Duchové zavražděných dětí

• Děti, které byly zavražděny, se údajně vrací v podobě lstivých duchů; v různých národech mají různé pojmenování; mají být lační a jen tak někoho neušetří
• Americký autor Stephen Wagner má též zkušenost s duchem – když mu bylo 12, šel jednoho dne ze školy do hotelu, kde pracovala jeho matka, a když zahnul do vnitrobloku, uviděl před sebou ducha holčičky v bílých šatech; zeptal se jí, koho hledá a ona mu řekla, že si jde pro svou maminku; chlapec šel dál, aby matce řekl co viděl a jak jí mohou pomoci, ale když se ohlédl za sebe, holčička zmizela

Vraždící zmrzlé děti:

• Souostroví Země Františka Josefa, Rusko
• Podoba – bílá sova, dětský pláč
• Pojmenování má angyak
• Vypráví se o expedici na severní pól, kterou přežili jen 2 lidé; 1 z nich byl i Valerian Ivanovič Albanov (1881 – 1919), zpovídá je posádka lodi Svjatoj Foka; důstojník se stačí ještě zeptat, kde má zbytek posádka; Valerian stačí říci „Jsou mrtví. Na zbytek se mě neptejte.“ A omdlévá
• Po několika dnech se vzpamatuje další člen výpravy Alexander Konrad (1890 – 1940), který spolu s Valerianem přežil expedici polárníka Giorgie Brusilova (1884 – 1914) z roku 1912
• Konrad vypravuje „Nebyl to je sníh a led, který zabil zbytek naší posádky. Bylo tam něco mnohem strašnějšího.“
•  Ruský polárník Valerian se výpravy zúčastnil jako navigační důstojník; cílem výpravy bylo najít Severní mořskou cestu podél celého Severního a východního pobřeží Ruska, ale loď uvízla na moři
• Uvízlou loď opustí spolu s dalšími 13 členy a pěšky se pokouší najít zpět cestu do civilizace „Zničehonic jsem uprostřed vánice zaslechl dětský pláč. Myslel jsem si, že už blázním, a tak jsem šel dál. Jeden námořník se ale zastavil a pak šel směrem, odkud zřejmě i on pláč slyšel. Pak už jsme ho neviděli.“
• Z 13 členů výpravy přežijí jen 2, ostatní podlehnou podchlazení či se ztratí ve vánici; poslední 2 pak narazí na eskymáckou vesnici a rozpláčou se štěstím
• Domorodci je přivítají ve svých chýších a zde se dovídá, co se možná stalo; eskymácká žena Uvavnuk mu vypráví o krutém eskymáckém zvyku
• Eskymáci často trpěli nedostatkem potravy a tak nebylo až tak ojedinělé, že se matka na nátlak příbuzných musela svého novorozeného dítěte zbavit – odešla do pustiny za hranice osady a pustila dítě do do díry v ledu, kde dítě zemřelo krutou smrtí
• Takový zážitek měla nejen Uvavnuk, ale i její babička – i ona musela své dítě zabít, ale neudělala nad ním magický rituál a z dítěte se stal netvor „angyak“; číhá podél cest a láká kolemjdoucí úpěnlivým pláčem; jakmile člověk sejde z cesty, přeletí mu nad hlavou v podobě bílé sovy a roztrhá ho na kusy či zardousí
• K lůžku matky se pak může přiblížit v podobě energetického upíra – ženě se zdá sen, jak kojí dítě a přitom z ní angyak vysává životní sílu
• To se stalo prý posádce lodi – ti dva se zachránili proto, že pláč nenásledovali

Dívka v dlouhé bílé košili:

• Zjevení dívky v dlouhé bílé košili, někdy pojmenovaná „Mavka“
• Není až tak jisté, zda je toto zjevení smrtící; manželský pár z Pucova na Třebíčsku
• Otec rodiny vstal jednoho večera ve 3 hodiny ráno na záchod, ale nerozsvítil si, aby nevzbudil manželku a půlročního syna; na chodbě narazil u plynové skříně na ducha malé dívenky, která usilovně brečela; když si rožnul, zjevení ustalo
• Muž se lekl a šel si zpět lehnout k manželce, ale nedá mu to a místo, kde ducha viděl, ráno prozkoumá a všimne si, že je tam plynová bomba ve skříni
• Bombu zkontroluje a zjistí, že je tam špatný ventil a uniká jim tam plyn – duch holčičky je tedy varoval, jinak by mohli vyletět do povětří
• Jeho manželka jde druhý den v přibližně stejnou dobu do koupelny a ucítí stejné nutkání jako její muž se podívat na skříň – na podlaze sedí malá holčička v bílých šatičkách, hlavu skloněnou a koukala do země; podívala se na ženu a smála se
• Duch holčičky se už neukázal, ale od té doby je pronásledovaly zvuky z chodby
• Přeludy dívek v bílém má celou řadu příběhů ve slovanské mytologii; spojován se slovem „nav“ (mrtvý) a předci zjevení říkali mavka či navka
• Má se jednat o duchy zemřelých dětí, které zemřely nepřirozeným způsobem, př. byly zabity vlastní matkou nebo je jejich rodiče nestačili pokřtít – údajně se pak vrací a lákají lidi usedavým pláčem či smíchem
• Kdo jejich volání podlehne, toho udusí, utopí či roztrhají; běda tomu, zda mavka narazí na svou matku, která ji zabila – bez milosti se jí pomstí
• Údajně dokáže pomoci modlitba, ale jen v případě nevinného člověka
• Někde se i píše, že do 7 let po jejich smrti je lze „pokřtít“ modlitbou „Křtím tě ve jménu Otce, i syna i ducha svatého.“ – když se tak neučiní, stane se z neviňátka rusalka

Umírající dítě:

• Národní park Sarek, Švédsko
• Oficiální pojmenování ducha je „Utburd“; zjevuje se v podobě umírajícího dítěte či je slyšet usedavý dětský křik
• Mladý dobrodruh Mark Waring z anglického Sussexu dlouhou dobu cestoval po severním Švédsku a své zážitky interpretoval na svém blogu
• Roku 2012 se vydal do národního parku Sarek v Laponsku, o kterém se říká, že jsou to poslední divoké hory v Evropě a na cestách ho provází zvláštní zvuk
• Švédským národním parkem nevedou žádné pěšiny a při překročení hranice se člověk naráz ocitne v opravdové divočině
• Když se člověk vydá z údolí Rapadalen směrem do centra parku, narazí na horu Apär, která je obestřena tajemstvím a řadou legend; původní obyvatelé ji považují za sídlo démonů a snaží se jí vyhýbat
• Uprostřed ticha divočiny tu je slyšet dětský křik či pláč kojence
• Na trase z Rapadalenu se nalézá kámen, který připomíná velké neštěstí – na tomto místě prý jedna matka zabila své dítě, byla znásilněna a nebyla vdaná a vše chtěla vyřešit vraždou potomka
• Dítě se ale chce mstít a láká kolemjdoucí
• Profesor antropologie Hugh Beach strávil v této oblasti rok života a ve své knize Rok v Laponsku píše, že v místním kraji řádí duchové dětí, které byli zabiti matkami – křikem vyžadují křesťanský pohřeb a křest
• Duchům zabitých dětí se ve Skandinávii říká „Utburd“, což ve staronorštině znamená „odložené dítě“; má stejnou podobu jako ve chvíli, kdy umíralo
• Pomstít se snaží především své matce, ale běda tomu, kdo prochází místem, kde bylo zabito – toho dokáže napadnout
• Ještě v 19 století se věřilo, že když se vdá matka, která zabila své dítě, čeká ji nemilé překvapení – na svatbu dorazí mrtvola jejího dítěte
• Duch trápí svou matku tak dlouho, dokud ji nezabije, či sama nespáchá sebevraždu
• Ochranou má být modlitba nebo proud vody; přítomnost ducha mají signalizovat havrani, kteří přelétávají nad místem, kde se má odehrát vražda
• Duch má zmizet jen ve chvíli, kdy se jeho příběh zveřejní a zločin bude odhalen

Filipínský dětský démon:

• U ostrova Mindoro, Filipínské ostrovy
• Démon s drápy a zuby, oficiálně pojmenován „Tiyanak“
• Filipínci věří, že děti, které se nikdy nenarodily a byly pohřbeny v děloze v těle jejich matky, se promění v krvežíznivé tvory – to proto, že svět neviděly živýma očima a v paměti mají jen tlející orgány jejich matky
• Hledají oběť, na které by si vybily svou hořkost, vztek a touhu po krvi
• Vypadat mají i jako dravá zvířata d tesáky a drápy
• Hodinu letu od většího ostrova Mindoro se vypráví příběh o mladém páru, které tvoří Vicencio a Consolacion Aldesta, kteří si založí malou banánovou farmu
• Přijde dítě, a jelikož jsou chudí, musí si pronajmout provizorní boudu, ve které se pořádně nedá ani zavřít dveře
• Když se Vicencio vrací jednoho dne domů, najde doma uplakanou ženu sklánějící se nad dítětem, které leží v horečkách – pokousalo ho neznámé stvoření
• Studené zábaly nakonec pomohou a dítě usne; když ho jde v noci matka zkontrolovat, nikdy nezapomene na výraz – dítě má tvář celou rudou, má dlouhé tesáky a syčí; náhle se vymrští a odběhne do pralesa
• Manželé své dítě dlouho hledají, ale když zjistí, že je žena opět v jiném stavu, rozhodnou se ostrov opustit
• Vypráví se o vraždícím nemluvněti, které podobně jako duchové zabitých dětí lákají oběti svým nevinným pláčem
• Jakmile osoba zvedne dítě a chce jej utišit, narostou dítěti velké tesáky a úsměv se změní v pošklebek a zakousne se oběti do krku
• V jednotlivých oblastech Filipín se liší verze, odkud pocházejí; v oblasti Kapampangan se vypráví, že stvoření má velké divoké oči, je schopné létat a ze vzduchu si vybírá svou oběť
• Lidé z ostrova Mindoro se zase domnívají, že je schopné se přeměnit ve velkého černého ptáka
• Katolická církev doporučuje jako ochranu před stvořením svěcenou vodu a krucifix

Scvrklý stařec:

• Scvrklý stařec plačící jako nemluvně; Japonsko; oficiální pojmenování „Konaki-jijii“
• V údolí Iya obklopeného horami v srdci Japonského ostrova Shikoku je místo, kde se schází nadpřirozené bytosti; žena jménem Kaeda, které bylo 80 ví, že je lepší se centrální části ostrova vyhnout
• Zdejší bytosti mají ublížit každému, kdo se jim dá do cesty – její děda Daisuke unikl jen o vlásek obávanému Konaki-jijii – krátil si cestu před Iya a uslyšel pronikavý dětský pláč; když odhrnul pichlavé křoví, uviděl „šeredné“ dítě a zvednul ho do náručí, aby ho utišil
• Bytost sice přestala plakat, aby bylo stále těžší a těžší až mu dalo práci ho dát na zem; dítě pak s šeredným smíchem utekla do lesa
• V překladu je bytost „starý muž, který křičí jako dítě“ a dle japonských příběhů je duchem dítěte, které bylo rodiči pohozeno na poušti a zemřelo
• Může na sebe vzít podobu starého muže a skrývá se v opuštěných horských oblastech, kde má čekat na své oběti
• Když zahlédne v dálce člověka, začne usilovně plakat – kdo by odolat plačícímu dítěti; oběť může pak vidět, že stvoření má obličej starce
• Když člověk uteče vyhraje; když se ale zvedne do náručí, začne těžknout – má dosahovat váhy až 170 kilo
• Svou oběť se snaží rozdrtit a zahodit ho nelze, osoba je jeho silou ochromená; ten kdo přežije setkání s nebezpečným duchem, prý získá magické schopnosti

Čerpáno z Enigma 7/2013