Jezídové

• Žijí v nevelkých skupinách na území dnešního Iráku, Sýrie a Turecka
• Během staletí dostali pověst barbarů a lupičů, jež bez lítosti přepadávají karavany a poutníky
• Muslimové i křesťané je nemají příliš v lásce a přezdívají je uctívači ďábla
• Populárním tématem byli už od 19. století, kdy o nich začínají psát křesťanští misionáři, cestovatelé a autoři románů
• Německý cestovatel a dobrodruh Amand von Schweiger-Lerchenfeld (1846-1910) je přibližuje ve svém díle „Na východě“, 1885
• Píše o nich i Karel May (1842-1912); dílo „Divokým Kurdistánem“, 1881, v němž hostí hrdinu Kara ben Nemsiho a ten jim posléze pomáhá v boji proti jejich nepřátelům
• Britská autorka Agatha Christie (1890-1976) píše o Jezídech ve svém cestopise „Pověz mi, jak žijete“, 1946
• Ani vědci a ani badatelé nejsou schopni s jistotou určit podstatu jejich náboženství či to, odkud přišli
• Sami Jezídové se označují slovem „ezídí“ či „ezdí“; možný původ by mohl být v perském slově „jazad“ což značí „bůh“ či „božstvo“
• Někteří badatelé se přiklání k polit. názoru; své jméno mohou odvozovat od chalífy Jezída I (645-683), který v bitvě u Karbaly (dnešní Irák) zabil Husajna (626-680), syna Muhammadova (570-632), bratrance a zetě Alího (600-661) – tento názor zastávají hlavně jejich nepřátelé, muslimští Šíitové; právě odsuzují Jezídovu zradu a krveprolití u Karbaly a každoročně zde lkají nad Husajnovou hrobkou
• Sami Jezídové odvozují jméno „ezdí“, jímž se označují od kurdského „azdá“ („Stvořil jsem“ – řekl Bůh)
• Jezídové mají 2 posvátné knihy:

1. Kniha osvícení – Kiteba Cilwe – kratší; má 5 kapitol řazených jako v Koránu, od nejdelšího po nejkratší; obsahem je přímá řeč Boha, který vyjevuje své plány s Jezídy a odhaluje jim světový řád spolu s přikázáním
2. Černá kniha – Mashaf Reš – pojednání o stvoření světa i člověka; součástí jsou i legendy, právní ustanovení a pojednání o svátcích

• Žádná z knih se nesmí dostat do nepovolaných rukou, jak o tom svědčí Kniha Osvícení: „Přijměte, co je diktováno a nenoste to před ty, kteří jsou vně . Židy, Křesťany, Muslimy a ostatní, jelikož oni neznají podstatu svého učení. Nedávejte jim své knihy, aby je nepozměnili bez vašeho vědomí.“
• Legendy v textech jsou velmi zajímavé a velmi barvité; obsahuje i netradiční zprávu o narození Ježíše Krista či vyhnání Evy a Adama z ráje
• Díky příběhu o stvoření světa a jeho aktérům jsou Jezídové nazýváni Uctívači ďábla
• Jezídové věří, že po tom, co Bůh stvořil svět, stvořil 7 andělských bytostí; první den v neděli, stvořil nejvyššího anděla Azazíla, který má být velitelem všech ostatních andělů; tomu Bůh odevzdá klíče od nebeských příbytků a zakáže mu vstoupit pouze do jednoho; Azazíl však bez souhlasu vstoupí do posledního nebeského příbytku a najde tam papírek se slovy: „Jedině Boha svého uctívat budeš a jemu jedinému sloužit.“
• Když Bůh po stvoření Adama poručí všem andělům, aby se mu poklonili, Azazíl to odmítne; na svou obhajobu ukáže Boha onen papírek, který našel v zakázaném příbytku; Bůh za trest vyhání Azazíla, ale ne navěky, protože mu odpustí
• Podobný příběh je i Koránu – když Alláh poručí andělovi jménem Satan poklonit se člověku, ten neuposlechne a je vyhnán z nebeského ráje
• Jezídové nejvyššího anděla Azazíla nazývají „Anděl Páv“ (Melek Taus) – dle islámské tradice byl z ráje vyhnán nejen onen známý had pokušitel, ale i páv, který Pokušiteli pomáhal
• Z úcty k andělu Azazílovi se zdráhají vyslovit slovo připomínající „Šajtán“ (pod vlivem musl. Sousedů jej nazávají i „Šajtán/Satan“):

1. nevyslovuje se slovo pro řeku „šatt“, který Jezídové raději nahrazují kurdským „ave“
2. zakázané je slovo „kaitán“ (provaz) a „šar“ (zlo)
3. zdráhají se vyslovit „mal´un(?)“ (prokletý), „la´anat“ (kletba) a „na´al“ (kopyto)
4. cílem je uchránit se před zlem
5. slovní hříčky se aplikují i na jídlo – pozřít „hass“ (salát) je tabu – jezídská prorokyně jménem Hassia
6. pro úctu k proroku Jonášovi, se nesmí pozřít ryba, která jej pozřela
7. nejvíce zapovězeným jídlem je páv

• v Černé knize se dochovala zvláštní tradice o Ježíši Kristu – podobně jako u křesť. Má být narozen z panny, ale při jeho porodu se měl stát zázrak; kámen, který měl být k Marii přinesen, totiž zplodil dítě, které mělo být pojmenováno „Šimon Kéfa“; celý příběh vysvětluje narození sv. Petra, jelikož „kéfas“ je aramejsky „kámen“ či „skála“, jako řecké „Petros“
• Černá kniha dále hovoří o neposlušnosti Ježíše Krista, za níž ho Bůh uvězní v jeskyni bez vody, kterou zavalí kamenem; zde Ježíš volá všechny proroky a svaté, avšak nikdo jej nevyslyší; na poslední chvíli si vzpomene na Anděla Páva a modlí se: „Ó anděli Páve, byl jsem v této jeskyni nějakou dobu. Jsem uvězněn, hledal jsem pomoc všech svatých a nikdo mě nemohl zachránit. Zachraň mě z této jeskyně.“
• Anděl Páv mu přispěchá na pomoc a odnese jej s sebou do nebe; zde pro lásku k Andělu Pávovi Bůh přijímá Ježíše Krista – jeskyně i odnesení do nebes připomíná zmrtvýchvstání
• Jezídové také věří v Boha – trojici; u křesťanů je Otec, syn a Duch svatý a u Jezídů je Stařec (jezídy uctívaný prorok Šejch Adí), mladý vousatý muž (Jazíd I.) a páv (Anděl páv) – uctívání ptáků a pávů na Předním Východě už v pradávných dobách (zoroast. Opeřený démon Feroher)
• Existuje také teorie o vyvození jména Anděl páv – Melek Taus – taus=páv – zeus
• Šejch Adí je zbožtělá postava, spojován s reálnou postavou liban. Isláms. Mystika Adího ibn Musáfira ibn Ismáíla (1078-1162); jeho hrobka se nachází 80 km SV od irác. Mosulu v horském městečku Láliš; údajně studoval súfismus (islámská mystika) v Bagdádu a to po boku učence Al-Ghazalího (1058-1111), který založil mystické bratrstvo Kadiríja; Adí po studiích odešel do kurdských hor a svým kázáním kolem sebe vytvořil vlastní súfijskou školu Adavíja(?) (doslova Adíjovci) – odtud teorie o možných Jezídové
• Náboženství Jezídů má obsahovat prvky křesťanství, islámu i prvky starověké
• Mystická škola Šejcha Adího mohla po jeho smrti změnit jméno na Jezídové; důvodem změny by mohla být Adího příslušnost k rodu Ummajovců, z něhož pocházel i Jazíd I. – v této době mohla začít přijímat prvky křesťanství; v Láliši prý žila křesť. Komunita mnichů a i mnoho Jezídských vesnic nese název v křesť. Syrštině
• Náboženský komplex v Láliši má určité křesť. Prvky; důležitým rituálem Jezídů je křest dětí
• Je zvykem Jezídských novomanželů podílet se na svatém přijímání v místním křesť. Kostele
• Vznik Jezídů nelze s jistotou vysvětlit; dodnes mezi sebou uchovávají spisy, ke kterým se nikdo nedostal
• Velká část tradice koluje v lidových písní putovních pěvců kawálů, jejichž povolání se často dědí z otce na syna a písně si předávají pouze ústně
• Mezi domorod. Kmeny jsou občas přestřelky

Z vlastních zápisků; zdrojem je časopis Enigma