Satan
hebrejsky Satan, aramejsky Sitna, řecky Diabolus. Tyto výrazy znamenají totéž co "žalobce", "ten, co obviňuje" , "poštívač" , "ten, kdo staví věci proti sobě". Poprvé zmíněn v knize Job.
V Tanachu, hebrejské bibli, je Satan popisován jako 1 ze "synů Božích", tj. andělů, které Bůh využívá ke zkoušení lidí z různých důvodů, obvykle související s jejich úrovni zbožnosti. (Job) Pozdější extetická židovská tradice ztotožňuje Satana s dalšími biblickými elementy, vesměs ztělesňující negativní vlastnosti, např. had (Adam a Eva).
V Talmudu, Midraších a některých dílech Kabaly je Satan někdy nazýván Samáel, Ašmodaj (Asmodeus) a dalšímy jmény, pocházející vesměs z perštiny či řečtina. Nicměně většina židovské literatury je toho soudu, že Samáel je jiný anděl (jeho negativní vztah k Izraeli je způsobem tím, že slouží jako anděl-zástupce Říma, tj. protivníka Izraele).
Jedním z dalších jmen je Belzebub z hebrejštiny a je ironického až urážlivého charakteru. Jedná se pravděpodobně o urážlivou formu jména božstva Ba´al zevul (Pán výšiny) na Ba´al zevuv (zebub), doslova "Pán much". V 2. královské zmiňován jako bůh pelištejnského města Ekronu.
V Islámu je znám jako "Iblis" nebo "Šajtan", který byl náčelníkem andělů, než neuposlechl Alláha tím, že nepadl na zem před Adamem, protože nepřijal člověka jako sobě rovného. Islám popisuje Satana jako džina, bytost stvořeného z ohně, a ne ze světla, jako andělé.
V genesis ztotožňován s hadem, který přesvědčil Evu, aby okusila zakázané ovoce, tady byl znázorňován jako had. Ve skutečnosti genesis netvrdí, že by had měl další identitu. Populární zobrazení Satana je převzato z řeckého boha Pana - kozlu podobné bytosti s rohy a kopyty držící trojzubec. Zobrazován i jako velmi krásný, přitažlivý a šarmantní muž, což odpovídá mytologii, kde Satan získává duše tím, že využívá jejich marnivost a předkládá jim lákavá pokušení. Někdy i jako anděl či muž s netopýřímy křídly.
Ze svých zápisek sestaveno z Wikipedie CZ a EN a jednoho časopisu.