Beroun – Přízraky klášterské, Ohnivý Beha, Prorocký sen, Mše duchů, Přízrak služebné, Neposílej do boje strážce pokladu, Pokřtěné štěně, Klepáček, Ostatní

Přízraky klášterské:

• 28 km JZ od Prahy; vedle Pražské brány stával dominikánský klášter s kostelem Panny Marie a hřbitovem
• Roku 1421 dobyli zradou husité Beroun a jejich hněv se automaticky obrátil zejména na dominikánské mnichy, které všechny povraždili, klášter vydrancovali, vypálili a rozbořili
• Později město začalo rozdělovat nevyužité pozemky a i mnohý stavební materiál na nové domy byly použity z trosek kláštera
• V okolních domech se pak začaly dít divné věci, zjevovaly se tu přízraky a o půlnoci a někdy i v poledne se tu zjevovala Bílá kýchající Paní – za života to prý byla žena husitského vojáka, která kýcháním prozradila husitům, kde jsou ukryty zbraně (Dům U Žaludů)
• V domě U Mandlů vídali podivná zelená světélka; z domu U Kloboučníků se v době různých církevních svátku objevili postavy ministranta a kněze ve zvláštních černých hábitech – za nimi běžel velký černý pes s ohnivýma očima
• V domě U černého orla, bývalém hostinci, v noci řinčela okna a chodit tu přízrak mnicha, který tu měl hlídat ukryté poklady z rozbořeného kláštera
• Jednomu z nájemníků domu Na klášteře se měl jedné noci zdát sen o pokladu, který šel hledat; v hradbě našel výklenek a z něj se na muže šklebit kostlivec ve zbytcích kutny; leknutím do několika dní zemřel – příhoda byla zapsána i do farní kroniky a měla se stát roku 1727

Ohnivý Beha:

• Ve městě strašil přízrak měšťana Behy, kterému se říká Ohnivý Beha
• Řítil se v ohnivém kočáře městem, ale i po střechách či ve vzduchu; kočár vedou koně s ohnivou hřívou (někdy ohnivým jazykem a očima)
• V určité dny konal vyjížďku od bývalého hřbitova při kostelu sv. Jakuba k někdejšímu popravišti pod Městskou horou na Plzenci; odtud se vrací k Behovskému domu u Horní (Plzeňské brány), dn. č. 28;
• Dle jedné verze byl měšťanem a to obyčejným, dle jiné byl dokonce rychtářem, který měl za údajnou vraždu odsoudit k trestu smrti nevinného mladíka – když se dověděl, že to byl omyl, měl se oběsit
• Dle další verze šlo o člena tajného spolku a dle další o člena cechu řeznického

• Dává se mu pod triko i velký požár roku 1735, který měl dle jedné verze založit, dle další verze měl rozšířit a dle jiné verze prostě při požáru zešílel a oběsil se

Prorocký sen požárský:

• Vypráví se, že přesně 14 dní před oním velkým požárem měl berounský kněz Jiří František Procházka sen, ve kterém viděl celé město hořet v plamenech
• Sen ho nenechal chladným a tak při ranní bohoslužbě sdělil věřícím, že městu hrozí zkáza a modlil se za odvrácení neštěstí
• Snad ani nemusíme říkat, že místní byli mírně v šoku a snad mu i doporučovali menší odpočinek, možná i pokoušení ďáblem a většina nad tím jen mávla rukou
• K požáru došlo a i původ požáru se shodovalo s jeho vizí
• Od té doby se věří, že pokud má dojít ve městě k požáru, v kostele sv. Jakuba se rozsvítí sama od sebe všechna světla a do 3 dní, týdnů či měsíců se skutečně oheň objeví

Mše mrtvých:

• V 1. adventní neděli o 2. h. noci, je pokaždé z kostela sv. Jakuba slyšet varhany a jsou za okny vidět světla
• Jedná se o mši duchů zemřelých a mši vede kněz, který jako poslední zemřel
• Pátrat po tomto přízraku se nevyplácí, protože každý, kdo mši navštíví a podívá se některému ze zemřelých do tváře, do 3 dnů zemře
• Ještě v 19 stol. se věřilo, že tito zemřelé osoby chodí k příbuzným oznamovat jejich smrt, přičemž dotyčného ducha viděl pokaždé jen ten, který měl zemřít; ostatní slyšeli jen zvuky a občas bylo vidět létání předmětů

Přízrak služebné:

• Přízrak se objevuje v Jenštejnském domě – 1 z nejhonosnějších, postavený roku 1612 císařským rychtářem a primátorem, Jindřichem Čížkem z Jenštejna;
• Jedná se o přízrak bílé ženy (možná i Bílé Paní) se svazkem klíčů v ruce a naříká
• Manželka bohatého majitele měla kdysi od cikánky vyslechnout věštbu, že její děti se do roku utopí ve vodě; zděšená matka děti hlídala prakticky nonstop (či spíše nechala hlídat), zakázala jim přístup k řece a rybníku
• V poslední den roku (který tenkrát už slavil hostinou), byl v domě velký zmatek; služebná šla do sklepa pro pivo a nevšimla si, že tam vklouzly i děti; jelikož měla i přísně nakázáno sklep zamykat, učinila tak a odešla
• Děti zůstaly ve sklepě v naprosté tmě a jejich křik nikdo neslyšel; pohmatu tápaly, až se dostaly ke studni, do které spadly
• Za nedbalost byla služka odsouzena ke smrti, a od té doby bloudí domem

Neposílej do boje strážce pokladu:

• Dům U Tří korun – původně prý jako mincovna (odtud název)
• Vypráví se, že někdy za 30-leté války, snesli do tohoto domu všichni měšťané své cennosti a peníze a pověřili jednoho radního, kterého všichni považovali za nejpoctivějšího, aby poklad schoval a zazdil
• Všichni se pak odebrali na hradby a radní udělal tak, jak si všichni přáli, poklad schoval a utíkal za ostatními do bitvy – jenže padl a nikomu neřekl, kam poklad schoval
• V existenci pokladu a pravdivosti pověsti se věřilo tak dokonale, že byl dlouho dům prodáván s podmínkou, že pokud by nájemce domu něco našel, musel by se podělit půl na půl s prodávajícím
• Pod domem se ještě nedávno mělo skrývat tajné schodiště pod balvanem, navazující na chodbu

Pokřtěné štěně:

• Jednou přišla za farářem skupina německých osadníků s tím, aby jim pokřtil dítě
• Kněz nad uzlíkem pronesl patřičná slova a už chtěl polít dítě svěcenou vodou, načež se ukázalo, že v zavinovačce je stěně
• Němci se smáli, stěně hodili do křtitelnice, ale mezi českým lidem to vyvolalo pobouření a to natolik, že Berouňané Němce napadli, zmasakrovali je a zbytek vyhnali z města – té části se má dodnes říkat „Hrdlořezy“
• Dle jiné teorie měla část dostat ono jméno dle chudinského faktu, že člověk v této části mohl snadno přijít o krk
• Malé domečky, připomínající Zlatou uličku v Praze byly roku 1968 zbourány

Klepáček:

• Malý mužík, strašidlo, které spíše připomíná permoníka
• Nohy tenké, hlavu jako fazolku, na hlavě kapuci a v ruce hornické kladívko
• Projevuje se klepáním – nejčastěji na radnici a v nejbližším okolí
• Dokáže zavírat a otevírat dveře, kutálet pivovarské sudy
• Poctivci se ho nemusí bát, ale ti, kdo sáhnou na majetek cizího, budou mít potíže
• Vypráví se o písaři Ječmínkovi, který zpronevěřil obecní peníze – Klepáček mu neustále bzučel u ucha jako včela; do jídla a pití mu házel všelijaké nečistoty, třásl rukou a tak se nemohl ani najíst, ani napít; písař strašení neustál a život si vzal sám
• Dává o sobě vědět vždy, když hrozí nepravost
• Také dává pozor, aby radní dobře spravovali obecní majetek, aby hostinští nalévali dobrou míru a aby řemeslníci odváděli dobrou práci a obchodníci nešidili

Ostatní:

• V okolní obci Jarov stojí za zhlédnutí údajně kaplička
• K blízké obci Tetín je spojováno mnoho pověstí a to i s Krokem
• Blízko leží aj Koněpruské jeskyně, které mají být nejdelším jeskynním systémem v Čechách
• Jistý primátor byl umučen k smrti nepřátelskými vojáky – přesto ale neprozradil, kde jsou schovány městské cennosti
• Seydlovo náměstí v Berouně vzniklo ze starého opevněného hřbitova
• Součástí hradeb bylo kdysi i 37 hranolových bašt – dodnes se dochovalo 20
• V domě „U tří korun“ kdysi šenkýřoval člen lupičské bandy a v podzemí domu zakopal poklad; do studny házel oběti; dům se dlouho prodával s podmínkou, že pokud se poklad najde, dostane bývalý majitel 1/3  z případného nálezu; bývala tu i mincovna
• Město od středověku známé díky hrnčířství; tradici oživil roku 1997 Vladimír Izbický

Z vlastních zápisků; Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Martin Stejskal, slovenská část Albert Marenčin, 1991, nakladatelství Paseka; www.mesto-beroun.cz/turista/historie-a-soucasnost/povesti-o-beroune/; www.ceskem.cz/berounsko/beroun; Za strašidly do měst a městeček, Petr David a Vladimír Soukup, 2009, Ikar,