještě se z něj lze dostat k Alláhovi
• Je – li duše shledána hodnou ráje, vrátí se na okamžik do svého hrobu, kde se jí andělé zeptají, jaké náboženství vyznává a kam směřují její modlitby (tady se musí říct přesná věta o Alláhovi, Mekce, Mohamed atd.)
• Pokud zemře jako mučedník, jde rovnou do nebe
• Mučednictví – se považuje, když zemře člověk při cestě do Mekky, při klanění Alláhovi či při čtení Koránu

Různé:

• Judaismus – má prostor, kde se shromažďují dobří i zlí „Šeol“; spravedlnost přichází až v den posledního soudu, pak budou ti, kteří se nezprotivili bohu, vráceni mezi živé a ostatní budou zničeni
• Nekromancie – žádost o vyšší ochranu či vědomosti; Bible o ní píše, jako o pohanském zvyku pohanů
• Smrt prý vždy oznamuje svůj příchod; bouchnutí na půdě domu bez příčiny; pád obrazu ze zdi; náhlé zhasnutí světla; zastavení hodin; navlhlá sůl; padající nůžky, které se zaboří otevřené do země
• Pokud hlavu oblétne můra lišaj smrtihlav či u domu zahouká sýček, nevěští to nic dobrého
• Ze zvířat spojované se smrtí je prý kočka (ta žije napůl ve světě mrtvých), havrani a vrány
• Ve snech smrt zastupuje bílá koza, černý pes či kalná voda

Z vlastních zápisků; zdrojem je časopis Enigma, wikipedia CZ; https://leccos.com/index.php/clanky/smrt, https://www.cojeposmrti.cz/,